Tillia

Se zájmem jsem přečetl komentáře s jednou hvězdičkou. Někomu nic neříká a je nuda, já ho mám v top 10. Film je o tom, čím jsme si různou měrou prošli někteří z nás, ale měli jsme to štěstí, že jsme to přežili :-) Hledání sama sebe v tomto světě, nepochopení včas pravé hodnoty věcí, ale i lidí, kteří by chtěli stát při nás.

Velmi silný fascinující audiovizuální zážitek, který je prolnutý celým příběhem o lásce a odhodlání. Hudba k filmu od Clinta Mansella je dokonalá a inspirativní i sama o sobě.

Jeden z mnoha válečných filmů, ale přesto se něčím vymykající. Krom skutečnosti, že film o německé válečné mašinerii by měl být v němčině a hraný Němci, aby ho bylo možné autenticky vnímat, je tu ještě něco - přispívá k pochopení fascinace nacismem, která je dodnes tak obrovská. Svést tak veliký a vyspělý německý národ k tak hrůzné válce, by nedokázal jen obyčejný šílenec. Na jedné straně musí být člověk s obrovskou vizí a odhodláním, na straně druhé pak lidé ochotní a nadšení takovou vizi oddaně následovat. Film je tak nejen o konci třetí říše, ale i sugestivní sondou do lidského myšlení, jeho svobody, slepého následování a je proto velmi aktuální.

Tohle musí člověku sednout. Mně to sedlo na 100%. Pohltila mne ta poetika, dynamika, zvuk; je z toho cítit duch Shakespeara. V té době jsem četl i Krále Leara a pod vlivem toho všeho jsem pak nějaký čas myslel a často i mluvil ve verších.