Marvin*

Děti se správně bojí v temných koutech půdy, dospělý doprovod zde místo popkulturních vtípků zažije nostalgickou výpravu do dětských let, spojenou se vzpomínkami na předměty z jejich mladí, které se stávají náhle součástí báječných vynálezů. Věci na půdě jsou staré, oprýskané, ale mají své kouzlo, zvlášť pokud ožijí pohybem. Barta právě natočil výborný film - tohle je náš Příběh hraček a s tím zámořským se může směle srovnávat.

Co když okolní svět je příliš zlý a krutý, než aby jste v něm chtěli trávit dětství? A únik do fantastického světa nemusí znamenat únik do bezpečí. Obě dějové linie spolu spíše koexistují, než aby nějak sofistikovaně přecházely jedna v druhou, často sledujeme střídavě dvě paralelně se odehrávající dramata. Fantaskní svět je i při menší ploše vizuálně atraktivní a osobitý, ten skutečný má pak zdroj temnoty v lidech a jejich činech. I když si snímek nelibuje v samoúčelném násilí, některé scény jsou dost nepříjemné a celkové vyznění není zrovna pohlazením po duši. Ale ctitelům originálních filmů, kteří se nebojí temnoty v nás i okolo nás, lze návštěvu labyrintu doporučit.

Ideální letní film typu: “mozek odložte v šatně”, celou dobu perfektně šlapající, s třeskutou akcí a i ostatní prvky jsou v rovnováze. Chvílemi je mu i filmové plátno malé.