B26354

B26354

Matouš Svěrák

Česko

15 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 7.7.2012  12:25
    Pokoj 237 (2012)
    ***

    Dokument konspirační teorie odrážející své téma ve formálním přístupu (nedává přístup k ničemu mimo konspirace, nedává nám zdroje, užívá hromady logcikých klamů atd.). Zajímavá, ale asi vcelku zbytečná hříčka.

    • 6.7.2012  15:32
    Ráj: Láska (2012)
    ****

    Skvělá, ve správných momentech humorná, v jiných zase tragická sonda do myšlení, emocionality a intimního života padesátileté obtloustlé ženy, trpící nedostatkem pozornosti, intimity i lásky a těžko se potýkající se svou neatraktivností. Mezi polohami tragickými a komickými je někdy tak nepatrná hranice, že se divák sám musí rozhodnout, kdy je ještě ochoten se situacím smát a kdy už začne hlavní postavy litovat. Výjiměčný film dokud se (a poté co) začne zacházet do extrému a opájet se děním na plátně (mluvím o oslavě narozenin) - v tu chvíli se totiž díky nepotřebnému prodlužování scény vzdaluje ústřední postavě.

    • 6.7.2012  15:20
    Domov (2011)
    *

    Neúspěšný pokus o kombinaci rodinného dramatu a gangsterky. Vypjaté vztahy mezi nudnými postavami nebyly schopné udržet mou pozornost a klíčové scény působily směšně a vynuceně. Logické kiksy by se daly ještě v rámci žánru odpustit, ale vyústění konečné přestřelky prostě nedává smysl (amatérismus lidí, co jsou "více než gangsteři" je neodpustitelný). Dom je založený na postavách a "stylu", ale jeho postavy jsou nudné a opravdový styl je nepřítomný.

    • 5.7.2012  13:25
    Margaret (2011)
    ****

    Příbeh mladé dívky pocítající se s vlastním pocitem viny. Film skvěle využívá vedlejší okolnosti - období strachu po 11. září a všudypřítomné debaty o světě po něm, prostředí divadla a opery, literaturu, město, mládí a první sexuální zkušenosti k rozžíření pohledu na hlavní postavy. Také podivným způsobem používá vedlejších postav, které když splní svůj účel, klidně na delší dobu, někdy i do konce filmu, zmizí. Ve většine pířpadů to nevadí, jelikož hlavní dějová linka je dostatečně nosná, trošku pouze zamrzí z toho plynoucí nedořečenost a nedořešenost některých vztahů, o těch se ale snad dozvíme více v rozšířeném sestřihu na DVD.

    • 5.7.2012  13:17

    Film jsem znovu viděl za živého doprovodu symfonické hudby Karla Šimandla s modernímy prvky a oslovil mě více. Nemá smysl tu psát něco více o tomto filmu samotném, toho je dost v knihách a dalších komentářích. Propojení s moderně klasickou hudbou kakofonického charakteru ale vyšlo skvěle. Chvíle, kdy se ozýval celý Karlovarský symfonický orchestr byla skvěle doplněna atmosferickými plochami, kdy se ozývalo pouze pár indutriálních samplů a pazvuků. Navíc se objevila i místa zaplněná pouze přesnými,každou dobu zaplňujícími, komunikujícími pouze pomocí dynamiky, bicími. Skvělý hudební i filmový zážitek.

    • 5.7.2012  13:07

    Melville si pohrál s žánrem loupežního filmu. Namísto dramatické výstavby dává důraz na prokreslení postav a zachycení atmosféry pařížského dna prodchnutého odlesky jazzu, čímž bohužel film ztrácí na zábavnosti. Jak už je u Jean-Pierra zvykem, film obsahuje několik nezapoměnutlených scén (Bobova hra v kasínu...), celek pro mě byl ale příliš nesevřený. Nicméně ony žánrové hrátky, jež nejdou bez vyzrazení konce pojmenovat, fungují skvěle.

    • 3.7.2012  22:19

    Staří kamarádi se schází po dlouhých letech při příležitosti pohřbu jednoho ze svých známých, který spolu s nimi vytvářel skateboardingovou komunitu ve východním Německu. Skvělý námět má schopnost dosáhnout osobní, lidské, kulturní i nadčasové výpovědi, což je umocněno využitím několika výrazových poloh - setkání přátel v současnosti je zachycené moderně, dále jsou užity amaterské záznamy mladých skateboardistů z osmedesátých let, archivní záznamy a krátké ilustrativní animované sekvence. Skateboarding je prezentován jako apolitická a nesoutěžní hra, která se stává výrazem svobody v době represe.

    • 3.7.2012  17:16

    Hillcoat vytvořil film se znalostí toho, co si ještě může v rámci žánru dovolit. Postavy se stabilně nachází těsně před hranou sebeparodie a jsou stvořeny tak, že vzbuzují sympatie i ve svých nejhorších chvílích. Chytrý scénář s notnou dávkou nadsázky, sebeironie a násilí doprovází výtečná hudba s dobovou atmosférou od Warrena Ellise a Nicka Cavea, který tentokráte spolupracoval i na tvorbě scénáře.

    • 3.7.2012  16:35

    Film mísící mýtické prvky s dětským pohledem na svět s tak nebývalou lehkostí se jen tak nevidí. Navíc bez idealizace mezilidských vztahů, ale s příběhem sázejícím na nadsázku s prvky pohádky. Jde o dílo tak sebejistě uchopené, až se dá stěží uvěřt tomu, že jde o debut. Film, který je předurčen k tomu být miláčkem publika.

    • 2.7.2012  19:27
    Láska (2012)
    *****

    Jedinečný film. Haneke analyticky pozoruje vývoj mnohaletého vztahu poté, co jeden z partnerů vyslechne drtivou diagnózu a neodvratnou prognózu. Zaměřuje se na soužití druhů v prostoru jejich bytu, zbytečně nikam neodbíhá a je tak schopen v této extrémní situaci pojmenovat podstatu vyspělé lásky. Jeho tradičně nezúčastněný styl zde překračuje své hranice a nepůsobí již chladně, stále je ale svou precizností schopen postihnout esenci, která jiným snímkům uniká mezi prsty. Nebývale přirozené, a zde nejde o novinářskou frázi, výkony představitelů obou hlavních rolí jsou dechberoucí. Ostatně jde o bezchybné dílo po všech stránkách bez hluchého momentu s jasně artikulovanou vizí.

    • 2.7.2012  18:03

    Typická britská komedie s recividujícím kriminálníkem v hlavní roli. Vše je přítmno - výrazný akcent, důraz na národní znaky, vyšinuté postavy, ozvláštnění (v tomto prípadě whisky), rodinný aspekt, drama atd. Problém je v tom, že nic nefunguje. Ze všech postav je vtipná jen jedna a je na ní dáván příliš velký důraz. Epizodky (setkání s napadeným chlapcem, rozbrojky s gaunery) nerezonují, nikam nevedou a ani nefungují samy o sobě. A hlavně charisma, na kterém podobné snímky stojí, postavám chybí. Vtipný začátek i konec vystupují z filmu jako jediná povedená místa.

    • 2.7.2012  14:07
    Reality Show (2012)
    ****

    Garrone natočil opak Gomory. Hravý, barevný a odlehčený film o muži, který propadne svému možnému úspěchu v konkurzu do Velkého bratra. Reality se zaměřuje na to, jak probíhající děj působí na Luciana a jeho rodinu, Velký bratr ho nezajímá jako mediální, ale sociokulturní fenomén a jeho vliv na malé, vesnické komunity. Výtečná, veselá, až pouťová hudba a její užití stojí v kontrastu proti smutným momentům a odlehčuje je. Malý příběh jednoho muže, tragická komedie s velkým moderním tématem ale malými přesahy a především příjemný film.

    • 1.7.2012  15:47

    Vězňové a Shakespeare. Filmu se drtivou většinu stopáže daří vyhýbat se "zbožšťování umění" a těžkopádné patetičnosti, kterou bych u filmu o morálním působení umění očekával. Zaměřuje se na prolínání Shakespearovy hry a životních příběhů jednotlivých vězňů, aniž by z nich vyzradil mnoho či je zjednodušoval. Bez pocitu, že "přání je otcem myšlenky", odhaluje nadčasovost a univerzálnost geniálního díla. A to není málo.

    • 1.7.2012  15:31

    Typický povídkový film se všemi jeho neduhy a plusy. Čtyři krátké příběhy o čtyřech fenoménech týkajících se vztahů (zamilování, krize, nevěra, svatba) podkopává nevyrovnanost jednotlivých povídek. Film má přesně tu hřejivou kvalitu co se od něj očekává, několik opravdu vtipných momentů, ale v ničem opravdu nepřekvapí.

    • 1.7.2012  15:22
    Samuraj (1967)
    *****

    Inspirační důl pro hromady slavných filmů, skvělý zážitek a po filmařské stránce dokonalé dílo, překvapující jednou napaditou scénou za druhou. Perfektní rytmus dává vyniknout dlouhým epizodám, ve kterých nemusí být nic řečeno, nemusí se toho ani příliš dít, ale přesto naprosto uhranou. Vše do sebe zapadá takovým způsobem, že cokoliv vypíchnout se zdá jako nepatřičné. A řeči o "černobílém filmu v barvě" jsou pravdivé.

    • 1.7.2012  15:09
    Cosmopolis (2012)
    **

    Kritika kapitalismu, na níž nejvíce vadí její nutkání působit co nejchytřeji. Film je naprosto přesycen zbytečnými sálodlouhými dialogy nejen emocionáně vyprázdněných, ale také nemožných postav. Navíc jejich zajimavé části zní jako ukradené z odborných knih. Nápad uzavřít drama do limuzíny a některé metafory jsou působivé, vše nicméně vyznívá příliš vykonstruovaně a lživě aby to mohlo být bráno vážně. Což u filmu tohoto typu zamrzí.

    • 30.6.2012  19:09

    Pokus o nebo parodie na Jarmusche? Film jako by byl westernovým gulášem znaků jeho dvou nejslavnějších snímků - film je strukturován okolo citátů z pevného morálního kodexu hlavní postavy, resp. citacemi z jeho "bible" (Občanské neposlušnosti), ve filmu se objeví cizojazyčne mlvící absurdně získaný kamarád, kterému rozumí jenom strohá hlavní postava. Jejím cílem je zabíjení, příběh je epizodický a je mu vlastní podivný, čistě filmový humor (otázka jestli zíměrný). To vše jsme viděli v Ghost Dogovi a Mrtvém muži - a k tomu v povedené vezi. Pocta westernu se nekoná. PS: scéna z vězení mi zacyklením pohybů většiny postav, panoramatickým posunem kamery závsilým na pohybu postavy a kompozičním řešením připoměla posuvné obrazovky v legendární adventurách typu Broken Sword.

    • 30.6.2012  15:45
    Faust (2011)
    **

    Další interpretace Fausta, konkrétně Goethovy romantické verze. Tuhle dialogově silně zatíženou verzi doprovází občas kýčovitý vizuál a rozhodně nejde divákovi na ruku. Pár dobrých nápadů se zde najde, ale změny učiněné vůči originálu mi po prvním shlédnutí nepřišly dostatečně nosné na to, aby přehnaně náročnou formu ospravedlňovaly. Z hlediska romantismu "pesimistický" pohled na starý mýtus, který nabízí řadu interpretací a na rozdíl od Rosomáka mi přijde, že i takové, které obhajují racionalitu. Bez vyzrazení konce ale nemohu bohužel svůj pohled vysvětlit...

    • 30.6.2012  09:32

    Civilní drama o mladém páru se postupně mění na psychologickou studii ženy, která se neuváženě vrhne do budování famílie. Film o zničujícím působení "třetího člena rodiny", kterérmu mladý pár dluží příliš mnoho. Dobře typizované a obsazené postavy podkopává neustálé nutkání bezdůvodně prodlužovat již skončené scény, pokud možno ještě podkreslené nadužívaným hudebním tématem. To u mě vedlo k občasnému pocitu utrpení, což mi nedovoluje dát vyšší hodnocení. Snímek, kterému by paradoxně prospěly menší ambice a větší televiznost.

    • 30.6.2012  09:20

    Úžasné akční scény s perfektní choreografií a originálními "finish him" momenty pospojované chatrnou narativní linkou, ubíjející v několika svých melodramatických momentech. Odlehčení v podobě několika nečekaných, žánr reflektujících humorných hlášek funguje skvěle, stejně jako kobinace moderní hudby a pohyblivé kamery. Film atrakce.

    • 30.6.2012  09:10

    Komorní drama o dvou odlišných ženských postavách, jedné s tragickou minulostí ale "opravdové", jejíž minulost je divákovi postupně odhalována její specifická a tvrdohlavá nátura pohání film. Některé formálně odlišené výjevy z minulosti jsou nejsilnějšími částmi snímku, nicméně se podílejí na podivné nevzváženosti filmu - společně s až nečekanými, "disneyovskými" scénami se zvířaty. Překvapila mě také občas funkční, občas zarážející absence ustavujících záběrů - především první půlka filmu v podstatě nezná celek a neustále nás vrhá z jednoho nedokončeného dialogu do poloviny druhého.

    • 15.6.2012  20:25
    Nosálov (2012)
    *

    Zoufalý pokus o mockument z prostředí klasické hudby. Z filmu čiší jen čirá trapnost a zasmát se člověk může tak třikrát. Navíc postrádá Nosálov jakýkoli dramatický oblouk a divák tak nemá tušení, kdy už to konečně skončí - což ještě ve spojení s pro tento žánr typicky protahovaným scénám a absencí jakéhokoli funkčního timingu celku i jednotlivých vtipů vede ke vskutku útrpnému zážitku. Ocenit se dá na filmu akorát tak to, že je to komunitní projekt z mockumentem neposkvrněného prostředí, které by nabídlo talentovanému komikovi hromadu možností. Talentovaný komik nicméně chybí, stejně jako zápletka, funkční humor i divácké potěšení.

    • 19.12.2010  00:26
    Počátek (2010)
    ***

    Slovy Terryho Gilliama, Phillip K. Dick tu byl první.

    • 9.7.2010  16:46
    Pan Nikdo (2009)
    **

    Přesně jak píše Rosomák: neskutečně nepůvodní. Vykrádáme od Medema k Fincherovi, od I'm not There k Donnie Darkovi, od Temného rytiře k...

    • 3.6.2010  20:18
    Ong-bak (2003)
    ****

    Film počítačová hra. Jak stavbou (delší úvod, prvotní setkání s pouhými několika protivníky jak z tutorialu, následné vstoupení do neustálých nesmyslných soubojů, do kterého neustále proudí nekonečný tok nových protivníků, přerušovaných pouze krátkými intermezzy nutných ke změně scenérie), tak vytyčením několika formálních pravidel (především opakováním dechberoucích chvatů z několika kamerových úhlů - jak z PoP - a vedením honiček, ve kterých neustále a nesmyslně přichází nové a absurdní překážky).

    • 24.5.2010  00:41

    Film není tak špatný, ale NENÍ adaptací komiksu V jako Vendeta. Přebírá jeho výstavbu, některé motivzy a symboliku (mnohé se z ní nicméně ztrácí, kupříkladu už jenom symbol V v kroužku je něčím mnohem míň). V zásadě je ploší, přitom ale aktuálnější (komiks není přímo neaktuální, jenom se nedotýká oněch ožehavých témat tak současným způsobem). Tento film je o USA a terorismu, a já nechápu, proč si tvůrci nemohli vymyslet vlastní postavy a svět a museli převzít Moorovu nejednoznačnou vizi fašistické Británie a osamoceného bojovníka Anarchie.

    • 24.1.2009  12:39
    Mezi zdmi (2008)
    *****

    Film, který naplno splňuje o co se snaží - naprosto realistické zachycení jednoho školního roku spíše z pohledu profesora než žáka (víme pouze to co profesor, nicméně nás film nepouští do jeho soukromí a vůbec mimo školu a tím mu nedává "identifikační" výhodu) - který, alespoň pro mě, byl neskutečně přínosný, i když ne tolik působivý jako jiné filmy, kterým dávám ultimátní hodnocení.

    • 4.12.2008  22:03

    Propracovaná mizanscéna, minimalistické pohyby kamery, skvělé herecké výkony a flashback který promění odcizenost v citlivost. Velice aktuální snímek.

    • 25.11.2008  23:30

    Naprosto obyčejný film po všech stránkách, který těží pouze z toho, že ze dvou hlavních postav předvídatelného příběhu udělal vozíčkáře.

    • 28.9.2008  22:31
    eXistenZ (1999)
    ****

    Cronenberg s Dickovským námětem. Inteligentní hra s realitou, fikcí a divákem, která většinu svých postupů a nedostatků dodatečně (a možná i nevědomně) ospravedlňuje (viz. závěr komentáře). Jejím záporem zůstává psychologická křečovitost, nedomyšlenost určitých "hráčských principů" a béčkové vizuální zpracování, které ale zůstává otázkou vkusu. S výjimkou vizuality jsou to stejné chyby se kterými se potýkají slabší kousky Dickovy tvorby. U Dicka jsou s určitou tolerancí pochopitelné - Dick psal většinu svých knih a povídek v až neuvěřitelném tempu, ale u filmu působí těžkopádněji. Podivné je že takovýto druh nedostatků u děl, které se zajímají o realitu jako takovu, přechází v klady - aktivizuje diváka a nutí ho se zamyslet nad principy samotné fikce před kterou stojí a tím i nad tématem díla.

<< předchozí 1 2