Vodny

Když budu Aquamana hodnotit jako film se vším všudy, tak neobstojí ani v konkurenci Posledního zápasu Pepíka Hnátka. Když se ale na něj zpětně podívám v zrcadle zvaném "mistrovská triková fantasy pohádka pro všechny generace", tak s přehledem smlaskne Avatara se všema Transformerama dohromady. Je to velká podívaná a pokud jdete na film s čistokrevným zájmem v tricích, pak nemůžete být zklamáni a možná se vám dostaví slastný pocit katarze, který se podaří zažít asi tak jednou za 10 let.

Původní To z roku 1990 patří k těm hororům, které mi jako dítěti v hlavě utkvěly nejvýrazněji. Byla to ta doba, kdy frčel Poltergeist, Noční můra z Elm Street, Vetřelec a my se s bráchou na tyhle filmy pro dospělé "vesele" a s chutí dívali, ačkoliv nám bylo 8-12 let. V tomhle věku na vás takový film zanechá nesmazatelné stopy a z toho důvodu jsem byl velmi zvědav, jak na mě bude působit To po 25 letech. Popravdě, moc nepůsobilo. Domnívám se tak, že To je skutečně filmem spíše pro mladší publikum, klidně pod 15 let a mělo by fungovat jako takovej bubák s prvky souboje dobra proti zlu. Ty děcka zkrátka tolik netáhnou, protože se s nimi dospělák tolik neztotožní. Mládež v jejich věku To možná více pocuchá nervy, ale když To celé prokounete a zjistíte, že se v podstatě není čeho bát, tak je vám to víceméně jedno a film se tak stává spíše divadlem speciálních efektů než temnou hororovou podívanou. Nicméně princip toho, že strach plodí zlo a zlo plodí násilí je pořád aktuální a na tom se asi nikdy nic nezmění.

Když se mě nekdo zeptá, jakou skupinu budou lidi poslouchat ještě za tisíc let a budou žasnout nad genialitou každého songu z jejich repertoáru, pak vždycky bez mrknutí oka říkám, že Lunetic...ne, dělám si srandu, samozřejmě Queen. Přestože to není dokumentárně přesné dílo, tak pár věcí jsem o Mercurym nevěděl, např. o jeho původu, takže jsem se dozvěděl i něco nového. Malek je úžasnej, i s tím předimenzovaným předkusem, člověk mu ho pomalu závidí, protože díky němu má tak velký hlasový rozsah. Co písnička, to mistrovské dílo a způsob jakým jej skládali a jak moc vychází z Mercuryho osobního pohledu na svět a jeho bláznivého života, je prostě fantastický. Vždycky říkám, že film, u kterého uroním slzu je skvělý. Tenhle mezi ně taky patří.

Určitě se vám to někdy stalo taky. Sednete si na nejlepší místo v kině, krásně uprostřed, k plátnu to máte tak akorát a film pomalu začíná. Jenže vedle ob jednu sedačku sedí parta teenagerů a krafají. Říkám si, ok, snad přestanou až se to začne rozjíždět. Přestali. Jenže každou chvíli jeden z nich ukazuje na plátno rukou a říká, koukej, vidíš to. Nevím na co přesně ukazuje a co ho tak zaujalo, ale periferní vidění mám dobré, tak mě to začíná srát. Po dalších pár minutách chroupání a srkání pitiva přichází poslední hřebíček do rakve. Teenager v pravidelných intervalech promačkává prázdný kelímek zasunutý v držáku na pití, přičemž se ozývá typické cvaknutí, jak se stěny kelímku vrací do původní polohy. V duchu si říkám, že tohle snad nepotrvá věčně a pokud není úplně mentálně ztracenej, tak si to uvědomí a přestane to dělat. Nepřestává a já už si formuluji větičku, kterou mu řeknu. Nakonec to pojímám v Halloweenském stylu, nakloním se k němu, kouknu do očí a pronesu: "Tohle si vezmu." a odebírám mu kelímek z držáku a pokládám si jej na zem vedle své levé nohy. Klučina trochu vyděšeně pokývá hlavou a kinem se nese hrobové ticho. Srdce mi buší. Buší docela dlouho. Já to prostě jinak neumím a když se někdo nedokáže takříkajíc "napravit" sám, musím ho napravit já. Možná jsem to přehnal, ale třeba ho to naučí. Jo a teď k tomu filmu. Nějak mě to moc nebavilo. Začátek byl rozvláčný, nezáživný a Jamie Lee Curtis mi od začátku nesedla. Vím, že je to dobře natočený po té řemeslné stránce, hudba a zvukové efekty jsou famózní, ale jak už tady určitě několikrát zaznělo, tak mě prostě vadí, když to nemá příliš hlavu a patu. Postavy se chovají nelogicky (že by šok?). A tak nějak to zabíjení a utíkání nedává smysl. Jasně, je to Myers, proč by to taky mělo dávat smysl a proč mi to vlastně tolik vadí? Atmosféra je v druhé části filmu slušná, cítil jsem se neustále napnutý, ale nebylo to spíš kvůli tomu kelímku? Nevím, možná mi ten zážitek opravdu narušil ten mladík s kelímkem a úplně mi to nesedlo ačkoliv vím, že to bylo natočeno s maximální péčí a odkazem ke starším Myersovkám. A jak to dopadlo s tím kelímkem ptáte se? Kluka jsem nechal žít a po filmu jsem mu kelímek vrátil a upozornil ho, ať ho vyhodí do koše. Jsem prostě lidumil.

Těžký film a pokud si vysloveně nemlaskáte u politických nechuťáren, tak těžko říct, jestli jej doporučit. Upřímně řečeno mě minimálně první půlka filmu nudila k smrti. To je tak, když to těm lumpům všechno pěkně vychází a já mám smysl pro spravedlnost a baví mě, když se to celé otočí a dotyčný lump začne doplácet na svoji chamtivost. Tady je to ale těžké jasně definovat, tu spravedlnost, protože ona tam vlastně žádná ani není. Je to spíš smutné až tragické konstatování faktu, že byli, jsou a budou mezi námi lidé, kterým jde na prvním místě o moc, peníze, společenské postavení a nějaká pomoc druhým, myšleno ta opravdová, bez nároku na odměnu, je nezajímá. Morálně jsou zkrátka tihle lidé shnilí na kost. Byla to hnusná doba, byli to hnusní lidé a není v tomto ohledu na co být pyšný. Je otázkou, jak jsme se od té doby posunuli a jestli ta naše politická demokracie náhodou nefunguje na sice mírnějších, ale v podstatě podobných principech - čili ty mě, já tobě, ale nikdy ne zadarmo a jen tak od srdce. Dobrou náladu rozhodně po Tomanovi mít nebudete a možná by nebylo špatné, kdyby se na snímek povinně kromě mládeže šla podívat také naše celá politická garnitura.

Jít do kina na slepo, bez přečtení jediného písmenka o filmu se mi opět vyplatilo. Scénář byl asi takový: pondělí. Brácha, co zajít ve čtvrtek na Venom. Já, proč ne. V hlavě si říkám, to zase bude kravina, ale dlouho jsem v kině nebyl, tak vyrazíme. O filmu si raději nečtu, zkrátka netuším, o co go kromě toho, že je to asi marvelovka a tudíž v ní budou nadpřirozené bytosti, mimozemšťani a vůbec nějaký fujtajbl. S náma jde ještě jeden kamarád, co se o filmy docela zajímá. Hned při setkání říká, ty vole, to je zase sračka ten film, všude samej hate, prostě průser. Já na to, proč na to teda vůbec jdem a ještě k tomu v dolby atmos za dvě kila? Chvíli přemýšlíme, že to raději ještě otočíme a utratíme za pivko, ale nakonec se vydáváme vstříc multikinu. Jednou za čas se spálit je taky dobrý, protože člověk ve výsledku ušetří, protože zase dlouho do kina nebude chtít jít. Ale ono nakonec bylo vše jinak a já byl opět příjemně překvapený. Na začátku amtoška jak z nějakého japonského hororu. Bum, emzák na zemi, emzák nakazí šikmoočku a ta se trousí ulicemi jak zombík. Brr. Střih, slavný, ale jinak ošuntělý reportér Hardy to podělá a je bez práce, bez přítelkyně a má malej byt. Střih, Hardy má v sobě emzáka, který je jak on. Na svý planetě je taky troska, takže se nakonec do sebe zamilují a užívají si života, respektive ničení a zabíjení. Střih, indickej záporák má emzáka v těle, který zdá se být pořádné hovado, kápo ve vesmíru a chce zničit zemi, respektive ukousnout hlavy všem obyvatelům. To se ale Hardymu a jeho symbiontovi nelíbí. Jdou do toho za pomoci zvláštně staře vypadající ex-přítelkyně Hardyho, která má ale svoje světlé chvilky a ze studené a nudné paní se stane docela odvážná a drsná kůžička. Bum prásk říz, honička, bitka a výbuch, zazvonil zvonec a Venoma byl konec. Teda, ne tak docela. Po titulcích ještě přijde překvápko. Suma sumárům vynikající Hardy, parádní voiceover Venoma, oba se výborně doplňují, čas od času skvělé hlášky, co zbytečně neruší, ale jsou trefené na hlavičku a maximálně nekorektní konečná scéna v krámku s prevítem, kterému to Venom nejenom slovně natře, je boží. Prostě a jednoduše, nečtěte recenze ani komentáře a nechte se unášet pohodově naivní, až nesmyslnou a zbytečnou podívanou, kde málo je vlastně hodně a zkuste se vžít do kůže Hardyho a zasnít se, jak by to někdy bylo fajn, mít v sobě takového sympaťáka, pardon, symbionta.

Natočit takovouhle sračku chce hodně kuráže. Nulové charisma obou prsobijců, nudná akce bez nápadu a hlavní záporák nejdřív vymyslel facebook a pak si odskočil vytvořit generickou obludu bez pinďoura. Ten ukňouranej vědátor bez koulí mi vážně lezl na nervy. Nečekal jsem oscarovou podívanou, ale tohle je na malinu.

Kam se hrabe Bond, respektive několik Bondů dohromady. Nemožná mise Fallout je našlápnutá variabilní akcí a Cruise je v nejlepší formě. Akce je mistrně natočená a nerozhazuje kolem sebe zeleno-modrá plátna pokaždé, když jde do tuhého. Bitky jsou brutální, přímočaré a svým rázem se blíží Johnu Wickovi. Humoru je poskrovnu, ale namísto trapných/drsných hlášek z jiných akčňáků se tady pracuje spíše se situačním humorem a šikovným herectvím. Herci jsou vůbec vynikající a každý dostává tolik prostoru, kolik si zaslouží. Nechybí ani srdceryvné vyprávění o Huntovi z úst černého kámoše, které je až nečekaně dojemné. Čert vem velice nepravděpodobné situace, přeintrikovaný příběh plný zvratů, tahle mise je díky tomu napínavější a překvapivější než kdy dřív. Má představa o perfektním akčním filmu, za který se vyplatí dát 165 Kč a vyrazit do kina, byla stoprocentně naplněna.

S Dolby Atmos vynikající zážitek. Jeden z těch mála filmů, kdy vůbec nepřemýšlíte nad tím, zda tam ta scéna měla být, jestli hlavní, vedlejší, či jiná postava řekla kravinu nebo mudrlantujete nad tím, že jsou ty efekty nějaký takový příliš vymazlený. Ne, protože v RPO je všechno dobře od začátku do konce. Hrozně příjemný pokoukání, kdy hltáte každý další záběr a nehledáte chyby, jako jindy, prostě tady nejsou. Že to takhle jednou bude vypadat, není třeba spekulovat. 2045 mi nepřijde nereálný. Drony už máme, virtuální realitu taky. Už chybí jen pořádná platforma. Valve, Gabe, kdy to bude?

Jako oscarový film to asi není tak dominantní a přesvědčivý biják jako pro mě jsou Tři billboardy nebo Darkest Hour, ale po filmařské stránce je to vynikající dílo. Navíc je žánrově pestré - komedie, horor, fantasy, akce, thriller, drama, muzikál a tak si v něm každý něco najde. Oceňuji, že je v něm bez nějaké větší naléhavosti odkazováno na věčné problémy naší společnosti ať už se jedná o problematiku rasismu, gayů, touze po moci, strachu z neznámého či problémům v komunikaci, to vše je do filmu zapracováno zcela přirozeně. Neodcházel jsem z filmu kdovíjak poučen, okouzlen či dojat, ale s příjemným pocitem, že vše je tak, jak má být.