IdaHutt

Vlastě se mi tento přepis Dickense líbí snad nejvíce ze všech jeho zfilmovaných románů, jež jsem kdy viděla, a byla jich spousta, spousta. Vyznění celé anabáze mnohageneračního sporu o dědictví graduje v symbol mimořádné síly. Dickensovsky ostře a jednoduše načrtnuté charaktery vzbuzují v divákovi tu správnou dávku emocí a vyvolávají žádoucí morální odezvu. Zvláštní pozornost si zaslouží zdánlivě nedůležitá scéna se jmény ptáčků v klecích, kterou pokládám ze dramatický majstrštyk. A v neposlední řádě mě už poněkolikáté Gillian Anderson přesvědčila o svém mimořádném herectví (Akta X odpuštěna!).

Působivý přepis Dickense, plný tajemných zápletek, kontrastů mezi opulentním bohatstvím a drásavou chudobou, bizarních motivů, naturalismu a brutality. Nepostrádá ani nutnou dávku ironie a romantiky. Nenechá diváka chladným, avšak asi nebudu mít psychickou sílu se na tento výborně natočený příběh někdy podívat podruhé. Skvělé postavy, zejména na posedlého "schoolmastera" těžko hned tak zapomenu.

Snad vůbec nejlepší britský seriál, který jsem viděla v posledních dvou dekádách. Pronikavý, ironický, jdoucí do sociální a psychologické hloubky. Příběh z 19. století, v němž až příliš dobře divák pozná mnohé z dneška, zejména čachry lichvářského bankéře a hochštaplera Melmotta. Jsem vážně zvědavá, zda se ČT někdy tohle odváží uvést na obrazovku (snad v pozdních nočních hodinách).

Podle mého bez chyby. Strhující studie patologické žárlivosti v přesně zobrazených dobových podmínkách. Chorobní žárlivci řádí dodnes a mnoho žen, byť dávno "rovnoprávných", se ocitá v podobné existenční pasti jako dříve. Pouze morálka se zásadně změnila, což rovněž vede k důležitému zamyšlení. Seriál se chystám zhlédnout časem znovu. Stojí za to.

Skvělá minisérie v režii Vladimira Bortka. Na motivy románu Daniila Granina Večery s Petrem Velikým. Strhující drama, v němž dochází k zápasu o následnictví ruského trůnu. Petr Veliký, již vážně nemocný, totiž nemá legitimního následníka. Prvního syna, careviče Alexeje, nechal dříve popravit. S milenkou Jekatěrinou má sice dcery, avšak nemanželské. V této době je již Jekatěrina jeho právoplatnou ženou, ale otázka následnictví zůstává otevřená. Petr První se setkává s kněžnou Kantěmirovovou, krásnou, mladou, neobyčejně vzdělanou dcerou Dimitrije Kantěmira, moldavského vládce v ruském exilu. Právě kněžna K. by Petrovi možná mohla dát legitimního následníka. Poslední roky života ruského imperátora jsou poznamenány zákeřnými intrikami, zběsilým bojem o moc a osud jeho reforem.

Vynikající thriller s hororovými prvky a patřičnou pointou. Elizabeth Taylor zde vystřihla roli snad se stejným zápalem jako svou proslulou hysterickou manželku ve filmu Kdo se bojí Virginie Woolfové.

Fascinující psychologická studie, ve které - překvapivě - funguje postava advokáta se stejnou dramatickou silou jako postavy dvou hlavních hrdinů: plukovníka Chaberta a jeho exmanželky. Po všech stránkách úžasný film, z kterého by měl jistě radost i sám Balzac.

Klobouk dolů, jakým úžasným výtvarným způsobem dokázal Petrov vyjádřit Dostojevského povídku. Pro jistotu jsem si po zhlédnutí filmu znovu Sen směšného člověka přečetla - a ta Petrovova interpretace je v podstatě kongeniální.

Petrovovův první samostatný autorský snímek - a pro mě stále ten nejlepší, nejsilnější, i když zároveň i nejbolestnější. Jelikož mám zvířata radši než lidi, neodhodlám si tento úžasný animovaný film brzy znovu pustit, ale o to více mi zůstane zabodnut v srdci.

Vynikající animovaný snímek Alexandra Petrova - pro mě snad nejoblíbenější z jeho tvorby. A co se týče toho závěru, jenž dle komentářů jiných uživatelů není zcela jasný: ne, žádný spoiler nebude. Jenom je třeba se pořádně podívat, kdo jsou postavy příběhu: je to starý mnich, téměr poustevník, který připravuje na mnišskou dráhu mladíčka (pozor: nezaměňovat ruskou pravoslavnou s ostatními křesťanstkými církvemi!), a hlavně je zde rusalka, jež je zdrojem osudného konfliktu. Rusalka, jež má - možná reálně, možná symbolicky - své dávné nevyřízené účty se starým mnichem. Jde o příběh viny a trestu, pokání a vykoupení. Sám režisér (a zároveň scenárista a výtvarník) tápal ohledně konce svého vyprávění a pomohlo mu údajně až setkání s jistým pravoslavným "otcem Mojsejem".