Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (382)

plakát

Agora (2009) 

V první řadě - antický svět miluji. V druhé řadě - Starý Egypt miluji. Ve třetí řadě - Filmy o antickém starém Egyptě miluji. A v poslední řadě - Film Agora miluji. Emotivní snímek nám ukazuje zánik jedné obrovské éry, která trvala tisíce let, a kterou lidstvo dodnes nemůže pořádně pochopit. Éru plnou objevů, nových pohledů na svět a učení. Pak ovšem bohužel přišlo křesťanství, kdy lidstvo upadlo na dlouhá století do bláta, ale to zase patří někam jinam.... K samotnému filmu: Amenábar si nádherně pohrál s oběma stranami celého příběhu, který se skládá z děje a filozofických úvah Hypatie. Obě složky nádherně rozvíjí do různých detailů tak, že s člověkem film jako celek cloumá o sto šest. Například při ničení Alexandrijské knihovny jsem měl takový pociz bezmocnosti, že jsem málem opustil kinosál, a to se mi opravdu nestává prakticky vůbec! Dále zde máme perfektní Rachel Weisz, pro níž je ten Egypt už asi osudový. Ve spojení s Oscarem Isaacem a Maxem Minghellou tak vzniká úžasná "svatá trojice", která (alespoň pro mě) podala hodně slušné výkony. Když k tomu ještě připočtu scenérie a hudbu, tak tu máme prvotřídní historický film, který nutí inteligentího člověka položit si otázky: Kde jsme dnes mohli být, nebýt křesťanství? A co islám? Neprochází momentálně tím, čím procházelo křesťanství před 1700 lety? Já jen doufám, že se lidstvo poučí a nedopustí to, co dopustili římští císaři.... ovšem chtíč po moci je asi větší než víra.

plakát

Alenka v říši divů: Za zrcadlem (2016) 

Pokračování Aleny není zrovna něco, z čeho bych se měl posadit na zadek, na druhou stranu je to takové milé odlehčení na večer, kdy nechcete vůbec přemýšlet na něčím složitým. Nebo když už vám dojde inspirace na co se podívat. Nešel jsem tedy do toho s nějakým velkým očekáváním, proto nemám důvod být nějak extra zklamaný z předminezovaných efektů a podprůměrných výkonů jinak skvělých herců. Za mě krásný průměr.

plakát

Ally McBealová (1997) (seriál) 

Je to skvělý serál, při kterém se divák zaručeně nenudí. Musím říct, že nejlepší scénky se natočily na záchodkách. V jednotlivých dílech jsou ve výborném kontrastu chvilky poezie s nádhernými citáty a ztřeštěné scénky na již zmiňovaných záchodkách. Calista Flockhart by asi mohla trochu přibrat, ale jinak podává skvělé výkony. Další, kdo se mi v seriálu líbí, je ostrá Lucy Liu alias LinG (vyslovovat jemně L a minimálně vyslovit závěrečné G !!! ;o)). Podle mě je to jedna z nejlepších postav v seriálu! Ally McBealová je prostě skvělý seriál, který člověka NIKDY! nenechá nudit.

plakát

Amadeus (1984) 

Jeden z nejlepších Formanových filmů. Silné zážitky jsem pociťoval již od první scény, kdy Salieriho nesou na nosítkách za doprovodu Mozartovy vynikající hudby. Forman dokázal spojit děj a hudbu a vznikl tento skvostný výplod Formanovy režijní filmografie. F. Murray Abraham si právoplatně převzal sošku Oscara, protože co předvedl v jednom jediném snímku, nepředvede Bruce Willis či jiný hollywoodský herec v deseti filmech. Oscara měl také získat představitel Mozarta- Tom Hulce. Chvílemi jsem si myslel, že na plátně vystupuje samotný Mozart. Úžasná scéna byla, jak Mozart "setřel" Salieriho, když začal hrát na klavír (nevím jak se v té době nástroj nazýval) zpaměti Salieriho skladbu. Ten se jen zmohl na pár nucených úsměvů. Celou scénu ještě doplňovalo hlasité a velmi komické "tlemení" Mozarta. Dalšího Oscara by měl dostat několik set let zesnulý Mozart za hudbu. Jeho Requiem je naprosto úžasné. Dá se poslouchat několikrát za sebou a stále člověka neomrzí, stejně jako samotný film.

plakát

Amarcord (1973) 

Konečně pane Fellini! Nevím co napsat, snad jen to, že když odteď řekne někdo Amarcord, v mé paměti se hned vyobrazí malebné náměstí s kostelem, slečna Štístko, jeptiška malého vzrůstu, plně vyvinutá prodavačka a hlavně typická italská hádka. Je to nenahraditelná součást evropské kinematografie od ještě více nenahraditelného režiséra. Grazie!

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Když jsem Amélii z Montmartru viděl poprvé před třemi lety, udělil jsem jí čtyři hvězdy. Nyní, po třech letech, jsem viděl snímek znovu a nejspíše znovu ho označkuji čtyřmi stars. Filmek to je perfektní, to se nebudu vůbec hádat. Dokonalá Audrey Tatou nepřestane člověka ohromovat svou vášnivou a přesto nevinnou francouzštinou a historická Paříž prostě nemůže nikdy nechat člověka klidně sedět. Dále jsou zde nádherné vedlejší postavy - od zelináře bez srdce přes jeho pomocníka Luciena až po křišťálového malíře a typickou paní domácí. A to je jen zlomek! Nesmím zapomenout na sladký scénář s třešničkou na dortu v podobě ladné fracouzské hudby atd. atd. Ano, tenhle film si mě získal prakticky vším. Ovšem přesto mi něco brání v tom, abych nedal plný počet. Co to je? To zjistím možná při dalším zhlédnutí. Snad.

plakát

Anděl Páně (2005) 

Své původní tři hvězdy musím zvýšit na čtyři, protože Anděl Páně je opravdu jedna z nejlepších (možná i nejlepší) českých pohádek vzniklých po revoluci. A navíc mě mile potěšilo, že jsem mezi těmi americkými rádoby vánočními debilinami našel opravdu kvalitní tuzemskou pohádku, na kterou se rád podívám. Perfektní výkon Ivana Trojana mě opět přesvědčil, že tento herec patří mezi současnoušpičku českého herectví. I Jiřímu Bartoškovi slušela nádherná role Boha. Děkuji Česká televize a děkuji pane Strachu.

plakát

Anna Karenina (2012) 

Joe Wright je jeden z mála režisérů, který umí zahýbat s emocemi i takového cynika, jako jsem já. Dařilo se mu to dříve, podařilo se mu to teď. Ovšem tentokrát si vzal do hledáčku stokrát provařené dílo z mnou tak milované ruské literatury. Anna Karenina je něco jako Romeo a Julie - neustále opakovaná věc nesčetněkrát zpracovaná v tolika verzích, že na to by člověk potřeboval snad rok, aby je všechny stihl zhlédnout nebo navštívit. Joe Wright ovšem na to šel jinak. Jednak jako filmař, ale zároveň jako divadelní režisér a dokázal to, co dokáže (obzvláště v dnešní době) jen málokdo - propojit kamery s teatrálním prostředím a kulisami. A to takovým způsobem, že snímek nezadrhává, jede plynule dál a herci v čele s Keirou Knightley a Aaronem Taylor-Johnsonem chrlí jednu emoci za druhou. Divák se tak ve skutečnosti dívá na noblesně výpravné divadelní představení z rozvrzaného gauče doma v obýváku a má přitom pocit, jakoby byl součástí toho všeho. Pro mne je Wrightovo zpracování tohoto významného Tolstého díla jedním z nejkvalitnějších a vůbec bych se nezlobil, kdyby se v jeho dalším hledáčku objevil jiný kus z bohaté ruské literatury.

plakát

Argo (2012) 

Podceňoval jsem ho, kluka jednoho, podceňoval. A on už nám přitom režisérsky dospěl. Ne, vážně, nevkládal jsem nějak extra velké naděje do tohoto snímku. Jedná se přecejen o téma (pro USA) citlivé a také i hůře zpracovatelné. Měl jsem také obavy, aby Affleck nevytvořil z tohoto námětu další béčkovou americkou patriotickou matlaninu. Naštěstí se ale držel při zemi a jemu i jeho týmu se podařilo natočit sakra kvalitní a nervydrásající drama, u kterého se člověk pořádně zapotí. Tak trochu mi to připomínalo (dle mého názoru i vydařenější) německý Baader Meinhof Komplex, neboť (a teď bych se měl asi stydět) u Arga jsem taktéž netušil, že CIA / Kanada takto ve skutečnosti pomohla americkým rukojmím. Takže jsem se i něčemu naučil. Každopádně Affleck je pro mne právoplatným držitelem Glóbu a měl být i jasným aspirantem na Oscara, ovšem to by o něm nesměla rozhodovat Akademie, že.

plakát

Armáda démonů: Matka slz (2007) 

Mě tedy tohle zas tak nějak extra moc nenadchlo. Očekával jsem něco více, ale nedostal jsem prakticky nic. Celý film tam jen řve jakási hysterická kravka, která navíc odříkává tak ujetý scénář, že by ho dokázalo přepsat i tříleté dítě. Když k tomu ještě přičtu ubohé efekty, chce se mi brečet. Jednu hvězdu tedy dávám za zasazení děje do mého milovaného Říma a za celkem povedené masky čarodějnic.