Judy24

Podle mě nejhorší ze všech speciálů. Spousta věcí vypadá trochu moc nahraně (průšvih s nápisy na vlacích jako jeden příklad za všechny). V rámci televizní zábavy nicméně pořád vysoký nadprůměr.

Geniální. Dokonale slizký (paradoxně v tom nejlepším slova smyslu a to jsem nevěděla, že vůbec existuje) Mikluš a hromada pitomců, co mu to v diskuzi baští. Boží. Obávám se, že se to za chvilku přejí, ale zatím dobrý.

Máme tenhle seriál dodneška na třech videokazetách a já mám pořád nejradši tu druhou s polarními oblastmi. Jako malá jsem se dívala na všechny pořád dokola, když jsem byla nemocná.

Nádherné ukulele, líbivá houpavá písnička. Ale geolog by zaplakal.

Nečekala jsem, že se mi to bude líbit. Jsem ke všem případům, kdy někdo "vykrádá" Jane Austen extrémně citlivá. (Já to dopíšu zítra...)

Skvělá práce s postavou Jane Austen. Ta ji v Pýše a předsudku dost odbyla, nechala Lydii být naivní, hloupoučkou, v podstatě téměř negativní postavou a nedala jí prostor vysvětlit, co se jí zhruba honilo hlavou, proč uvěřila Wickhamovi a že její teatrálnoast docela přirozeně vycházela z jejího věku a faktu, že byla vždycky ta nejmladší. Bernie Su toho skvěle využívá. Bere z předlohy to, co mu dává. Nevytváří jinou Lydii, jenom jí dává třetí rozměr. Některé díly jsou příšerně otravné a Lydia působí neskutečně pitomě. Jenže ona taková skutečně měla být. Mary Kate Wiles zvládá náročnou úlohu skvěle. Díl číslo 29 (Good Enough) je úžasný. Přesně chápete, co k Georgovi cítí. Víte, jak se v něm mýlí. A stejně je vám jí líto a dokážete její pohnutky pochopit. Tuhle šanci nám Jane Austen nikdy nedala.

Nádherná zábavná pohádka o lítání.

Jedna z nejpříjemnějších věcí na Streamu. Dovídám se samé zajímavé věci, klidným, pohodovým způsobem bez toho, že bych měla pocit, že si Pavel Zuna něco přimýšlí pro dramatičnost. Jedna zajímavá osobnost střídá druhou a já se na ně každý týden moc těším.

Pitch Perfect 2 se nebere vážně. A je to je ho naprosto největší přednost. Gail a John hází příšerné sarkastické a sexistické poznámky jeden na druhého, kterým jsem se smála, i když jsem nechtěla a totéž platilo i o hláškách Fat Amy. Pěvecká čísla jsou na můj vkus...až moc dobrá. Jsou tak překombinovaná, že jsem se v nich ztrácela a nebavilo mě, že slova v nich ztratila svůj smysl. Část s producentem, u kterého Beca pracovala byla zase šablonovitá až hrůza, ale všechno to převažuje na svoji stranu ten nadhled, který z celého filmu sálá. Elizabeth Banks točila oddychovou hudební blbost a nesnaží se tvářit, že točila film mířící k Oscarům za nejlepší snímek. Já už se bála, že tohle nikdo v Hollywoodu nedělá...

Mám výhodu. Mě tohle všechno vždycky hrozně zajímalo a bavilo sledovat (taje výroby kde čeho), takže je to v podstatě pořad šitý mně na míru. Jinak spousta hrozně zajímavých informací a výborné porovnání velkovýroby a malovýroby v jednotlivých navazujících dílech. Jídlo s. r. o. mi pomohlo sebrat odvahu a shlídnout i všechny zvířecí porážky. Připadám si hned míň jako pokrytec. Přestala jsem jíst tavené sýry (a jednou se tam proplížím a vezmu jim celou tu kostku čedaru, než do ní dají tu tavící sůl). Po pár posledních dílech jsem taky přestala věřit chráněnému krajinnému označení (ano, předtím jsem to brala vážně), protože rostlinný tuk v pardubickém perníku a palmový olej v hořických trubičkách, mě dost zklamaly. Nic takového jako Jídlo s. r. o. tady do teď nebylo a byla to škoda.