Judy24

Brilantní komedie. Jedna z opravdu mála, která má chytrý příběh, dialogy, není natočená podle šablony, má skvěle vybrané obsazení a jede od začátku do konce hezkým tempem tak, že nenudí, i když se u ní člověk nesměje od začátku do konce. Je to zábavné, uklidňující. Je to skvělé.

Na tenhle seriál jsem se hodně těšila a nemůžu zapřít, že mě nejdřív trochu zklamal. Tak nějak jsem doufala, že to budou brát trochu vážněji, ale po třech epizodách jsem si snadno zvykla a začalo mě to bavit - tohle to sbližování tří sourozenců mi v lecčems připomíná vlastní život a je to tak geniálně promyšlené, že se tomu prostě musím smát. A oceňuju krátké (+/- 20 minutové) epizody. Vážnosti (nebo spíš nevážnosti) tohohle seriálu to odpovídá.

Výborná jednoduchá zábava, na můj vkus možná chvílemi trochu přehnaná, ale celou dobu si to v pohodě udrželo moji pozornost a to jsem u krátkometrážních snímků dost náročná.

Jako docela si to drželo úroveň, ale ta poslední série je výsměch.

Jako sorry holky, ale tohle bylo fakt špatný. Což o to ten nápad - ten by se mi i líbil, jenže...stěhování na (+/-) 200 různých míst? Jako vážně? A čtyři Sheily? A královna, který se chtěj zalíbit? A dva kluci, který zrovna je chtěj? Nemáte tam něco novýho? Jo, vlastně máte - ty pitomý komentáře přímo do kamery, který většinou říkají to samý: "Já vím, já vím, ale on je tak sladkej!" Bylo to u Olsenek i v jiných filmech, ale tady je to vážně trochu moc... P.S. Bílý kozačky jsou nevkusný vždycky a všude. Ano - i na australské pláži a výletní lodi a ano i v kombinaci s retrošaty a umělým diamantem.

Pěkný sólo, tati.

Nemůžete po mně chtít objektivitu. Tenhle film je podle mě z těch Olsenkovských zdaleka nejlepší a to nejenom proto, že jsem se díky němu platonicky zamilovala do Jesseho Spencera. EDIT: Mýlila jsem se. Po několika letech koukám na Olsenkovské filmy znovu a s hořkostí zjišťuju, že čím byla dvojčata starší, tím méně uměla hrát. A v Londýně už jim je čtrnáct, takže se na to v podstatě nedá koukat. Vděčím Sestrám v Londýně za vnuknutí geniálního nápadu na akci, které bych se chtěla zúčastnit (a zúčastnila - nejednou) a za objevení toho Jesseho. Ale film jako takový za moc vážně nestojí...

Je to sice lepší Meyer, ale pořád je to Meyer - stručně pro ty, kteří to chtějí dopředu přirovnat k Twilight (nikdo se tu netřpytí na slunci). Ocenila jsem velmi dobré a pečlivé převedení předlohy - dva lidi v jedné hlavě, všechny ty jeskyně, samotné duše, hlavní představitelé (na ten malý prostor pro hraní dělá Saoirse skutečně, co může) a pečlivé osekání děje tam, kde to šlo. Ale ten výsledný dojem je pořád strašně "Meyerovský". Viděla jsem ten film s plným sálem třicátníků a všichni jsme se smáli té absurditě a hloupoučkosti ve stejných místech - patetické vyjadřování lásky; problémy s tím, když se chcete s někým líbat, ale jiná osoba ve vaší hlavě nechce; odcházení z obchodu bez placení a závěr, kdy všechny postavy tápou nad tím, jak vyřešit fatální situaci a vy víte to úplně primitivní řešení o deset minut dřív, než ty postavy. A ještě jedna věc - je to takový ten typický film z "budoucnosti", kde ale mají všechno pořád stejné - auta (no co, že vypadají jako ze zrcadla), počítače (s klávesnicí), oblečení (moc hezký sako, Diane) i plechovky s jídlem. Na film podle předlohy od Stephenie Meyer je to úctyhodný snímek, ale pořád je to Meyer a chce to tedy pořádnou dávku nadhledu.

Nemám ráda filmy, které jsou postavené celé na tom, že vás rozbrečí (Hachiko...). Ale i když si to spousta lidí myslí, tohle není ten případ. Hlavní pointou tu není plakat nad smutnou skutečností, že i děti můžou mít rakovinu. Jodi Picoult narvala předlohu (které se film pečlivě drží) spoustou hrozně zajímavých úvah a myšlenek. O tom, co je správné, jak se dá na všechno nahlížet ze spousty různých úhlů, což je mimochodem ve filmu hrozně pěkně zachycené, když mluví vždycky jenom jedna z postav a odhaluje ten svůj pohled. Ano, je to film plný emocí, ale ani chvilku jsem si nepřipadala, jako že mě k nim někdo tlačí. Když už si člověk chce vážně kvalitně zaplakat, tohle je jeden z mých nejlepších tipů.

Upozorňuju, že moje hodnocení není úplně nestranné - na tenhle film jsem se začala těšit v době, kdy sotva odstartovalo natáčení, pak jsem dlouze četla knihu (která je zbytečně dlouhá, takže ji film dokonce překonává) a pak se jenom těšila a těšila a těšila. A dočkala jsem se. Jim a Anne tvoří vážně okouzlující pár a ten vývoj jejich vztahu je tam zachycený přesně tak, jak měl být - se všemi kiksy, chybami, hloupými gesty i změnami osobností, uprostřed prázdné scenerie i na hloupé svatbě. Nemůžu si pomoct, nemá to hluché místo a mně se to prostě vážně líbilo.