Judy24

Pro mě je Dokonalý svět jeden z nejlepších seriálů, jaký kdy Nova vyprodukovala (co si budeme povídat - Ordinace není zrovna konkurenceschopná...). Dala si záležet na výběru kvalitních (i neokoukaných) herců, jako třeba paní Hlaváčové, která si (navzdory očekávání) neutrhla ostudu, ale svou postavu, která většinu emocí schovává, zahrála moc hezky. Taky konečně po dlouhé době zainvestovala do interiérů (a exteriérů), takže člověk nebyl ani moc brzo znuděný ze stále stejných prázdných míst. Scénář byl napsaný docela hezky (překvapivě i se závěrečným zvratem), postavy dostávaly střídavě prostor, takže se mohly hezky rozvíjet a člověk jejich charakter objevoval postupně, tak jak by to skutečně mělo být. Hlavním tahákem seriálu byl módní průmysl, plný lesku a slávy. A mě to zklamalo. Doufala jsem, že seriál člověka spíš přesvědčí o tom, že lidé "tam vysoko" v té vyšší společenské vrstvě jsou stejní jako my; obyčejní lidél, ale nestalo se tak. Bylo znát, že se o to snaží, ale já měla po konci stejně pocit, že jsou to všichni namyšlení zbohatlíci, kteří nemají tušení, jaké to je žít, když máte plat, za který si oni koupí kabelku.

Na Novu jde skutečně o pokrokový počin. Největším kladem jsou kvalitní herci, kteří dodávají každému příběhu punc té jedinečnosti, kterou se liší od ostatních seriálů, a že jich tam je spousta. Kvalitativně se bohužel jednotlivé příběhy hrozně liší. Jsou díly (jako třeba naprosto neskutečná Tatínkova holčička), kde člověka jenom mrazí a svírá každá emoce, kterou dá herec najevo, díly, které zaujmou a díly, kde se člověk nudí a proklíná sám sebe, že si to kdy pustil. Nicméně pořád jde o pokrok, u kterého ale stojí za to si pustit pouze některé z epizod.

Neschopný, nekonečný, nudný a otravný seriál (nebo spíš telenovela, jak někdo trefně poznamenal), který nemá žádný pořádný děj, žádného pořádného herce (proč herci, které jinak zbožňuji pro jejich schopnost hrát, tu schopnost ztratí sotva vlezou do Ordinace?!) a samozřejmě - mizerné kulisy a dialogy (a to se tam přitom pořád mluví). S přechodem na chirurgii pak ztratila Ordinace všechny (byť drobné) klady, které měla a pro mě se tak stala jednou z nejhorších věcí, kterou lze v televizi vidět. Radši mám vypnuto, než abych se podívala.

A zase - Britové to rozjeli ve velkém stylu, se spoustou prapodivných (ale tolik britských!) vtipů a tentokrát i experimentů. Na Brainiac jsem se koukala ráda. Byla to docela zábava sledovat, jak lítá vzduchem všechno co se jim zrovna zachtělo atd. Ale co se mi líbilo nejvíc, byly ty průzkumy (co je nejkyselejší?) a rubriky typu - Věci, kterými můžete proběhnout. Brainiac si prostě dělá srandu z vědy a možná, kdyby si jí dělal o něco méle stupidněji (a to mám ráda britský humor!) a o něco více ekologicky, dala bych mu bodů víc. Takhle je to prostě hraní si dětí, které dostaly kupu peněz. 60% hlavně za nápady, styl pořadu a některé rubriky a moderátory.

Málokterý televizní pořad od ČT se drží na obrazovkách tak dlouho přesto, že asi nepatří k těm nejsledovanějším. Já sama si ho pouštím jedině pokud na něj narazím, ale líbí se mi ten nápad a líbí se mi i provedení. V Toulavé kameře totiž o nic závažného nejde. Dokonale milým způsobem se reportéři toulají krajem a hledají všechny možné zajímavosti, které by stály za vidění a vzhledem k tomu, jak dlouho už tomu tak je, jedná se o krásný důkaz toho, že naše malá země uprostřed starého kontinentu má na každém rohu co nabídnout. Takže jediné negativum, které mi sledování znepříjemňuje, je prapodivné "umělé" studio, které mi k charakteru pořadu vůbec nesedí.

Abych vám popsala své hodnocení The Glee Project, mnohem přesnější než psaný názor, by asi byl graf s vysvětlivkami. Ještě nikdy se mi totiž nestalo, že by moje nálada tak často a tak výrazně u seriálu stoupala a klesala. Na jednu stranu se mi líbí několik věcí. V prvé řadě nápad - myslím, že je v Americe určitě spousta talentovaných mladých lidí, kteří díky tomuto projektu získají šanci na něco jedinečného, protože i výhra je něco, co mě dost oslovilo. Taky se mi líbilo, jak byl každý soutěžící jiný a to, že měly všechny epizody něco společného. Na druhou stranu jsem zarytá evropanka, která nedokáže překousnout některé typicky americké projevy radosti a smutku. Prostě nesnesu, když někdo řekne "Oh my gosh" čtyřikrát za sebou. Je mi líto. Pokaždé, když do zkušebny přišla některá z hvězd Glee, všichni soutěžící začali pištět a pak říkali do kamery, jak je to strašně skvělé, že tam přišel právě ten dotyčný. Zatraceně to bylo snad jasné, že budou mít radost z každého z nich, ne?! V reality show obvykle najdete soutěžícího, který je vám aspoň trochu víc sympatický a komu fandíte, co to jde. Já ho v Glee Project nenašla, namísto toho jsem během deseti epizod objevila několik lidí, kteří mi byli tak nesympatičtí (Lindsay - už od začátku), že jsem nedokázala snést, jak daleko se dostali. Takže každému, kdo si The Glee Project pustí radím především sundání žluto-červených Glee brýlí a přetáčecí a mute tlačítko v pohotovosti. P.S. Všimli jste si, jak vždycky, když někoho vyberou do té "nejhorší trojice", tak už dopředu tušíte, koho asi chtějí vyhodit a i když ten někdo zazpívá nejlíp z té skupinky, tak ho stejně vyhodí? No nepřipadá vám to k ničemu? Je na tom krásně vidět, jak si tvůrci hrají před soutěžícími na polobohy a ani jim to není trapné ("Máme v rukou váš osud!!!").

Nemám potřebu shazovat televizní pořady zbytečně jen proto, že se na ně zrovna nepotřebuju dívat. Přestavba bytu rozhodně není aktuální téma pro každého a neustále, ale když se na to chystáte, tak věřím, že shlédnutí pár dílů Bydlení je hra (epizody bývají pojmenované podle toho, jaké části bytu se věnují) může být skvělou inspirací. To, co v televizi někteří projektanti a dekoratéři vymyslí je neuvěřitelné. Vždycky respektují prostor, přání majitelů a v naprosté většině případů i finanční rozmezí (což dává mimochodem divákovi docela dobrou orientaci o cenách na trhu), takže jsou ve výsledku všichni spokojeni. Občas se mi zdá, že proměněná část bytu sama o sobě působí skvěle, ale v kontrastu se zbytkem bytu, který je stále před rekonstrukcí, je to pěst na oko (samozřejmě, že ne vždy), ale to je samozřejmě riziko jakékoliv rekonstrukce, takže to kvalitu pořadu zas tolik neshazuje. A ještě mě mrzí, že jednotlivé písničky jsou vždycky hrozně brutálně přetnuté. Svůj účel však tento pořad bezpochyby plní.

Tak a teď mi to někdo, prosím, vysvětlete. Jak je to možný? Jak je možný, že všechny zamilované, přeslazené a "až moc dokonalé" příběhy jsou tady kritizovány ze všech stran a tahle echt-sladká limonáda má 83% a komentáře, kterým najednou přehnaná patetičnost nevadí, protože "k tomu patří" a všude čtu: "Tohle mě dostalo." a "Takhle vypadá pravá láska..."? To, že jsou hlavní představitelé k sežrání taky není zas tak výjimečné, bohatá princezna a chudý Honza (Ryan, Noah...to je jedno) - kolikrát jsme to už viděli? Já neříkám, že se mi ten film nelíbil, ale výjimečný oproti jiným svého druhu mi připadá tak možná retro zasazením, opravdu neuvěřitelnou klišovitostí a a a...a pak už ničím.

Brilantně vyšperkovaná kombinace komedie (opakovaně jsem se nahlas smála), dramatu (na konci se mi úplně svíral žaludek), romantiky a fantasy. Na začátku mi chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, ale pak už jsem si Ruby Sparks prostě užívala. Je to hlavně proto, že u Ruby se nenudíte. Pomalejší rozjezd je následován šokem, když se představí hlavní zápletka a od té chvíle už se film řítí skrz zatáčky, otočky, skoky a nečekaná zákoutí jako když jedete na tobogánu a je zakončen nejprve vyhroceným a posléze zklidněným koncem. Po shlédnutí Ruby Sparks jsem měla skvělou náladu, usmívala jsem se, ale vlastně jsem si nebyla tak docela jistá, na co jsem se to právě dodívala. Jeden z nejlepších filmů, které si můžete pustit s kýmkoliv a kdykoliv.

Seriál na kterém je vyloženě špatná jediná věc. Že ho zrušili tak brzo.