Mikovec

Vcelku se ani nedivím některým negativním recenzím, spíše mě překvapuje, že se to zatím drží v červených číslech. ČT se asi rozhodla zařadit nový porno seriál na 20:00, týpek za prvních 10 minut ojede 2 holky, z toho druhá, které to udělá zezadu má orgasmus přímo na kameru (dotyčná už se dále v díle neobjeví, nejspíše v něm měla jen tuto roli, dobrý start kariéry)...  Studiu medicíny se seriál věnuje velice povrchově, namísto toho, aby z tohoto období vytěžil maximum a věnoval mu alespoň první tři díly, to shrne v pár minutách, ve smyslu - je to obtížné a pořád sedíte nad knížkami (není to pravda) a když zrovna nesedíte, tak chodíte na diskotéku šukat holky... Jako by to u mediků snad byl nějaký standard (ne, absolutně není). Opět je zde prezentován první ročník jako ten nejtěžší (hlavní postava sedí nad anatomií), ačkoliv třeba ve 3. ročníku čeká na studenty ještě větší objem látky, než v prvním. V prvním ročníku se dá využít ještě dost znalostí z gymplu (biologie, genetika, chemie, fyzika, latina), to už u těch dalších neplatí. První ročník je v zásadě hlavně o tom, naučit se učit, proto prvák nezvládne tolik lidí, protože neumí pracovat s objemem látky a nerozumí tomu, že méně je více. Následně se  během pár minut přeskočí až do 6 ročníku, kde si hlavní postava vybírá oborové zaměření, po škole se chce stát neurochirurgem a prázdný prostor je vyplněn další šukačkou. Prostě porno na osmou večerní... Skončí večerníček, děti nechtějí spát, tak jim můžete pustit ,,Smysl pro humor". Zhlédl jsem jeden díl, víc už neplánuji.  Řadím si tento produkt k nepovedeným českým seriálům, který Vás nijak neobohatí a za mě to nestačí ani jako kulisa při vaření...

,,Myslím si, že doživotní trest si určitě nezasloužím..." Rudolf Fian. Metanolová kauza měla na svědomí přes 50 mrtvých a přes 100 otrávených často s doživotními následky.

U tohoto filmu jsem měl takový zvláštní pocit, že režisér nevěděl vůbec co s ním má dělat. Celý děj se točil kolem Žižky a ženy (nebudu jmenovat), kterou si mezi sebou střídavě vyměňovaly dvě strany, nejdříve jí unesla jedna, který jí chtěla někomu předat, aby se jí následně zmocnila druhá strana, která jim v tom chtěla zabránit, následně se jí opět zmocnila Žižka a tak dále, celkově tato výměna proběhla asi tak 5x... Děj je nudný a neubíhá, sledujete Žižku jak se se skupinou lidí potulují lesem od jedné vesnice k druhé, sem tam jsou svědky vraždění nevinných vesničanů svými oponenty najatými zlotřilým Zikmundem ( ve skutečnosti schopný vladař). Jáklovi asi šlo o znázornění brutálního středověku, což se mu na jednu stranu povedlo na druhou stranu udělal jen to, protože film nemá vůbec žádný děj... Občas se z potulování po lesích a vesnicích přeskočí na intrikujícího Zikmunda a jeho ďábelské plány a to je asi tak vše... Po shlédnutí se Vám jen honí hlavou, k čemu to celé bylo, co mi to mělo říct? Šlo mu o to ukázat Česko světu? Šlo mu o to ukázat Žižku světu? Protože o Žižkovi tohle prostě není... Není tam žádné poselství ( snad kromě závěrečného epilogu), které by si člověk měl odnést, žádná myšlenka, nedotýká se to žádné dějové linie ve které Žižka žil. Měl jsem spíše pocit, jakoby se jednalo o první díl nějakého seriálu, než o plnohodnotný film. Na filmu také bylo patrné, že i přesto, že měl na české poměry velký rozpočet mu ještě spoustu peněz chybělo. Žádné velké bitvy se v něm nedočkáte, spíše skupinových soubojů. Nicméně samotné souboje jsou asi jedinou věcí, kterou mohu na filmu pochválit, Jákl asi chtěl divákům sdělit, že Žižka rozsekal téměř každého, kdo se mu postavil, dobře, no téměř... Souboje byly zpracované na jedničku, možná nejlépe co jsem kdy v historickém snímku viděl. Nedávno jsem četl recenzi, že velká suma peněz, kterou Jákl do filmu vložil není nikde vidět.. Já mám za to, že je vidět právě zde. Celý film je velmi brutální, efekty jsou špičkové, konečně je zde také uplatněna funkce zbroje, či různých zbraní, které mají zbroj prorážet, nebo využívají její slabá místa ( jako jsou dýky a nože). Už Vám nestačí, že do protivníka v těžké zbroji seknete jako do nějakého panáka mečem a on padne mrtvý na zem, protože mu tím možná zlomíte žebro, ale nezabijete ho, proto se zde využívají i různé druhy zbraní, od palcátů po kladiva, či cepy. Navíc to celé neprobíhá trapným šermováním meče o meč, ale máte pocit že se ty lidi chtějí skutečně zabít. To je ale asi tak vše a podle mě to prostě není dost ani na to abych o filmu mohl prohlásit, že je dobrý, protože mu chybí nějaké poselství, hlavně dobrý příběh. Je to  jen prezentace našich hradů a přírody do zahraničí ve stylu, ,,V Česku existoval nějaký Jan Žižka, který nikdy neprohrál žádnou bitvu, běžte si o něm něco přečíst a třeba si k nám zajeďte do Prahy na pivo" okořeněná brutálními, špičkově zpracovanými souboji, nic jiného. **

Musím říct, že v tomto případě mě nízké hodnocení poměrně překvapilo, romantické komedie nesnáším, ale v tomto případě šlo poměrně o dobrou jednorázovku, kdyby tam nebylo každých 10 minut nějaké kdákání, mohlo to být lepší. Uvažoval jsem mezi 2-3, přikláním se spíše ke třem.

Začátek nic moc, doufám, že to bude lepší, zatím mi to přijde jako školní projekt začínajících herců.

Celkově velmi slabý díl, scéna znásilnění byla tak nevěrohodná, až mi za samotné protagonisty bylo trapně... Možná by bylo lepší, kdyby to přeskočili a nesnažili se tam dělat simulované pohyby...

Díl tohoto dokumentu byl zajímavý a osobně jsem se na něj velmi těšil, ústupové operace Wehrmachtu a období roku 1943 - 1945 mě osobně zajímá na celé válce nejvíce. Příjemně mě překvapila např. analýza východního valu, který ale kvůli nekvalitní posádce a nedostatečné výzbroji padl velmi rychle. Nelíbila se mi zde jedna zásadní věc, informace která zde zazněla. Problematika evakuace Kuronské  (Courlandské) kapsy. Dokument na mě působí dojmem, že přijímá starou rétoriku z Hitlera udělat neschopného diletanta a hodit všechny taktické chyby na jeho bedra. O tuto pověst se zasloužili převážně jeho generálové a polní maršálové Wehrmachtu, kteří po válce sepisovali své paměti. Manstein, Guderian, aj. ani jeden z nich nepřiznal vlastní chybu. V tomto dílu konkrétně se např. setkáváme s evakuací Kuronské (Courlandské) kapsy, kde je uvězněná Skupina armád Sever, ustupující od Leningradu, přes území Pobaltských států. Hitler je zde opět vylíčen jako fanatik a diletant ( ono Vám moc na vážnosti nepřidá, když se v hodnosti desátníka pasujete na vrchního velitele ozbrojených sil), který neustoupí za žádnou cenu a jeho přičiněním chybí oněch uvězněných více než čtvrt milionu mužů v obraně Berlína. Důvody, proč se rozhodl neevakuovat Kurland jsou, že až Německo znovu přejde do protiútoku, Kuronská kapsa bude pro tuto fázi velmi dobrým odrazovým bodem. Bylo to ale tak i ve skutečnosti? Obávám se, že je vše mnohem složitější a tato neschopnost hlubší analýzy mi u dokumentaristů opravdu vadí. Ve skutečnosti Hitler vycházel z návrhů, které mu dávalo jeho okolí, mezi nimi i vysoce postavení členové generálního štábu, jako Heinz Guderian ( v tu dobu inspektor tankových vojsk), či Karl Dönitz (velkoadmirál). Guderian evakuaci skutečně požadoval, ale neuvědomoval si, že nelze evakuovat 530 tisíc mužů ( přes 200 tisíc vojáků a přibližně 300 tisíc vojenského personálu) ze dne na den. Guderian ( i přes jeho velké úspěchy v počátcích války) byl člověk absolutně neznalý logistiky, což se projevilo už při jeho útocích na vlastní pěst v operaci Barbarossa, na obrovském území SSSR. Guderian hnal své muže neustále vpřed (z toho i jeho přezdívka, ,,rychlý Heinz") což způsobovalo mnohdy velké logistické problémy nejen jeho vlastním jednotkám, ale i těm, které šly ve sledu za nimi. Za to byl často kritizován a nakonec Hitlerem ( po neúspěchu u Moskvy na kterou útok i přes Hitlerův odpor upřednostňoval) z velení 2. Tankové skupiny odvolán ( s mnoha dalšími generály). Tento způsob velení měl sice jisté výhody ( moment překvapení), ale i nevýhody ( velké ztráty tanků, vlivem nedostatku pohonných hmot, pro rychlý postup a neschopnost zásobovacích vozů s nimi držet krok). Evakuace z Kuronska byla možná pouze po moři ( Němci už v tu dobu pro letectvo neměli dostatek paliva, proto neměli v Kuronské kapse žádnou vzdušnou podporu, jen pár stíhaček na obranu, proto byli letci namísto létání často přiřazování do pěších divizí Luftwaffe). Když se Hitler Dönitze dotázal, kolik času bude na evakuaci potřeba, ten mu po analýze situace a počtu lidí v kapse uvězněných řekl, že při nasazení plných kapacit Kriegsmarine nejméně 3 týdny. V tu dobu bylo v kapse uvězněno celkově 1,6 milionu lidí ( včetně německých, nebo proněmecky orientovaných civilistů). Tady je hned první věc, nad kterou se člověk musí pozastavit, tři týdny za plné nasazení kapacit celého námořnictva Třetí říše. Už zde je jasné, že k úplné evakuaci tak velkého počtu lidí dojít nemohlo. Z toho důvodu, že kapacity Kriegsmarine byly potřeba i jinde, než u Kuronska. Později, když Sověti zahájili ofenzívu do východního Pruska byl od pevniny odříznut i Königsberg a námořnictvo bylo pro evakuaci potřeba i tam, pro Němce se jednalo o prioritu. Čistě z toho důvodu, že šlo o evakuaci převážně Němců z německého území. Dostáváme se k hlavnímu problému. Hitler evakuaci povolil, ne, že ne. Za celou dobu existence Kuronské kapsy je z ní evakuováno 1,25 milionu lidí, z celkového počtu 1,6 milionů, což je něco přes 70%. Na konci zbyla převážně jen armáda a její personál, (kteří tam zůstávali z určitého důvodu). Když Němci kapitulovali, vzdalo se v Kuronsku Rudé armádě 189 tisíc Němců, včetně vojenského personálu ( lékaři, kuchaři, řidiči nákladních automobilů, ženisté apod.). Nesprávně se na celé wiki uvádí, že na počátku Kuronské kapsy, v ní bylo uvězněno kolem 200 tisíc mužů, toto číslo zahrnuje pouze vojáky Wehrmachtu, bez započtení personálu a civilistů a poté je do konečného čísla (189 tisíc) započten i pomocný personál. Wiki je tímto čarováním s čísly typická a proto hodnocená odborníky jako nespolehlivý zdroj. Proč ale Hitler trval na zachování kapsy a neevakuoval jí úplně? O významu tohoto kousku půdy ho přesvědčil jeden vysoce postavený člověk - Dönitz. Dönitz trval na zachování kapsy a Hitlerovi to doporučil hned z několika důvodů. Za prvé, v Baltských přístavech probíhalo cvičení posádek ponorek, které v přístavech poblíž Německa ohrožovalo spojenecké letectvo. Za druhé, v Baltských přístavech se testovaly nové typy ponorek XXI a XXIII, které dle Dönitze byly jediné možné zbraně schopné zvrátit válku na západě a tak vyřadit spojence ze hry a umožnit Němců soustředit se na východní frontu ( tím, že spojencům přeruší zásobování do Evropy). Hitler tedy dostal informace, které ho přesvědčily o důležitosti tohoto území, následně z toho vyplynula i jeho dedukce, že pokud Dönitz skutečně dokáže se svými ponorkami zvrátit průběh války na západní frontě ( což bylo sice velmi naivní, ale věřil v to i Dönitz, tak proč ne Hitler), tak se bude moci orientovat na východ a porazit Sovětský svaz., nebo se mu alespoň ubránit. Tedy byl to Dönitz, nikoliv Hitler, který trval na zachování Kuronska a neúplné evakuaci, Hitler jeho argumenty uznal a přizpůsobil jim situaci. Celková evakuace, kterou navrhl Guderian v časovém intervalu který požadoval a jeho argumenty, že Hitler evakuaci zamítl jsou lživé. Dokument všechny tyto informace opomíjí a vychází ze staré skutečnosti, že za vše mohl ,,madman" Hitler, který evakuaci nepovolil a nařídil bránit každý centimetr půdy. Z toho důvodu, dávám tomuto dílu, i přes zajímavé informace v něm, známku velmi dobrá, protože namísto vyvrácení starých ,,faktů" je potvrzuje.

Dokument, u kterého je na první pohled patrné, že je ruské výroby. Celkově chaotické, chronologicky nesmyslné, několikrát se opakující záběry ze všech roků války, tu působí velmi neprofesionálně a nahodile. Překvapilo mě, že zde dostali možnost mluvit i Němečtí historici, kteří mají poměrně objektivní názory na to, proč operace pro Němce skončila neúspěšně, i přesto, že Rudé armádě způsobili mnohem vyšší ztráty, než sami utrpěli. Na dokumentu se opět projevuje typické zdůrazňování ruského hrdinství a vysokých německých ztrát. Nejvíce mě asi překvapil výstup historika Konstantina Zalesskiy, který v dokumentu podává vyloženě lživé informace, když např. prohlásí, že tanků T-34 bylo vyrobeno málo, nebo že Sovětské letectvo mělo nad Lutwaffe po celou dobu operace výraznou převahu. Je zde i špatná terminologie. Německý Panther je tu nazýván stále dokola jako ,,Panzer", Německé Panzerkampfwageny jsou zde z nějakého důvodu nazývány ,,T" po stylu Rusů. Tedy namísto Panzer V Panther tu několikrát zazní, tank T 5 Panzer. Dále mi zde vadí nepřesně, až lživě rozebírané události ze samotné operace, z typicky ruského úhlu pohledu ( který je pochopitelně ten jediný správný). Zejména řešení situace na severním úseku, kdy dělostřelectvo Sovětského svazu začalo pálit na pozice Němců, krátce před začátkem bitvy. Němci se prý v tu dobu, dle vypravěče nacházeli v pozicích připraveni k útoku a tento přepad jim způsobil obrovské ztráty. Jenže Němci zase tvrdí něco jiného. V hlášení Němců jejich nejvyššímu velení se psalo, že před bitvou proběhla krátká rušivá palba bez významného efektu, většina vojáků ještě v tu dobu byla v zákopech. Technika se připravovala na útok. Jediní, koho tak mohl tento přepad zasáhnout bylo dělostřelectvo. V tomto dokumentu je to ale podáno tak, jakoby snad připravená artilerie střílela do houfu nepřátel a tanků a způsobila jim obrovské ztráty. Tato informace pochází z hlášení Sovětského velitele Rokossovského, který jí dostal od svých podřízených. Přece neřekneme Sovětskému maršálovi, že jsme vystříleli hromadu munice, která letěla nad hlavami Němců a skoro nic jsme nedokázali, že? Dále jsou tu až nepříjemně zdůrazňovány úspěchy Sovětského letectva, které mělo mít nad tím Německým výraznou převahu. Zajímavé ale je, že i u Rusů, kteří mají neustále tendenci dokumenty s lživými informacemi a polopravdami ve 21. století točit došlo k určitému posunu, a to, když zmínili jaká byla bitva u Prochorovky pro Sověty fiaskem, taktéž, že při obou protiútocích a vytlačení Němců z měst Orel a Bělgorod přišli o ohromné množství techniky ( o daleko větší, než při samotné operaci Citadella). Tehdejší historikové SSSR tvrdili, že zde Němci ztratili 350 tanků a samohybných děl z přibližně 300 nasazených, což už samo o sobě zní poměrně komicky. Němci ve skutečnosti přišli přibližně o 20 strojů, z nichž většinu opravili. Zatím co Sověti zde nasadili 700 - 850 tanků a samohybných děl z nichž ztratili permanentně kolem 300. Správně je tu zmíněno, že samotná bitva byla pro obě strany překvapením a že první kdo spatřil nepřítele byli Němci, kteří si následně vytvořili takové podmínky, aby bitva dopadla tak jak dopadla. Ve skutečnosti byla Prochorovka pro Sověty naprostým fiaskem, jak na ztrátách lidských, tak materiálních. Do bitvy se postupně zapojilo jak letectvo, tak pěšáci a Sověti byli z bojiště postupně vytlačeni, nějak mi v dokumentu chybí zmínka, kdo tuto bitvu tedy vyhrál? Asi svému národu nebudete vykládat, že se na Vašem území odehrály dvě historicky největší tankové bitvy, jedna u Brodů, druhá u Kurska a obě jste za velkých ztrát lidí i materiálu prohráli. To jsou fakta. Je zajímavé, když už měli ruští historikové tendenci rozebírat dělostřelecký přepad před bitvou a jak skvělé bylo Sovětské letectvo, že se nezmínili i o tom, jak dopadl preventivní útok na Německá letiště. S čím lze naopak souhlasit je, že Sovětské letectvo i přes vysoké ztráty, které v této operaci utrpělo se po operaci začínalo kvalitativně srovnávat s Luftwaffe. Problémem Luftwaffe nebyl nedostatek letadel a rozhodně ne pilotů ( z těch později začali sestavovat polní divize), ale především nedostatek paliva, prostě nemohli létat, proto bylo spoustu pilotů ze škol staženo na frontu. Hlavní příčiny, proč Němci u Kurska neuspěli, byl zejména pomalý postup. Správně je tu zdůrazněno, že celou operaci chtěli skončit za 4 dny, jenže po týdnu byli jen ve třetině postupu. Co to zapříčinilo? Za tím stojí soubor spousty faktorů, z nichž největším byly miny, miny neustále způsobovaly poruchy na technice, která musela být stahována do opraváren a celková síla útoku tak během operace neustále klesala, protože místo toho aby byly tanky na frontě, tak stály v halách, odstranění minových polí zabralo spoustu času. Dalším problémem bylo, že Němci měli rezervy paliva a munice asi na 2 týdny bojů. Potřebovali tedy rychlé vítězství, čím déle operace trvala, tím menší byla síla útočníků. Prohlášení Sovětských velitelů z té doby jsou tu zbytečná, neobjektivní a nadsazená a spoustu z nich po válce v soukromí mluvilo jinak. Výrazy, jak Němce rozdrtili u Kurska rozhodně nejsou na místě, když zde přišli o 90% nashromážděných tanků, při protiútocích se několikrát rozbili o obranu Němců a jediné, čeho dosáhli bylo vyklizení koridorů okolo výběžku, a to vše za enormních ztrát, jak na technice, letectvu, tak lidí. Ve výsledku museli použít i své zálohy aby Němce zastavili a z celkového počtu 2,5 milionu nasazených ( včetně protiútoku) měli 250 tisíc mrtvých, nezvěstných a zajatých (permanentní ztráta) a dalších přes 600 tisíc zraněných a nemocných. Němci měli z celkového počtu 940 tisíc nasazených (včetně Sovětského protiútoku) přes 30 tisíc mrtvých a zajatých a přes 130 tisíc zraněných a nemocných. Tedy ,,rozdrcení" nepřítele je poměrně silné slovo, když na bitevním poli ležela většina těl Sovětských vojáků, vraky Sovětských tanků a letadel. Co řekl po operaci Maršál Žukov? ,,Důvody, proč jsme zvítězili u Kurska jsou díky kvalitativní, ale především kvantitativní převaze". Prostě jsme byli lepší i když jsme ztratili téměř 5x víc lidí, 4x víc letadel a 9x víc tanků, smiřte se s tím Němčouři. Dokument je tedy tak silně neobjektivní a jednostranný ( až na malé výjimky), že mu nemůžu dát více než jednu hvězdu. Závěr. Rusové se ani 80 let po válce nenaučili podávat informace objektivním a faktickým způsobem, stále se drží v té době propagandou ovlivněných výroků svých generálů a maršálů, vyzdvihování hrdinství svých lidí, přehlíží hlášení Němců a historii si vykládají po svém, nikoliv takovou, jaká byla. Tímto se zavděčíte jen ruským fanboys. Slabá jedna hvězda.

Velice kvalitní dokument o jednom z nejhorších masových vrahů planety. Kde sice nejsou zmíněny např. ekonomické aspekty, či situace ve které se SSSR po Stalinovi smrti nacházel, ale jako slušný základ bohatě stačí. Je jasné, že tento člověk, i když to byla zrůda jistou inteligenci měl, jinak by nikdy nedokázal s takovou účinností likvidovat své nepřátelé ( i přátelé, které podezříval) a tak mazaným způsobem se dostat k moci. Když šlo do tuhého ukázal se mnohdy i jako dobrý diplomat, či diktátor. Na druhou stranu byly situace, kdy zpanikařil a situaci za něj vyřídili ostatní ( po napadení SSSR). Ač byl v jistém smyslu úspěšný a efektivní, tak nakonec jeho smrt byla pro celý národ velkým vysvobozením. Na jednu stranu chápu, že se fanatickým příznivcům starého zbankrotovaného a neúspěšného režimu jménem komunismus tento dokument nelíbí a sami by si ho určitě představovali jinak. Jako opěvování boha, soudruha Stalina za tvrdých časů komunismu a jsou zklamáni z toho, že se o tomto netvorovi neobjevily i pozitivní informace ( ač jich mnoho nebylo). Je pochopitelné, že pro lidi jako je Maaka69 (prý 24 let "student" s komunistickými symboly na profilovce), jenž hodnotí automaticky každý dokument se Stalinem odpadem je tento netvor vzorem a příkladem toho, jaký by měl dnes každý politik být, tj. likvidovat své přátelé i nepřátelé a obklopit se lidmi, kteří budou jen poslušně kývat na vše co řekne. Bohužel pro lidi podobného ražení a nízkých intelektuálních predispozic, pro něž se většinou stávají symbolem masový vrazi, tyto časy navždy skončily a oni si nakonec neužijí ve svém vysněném snu stát tomuto velikému vůdci po boku a podepisovat s jeho svolením tresty smrti.Také chápu, že by se s ním tito lidé rádi setkali ( třeba jednou v pekle) a poblahopřáli mu k jeho skvělému vedení SSSR a za to, že pod jeho vedením zemřelo téměř 50 milionů lidí hlady, v pracovních táborech, na popravištích, či umučením ve vězení. Avšak myslím si, že by nakonec Stalin poslal ke zdi i je, což by nebylo vůbec na škodu.

I přes určité historické nepřesnosti (spíše v počtech, než-li v událostech) se jedná o kvalitní francouzský dokument.