Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krátkometrážní
  • Akční

Recenze (352)

plakát

Guzoo: Kami ni misuterareshi mono (1986) 

Trochu mi to připomíná, když po Listerovi s Rimmerem šel emocuc polymorf, lol. Akorát s vícero chapadly a občas vypadajíce jako hutný maďarský segedín.

plakát

Dobrá žena (1985) 

Vedle Xiangnu Xiaoxiao dost plošší a slabší.

plakát

Samgkongil samkongyi (1995) 

Ne úplně špatný snímek, který ale vyniká spíš způsobem vyobrazení než tím, co vyobrazuje. Nádherný design, barvy. I ty surrealistické střípky se mi sem hodily. Co mě ale celou dobu odrazovalo je to, jak si každý mužský režisér asi myslí, že jediné, co může ženu udělat zajímavou, je buď sex, trauma ze znásilnění, nebo nějaký druh psychické poruchy. Nebo všecko naráz, že. Je sice třeba o takových tématech mluvit otevřeně, ale je rozdíl mezi exploration a exploitation. Zkrátka si to ukouslo až moc a pak se to tím samo udusilo.

plakát

Kiss of the Rabbit God (2019) 

Někomu možná nesedne styl, který pod membránou pevné narace z přítomnosti (ze skutečnosti?) poodhaluje abstraktní, čistě estetické záběry (z minulosti? ze snu?), kde vévodí rudá barva a mytologické odkazy. Já jsem to díky krátké stopáži zvládla víc než s přehledem. Rozhodně jedno z originálnějších dílek s touto tématikou.

plakát

Ha-Sodot (2007) 

Všímám si jistého trendu v lesbických dramatech, a to jejich zasazení do velmi uzounkých, klaustrofobních backgroundů, jako je v případě Ha Sodot (nebo Disobedience) uzavřená židovská komunita, ve Fucking Åmål odlehlé a ospalé maloměstečko, v Bound pak vysloveně jen dva byty, kde se všechno drama odehrává. Všímám si - a líbí se mi to. Myslím, že ta metafora je jasná. Ženy už tak vždy žijí jaksi úzce, s méně právy, menší svobodou, co se týká jejich těla a osobního prostoru, natož pak sexuality a sexuálního probuzení. Tady se námět maličké, silně náboženské komunity, kde nikdo nesmí vybočit z řady (a řádu), rozhodně povedl. Upíná se totiž na něco tak specifického, že si může dovolit jít do hloubky a opravdu něco sdělit, prokreslit postavy do detailu a vystavět i poměrně přímou zápletku s železnou silou.

plakát

Balada o Narajamě (1983) 

Jeden z těch hodně silných fimů, který je sice dlouhý a jeho délka je cítit, ale člověk stejně nechce, aby skončil.

plakát

Past (1996) 

Hned vedle Fucking Åmål jednoznačně můj nejoblíbenější film s lesbickou tématikou. Ubírá se totiž naprosto suverénním a nečekaným směrem narozdíl od jiných, často šablonovitých lgbt výstřelů do ticha, kde se jen nimrá v citech a společenské nesnášenlivosti. Určitě je třeba točit víc děl, kde neustále nejde o to samé a kde je nějaký děj "navíc" kromě toho, že se do sebe zamilují dva lidé stejného pohlaví a buď se za to nenávidí oni sami, nebo je za to nenávidí okolí. Chce to víc lesbian noirů, lesbian fantasy, lesbian thrillerů.