Jizi

Můžete Facebook nenávidět, můžete ho milovat, můžete na něm být zaregistrovaní jen proto, abyste úplně nevypadli z kolektitvu, může vám být naprosto ukradený, ale těžko najdete dneska někoho s minimální počítačovou gramotností, kdo nebude vědět, CO to FB je. Social Network pojednává o vzniku FB a David Fincher natočil úžasné drama, herci podali vynikající výkon, to vše za doprovodu skvělé hudby, snad jen za mě by to celé mohlo být o patnáct minut kratší...

Nejdražší egyptský film všech dob. (Na začátek bych jen (možná trochu hnidopišsky) doplnila korektnější přepis názvu filmu - Imárat Ja'qúbiján, případně zjednodušený Imárat Jakúbiján a určitě by nebylo od věci přidat český název: Jakubijánův dům. K přepisu jména autora knižní předlohy bych navrhovala spíše "spisovatele 'Alá'a al-Aswáního".) Přes místy úmornou délku jeden z nejvýraznějších a nejstravitelnějších egyptských snímkl posledních let. Otevřená kritika současné egyptské společnosti a všech jejích neduhů: úplatkářství, nepotismu, neprostupnosti společenských vrstev, sexuálního obtěžování a frustrace a narůstajícího vlivu radikálních fundamentalistů vinou sociálních poměrů. Film, jak už to tak obvykle chodí, nedosahuje kvalit knižní předlohy, zároveň však oceňuji snahu převést na plátno i scény, které by člověk v arabském filmu nečekal - mám na mysli hlavně scénu znásilnění ve vězení. Pokud jde o postavu homosexuálního novináře Hátima - před natáčením se rozpoutala veliká debata o tom, kdo by jej měl ztvárnit. Známý herec Farūq al-Fišāwī roli odmítl, čímž si vysloužil kritiku největší hvězdy filmu 'Ādila Imāma (který se zhostil role Zakīho Beka), který na tiskové konferenci prohlásil, že „nechápe, proč tu roli odmítl, lidé ho přeci nebudou na ulici pronásledovat za to, že ztvárnil takového člověka“ (více viz http://www.ankawa.com/cgi-bin/ikonboard/topic.cgi?forum=70&topic=91). Hátim ve filmu vyznívá výrazně negativněji, než v knize, ale jak psal Inutihar - je otázkou, na kolik to byl autorský záměr a na kolik zasáhla cenzura.

S vlastní minulostí a traumaty se dá vyrovnat různě: můžete začít chlastat, sázet, fetovat; napsat knihu, píseň nebo natočit film. Anebo můžete posadit lidi do kina a na plátně jim to dát pořádně sežrat. Přesně to se Ari Folmanovi podařilo: dechberoucí animace, díky které se vám jména uprchlických táborů zažerou hodně hluboko pod kůži a jen tak na Sabrá a Šatílu nezapomente. První polovina snímku působí magičtěji, snověji, druhá je drsným, otevřeným, animovaným dokumentem - ani jedna není lepší než druhá a obě fungují stejně dobře. Rozhodně jeden z filmů, který stojí za to vidět, je třeba ale počítat s tím, že to není žádná oddechovka, u které můžete vypnout mozek. Do zábavného animáku má stejně daleko jako Trhala fialky dynamitem do Forresta Gumpa.

Velké zklamání - velké nic. Jediná zábavná scéna je tolikrát tu vyzdvižený chat Mazi Judem a Clivem, zbytek je jedno velké no-no, při jehož sledování jsem jen nevěřícně vrtěla hlavou a uvažovala jestli a) si z nás režisér dělá pr*el nebo to myslí vážně b) mi něco zásadního uniklo c) nejsem dostatečný intelektuál d) příliš dlouho žiju v přílišném sepětí s realitou v příliš funkčním vztahu?! Co mělo být tímhle snímkem sděleno? (Protože žádné dechberoucí scenérie, výpravné kostýmy nebo hudba, z níž by naskakovala husí kůže, v něm nejsou, předpokládám, že měl odhalit nějaký hlubší psychologický případně společenský jev.) Že lidi jsou emočně vyprázdněné schránky, kterým dělá dobře/špatně, když mohou partnerovi ublížit? Že pravda je nebezpečná a některé věci nejdou vzít zpátky? Nebo šlo o snahu vzbudit v divákovi pocit, že sledování tohohle filmu je skoro na žalobu z voyarismu, protože jak jinak se může jeden cítit, když se před ním odehrává dost hnusná hádka o tom, kdo s kým kde a jak píchal? Osobně mi to přišlo jako snaha o silný, emocemi nabitý snímek s drsným závěrem, která velice rychle vyšuměla a zbyla po ní jenom podivná pachuť.

Jak krásné může být šílenství? Stejně jako má mince dvě strany a primabalerína Nina dvě role, má i tenhle film dvě tváře a záleží, kterou divák sleduje. Výjimečně mi přijde, že většina komentářů (co jsem namátkově pročítala) tenhle snímek vystihuje - a to jak ty přetihvězdičkové, tak ty, co sahají s hodnocením na samé dno (na rozdíl od jiných titulů, kdy občas při pročítání názorů ostatních přemýšlím, jestli jsme se vůbec dívali na to samé). Samozřejmě není zrovna moudré očekávat, že propadnete filmu z baletního prostředí, pokud se vám při představě špiček a elasťáků navaluje a jediné, co máte s Labutím jezerem spojené, je školní výlet ve třetí třídě, kdy se vám zařezávalo prádlo, zapomněli jste si doma svačinu a chtělo se vám celé druhé jednání čůrat - pokud vám však při Čajkovském naskakuje husí kůže, nepožadujete, aby každý film byl zcela originální dílo přinášející něco, co tu dosud nebylo a jste ochotní nechat se unést atmosférou, není důvod nedat Černé labuti šanci. Mně celý film připomínal hořkosladkou a naprosto zoufalou snahu o vyvrcholení, kterého když se nakonec dočkáte (a já se dočkala), stojí to za to - ne že bych něco podobného preferovala v reálném životě, ale na plátně to na mě opravdu zafungovalo!

Pestrobarevná nafouknutá a naprosto prázdná bublina. Film je svojí plochostí, délkou a neskutečně protivnou hlavní hrdinkou na hranici zkousnutelnosti. Julia Roberts působí dojmem, že buď zapomněla hrát nebo se o to prostě ani nesnažila, navíc, jak už bylo řečeno, začíná vypadat opravdu staře a uměle. Děj působí jako sled prapodivně slepených, těžko uvěřitelných událostí odehrávajících se v hezkých lokacích jako z turistického katalogu. Sem tam je divák obdařený nějakým tím patetickým prohlášením a životním moudrem. Škoda peněz za kino, až budete potřebovat vyžehlit velký koš prádla, půjčte si to od někoho na dvdčku, zhruba na to se film kvalitativně hodí.

Znám snad až příliš dobře knižní předlohu se všemi jejími klady i zápory a film pro mě byl poměrně velkým zklamáním. Jak jsem se bavila před cca půl rokem u Kick-asse, tak u Scotta jsem se - obzvlášť v druhé půli - zatraceně nudila. Micheal Cerra v roli Scotta naprosto neodpovídá mojí představě téhle postavy (což je můj čistě osobní problém s tímhle hercem, kterého je prostě v poslední době na můj vkus příliš mnoho v příliš stejném typu rolí), velké plus má naopak Kieran Culkin za výborné ztvárnění Wallece. Přijde mi, že ve snaze o děsně hyper-super-mega odvaz, se jaksi pozapomnělo na to, že příběh je poměrně tupoučký, a to, co funguje v šestidílném komiksu, prostě na plátně nutně zabrat nemusí. Oceňuji vtipné vychytávky á la videohry a občas dobré hlášky, suma sumárum ale spíš 2,5* než čisté 3*

Historický velkofilm o velkých hrdinech a ještě větší lásce. Vzhledem k tomu, že s historickými událostmi skutečně nemá moc společného, je potřeba na něj koukat jako na velkolepou pohádku o tom, že dobro zvítězí nad zlem, láska nad nenávistí a dobří lidé si k sobě najdou cestu bez ohledu na víru a národnost. Jedna hvězda navíc za krásný scénář, na němž se podílel mimo jiné i nositel Nobelovy cenu za literaturu Nagíb Mahfúz, a nádhernou spisovnou arabštinou (kterou člověk v arabských filmech nemá téměř nikdy šanci slyšet).