Valčík s Bašírem

Nezvykle stylizovaný art dokument udivuje jak svou animovanou formou, zajímavou stylizací ovlivněnou videoklipovou estetikou, tak i netradičními filmovými postupy (Kubrickovská kombinace úchvatné vážné hudby a otřesného drastického záběru), dokonalým hudebním doprovodem (s texty rockových písní, které mluví za vše - ,,Dnes jsem bombardoval Sidon / mezi mraky kouře při svítání / skoro jsem šel domů v rakvi..."), ale především silným antimilitaristickým vyzněním - ten finální přechod v autentické dokumentární sekvence byl zdrcující... Neřekl bych, že historická analogie jsou především Spojené státy v období po válce ve Vietnamu, analogii bych spíše hledal v té nejparadoxnější možné - poválečné sebereflexi německého národa tváří v tvář hrůzám holocaustu - národ, který byl více než z poloviny Němci vyhlazen, nyní v jiné civilizační etapě sám otevřel bránu peklu genocidy... Výjimečný, hluboký film... Podobné filmy: Persepolis (18.02.2009)

Kdyby Joe Sacco nepsal komiksy, ale točil filmy, vypadaly by přesně takhle. Ovšem Sacca (nebo klidně Satrapiovou), který ve svých knihách pečlivě překresluje i dobové fotografie, by nejspíš nikdy nenapadlo zahodit své pečlivě stylizované, surreálné a přesto o realitě stále ještě vypovídající dílo s vlastním funkčním světem ve prospěch laciné manipulativní šarády s reálným záznamem – nevzpomínám si na žádný jiný film, který by mě jednu chvíli měl se spuštěnýma kalhotama v hrsti a následně mě vytrhl z atmosféry tak, že jsem snímek i autora posílala do horoucích pekel. Myšlenka naroubovat rozpomínání hlavní postavy na přibližování filmového světa realitě, není vůbec špatná, ale toto není de Palmovo Redacted, kde právě přiznání reality je emocionálním vrcholem snímku; tady si odbudeme celý hrůzný klimax animovaný, vše se propojí, zapadne do sebe, a násilně to cpát na roveň nováckého živého přenosu je tudíž tak trochu zbytečné. Po stažení ořežu závěr a možná pak dám i 5*. (24.01.2009)

Bylo by to pět z pěti, každý "záběr" je skvěle připravený, promyšlený a zpracovaný, funkčně se střídá mnoho sofistikovaných a ad hoc vyvinutých postupů, jak vytvořit scénu, jak docílit nejplnohodnotnějšího záběru - animace tu proti kameře uplatňuje veškeré možné výhody - už to samo o sobě poskytuje napínavý příběh, který se dá sledovat a k potěše diváka se pořád rozvíjí. S tím nutně souvisí dějová a myšlenková náplň - i zde se - v naprostém souznění s formou - nabízí mozaika různých pohledů. Film je introspektivní, zkoumá, jak člověk-jedinec rozumí svému životu, co to znamená chápat svůj život jako srozumitelný celek, a jak se na takovém pohledu podílí selektivní paměť a schopnost myšlení zacelit beze zbytku každou případnou mezeru. Jakou past či ochranu představuje paměť, zapomnění, nevědomí? Materiál k takovému zkoumání je jedinečně zvolený - muž ve středním věku si náhle za určitých okolností začne matně vybavovat, že jako voják musel zažít něco zlého, možná se na něčem krutém dokonce podílel? Ve filmu se formálně i obsahově brousí nástroje zkoumání, zpozornělý muž začne více pozorovat sebe i okolní svět, pod jeho nátlakem se objevují trhliny v původně koherentním tkanivu vědomí o sobě - sledujeme trhání nakašírované reality, dobývání nového smyslu, rozkrývání povahy lidské paměti napjaté mezi strachem a zvědavostí, a jak se to vše navzájem ovlivňuje. Je tu další skvělý film o zkoumání identity, naprosto excelentně a inovativně vytvořený. /JENOMŽE/ Pátou hvězdičku striktně odebírám za samotný závěr, který to celé shodí jako domeček z karet - po té znejisťující a inteligentně rozjeté animované laboratoři o podstatě vytvářené reality každého člověka přijde dokumentární závěr a bez logické i formální návaznosti nám přehraje citově vyděračské, výchovné a opotřebované BBC záběry na válečné utrpení. Mohli tam být klidně svědci Jehovovi, Strážná věž a Probuďte se. Ženská obřízka. Týrání zvířat. Hamburger. Zkrátka zástupně cokoli z tohohle kadlubu. Nejen že tak polopatický závěr nebyl zapotřebí, inteligentního diváka musel urazit, ale celému filmu nevratně uškodil, zazdil všechny alternativní pohledy na skutečnost, s nimiž se film celou dobu tak mazlil, přebil je tím nejkřiklavějším a nejznámějším, co je ve světě k dispozici, a strhl celou výpověď minimálně o jednu rovinu níž, pokud ne až na samo úzkoprsé názorové dno. (07.05.2011)

Tak tohle je tedy něco! Na první pohled zastaralá a ne příliš hezká animace je ve skutečnosti mnohem sugestivnější než dnešní (bůh ví jak promakané) 3D technologie a dodává snímku nečekanou reálnost. Samotný děj není téměř ničím originální - zabývá se hrůzami války a psychickým dopadem na přeživší. Film je z části pojatý jako dokument, ostatně jak dokazují autentické postavy a závěrečná hraná sekvence... Počáteční scéna filmu (psí smečka ženoucí se temným městem) je opravdu pozoruhodná. Ale ani zbytek filmu neztrací nic ze své depresivní, fascinující atmosféry. Mě velmi zaujala scéna s tankem, který projíždí ulicemi města a žádná auta ani zdi mu nejsou překážkou... Kamera je naprosto perfektní a působí jako ve skutečném válečném filmu. O hudbě se snad ani nemusím zmiňovat - rockové skladby jsou vážně trefou do černého.;-) (26.02.2009)

I mne přikovala animace. Pátrání Ariho po ,,oknech" a zjevující se smečce bylo zpracováno způsobem, jaký jsem ještě neviděl. Nikdy jsem neměl moc rád vážně míněné animáky a ani na ně nejsem specialista. Nevyhledávám je. Toto byl experiment, protože mne zaujalo téma Izraelsko - Palestinského konfliktu a viděl jsem pár screenshotů na netu. To to byl vizuální skvost, perfektně probarvený vhodně zvolenou hudbou...např. poklidné ráno se zpívající osádkou obrněné kolony ..prostě paráda. Závěrečný předěl jsem nečekal a o to více mne film zasáhl. Perfektní protiválečný snímek o traumatu z prožitých hrůz jednoho z vojáků. (29.07.2011)