Baldrick

Perfektní sonda do života ztracené existence. Po americku. In natura. Camus by měl radost.

Celkem vtipný rodinný film (skoro komedie) o jednom pseudovědci, který se vypravil očumovat vlky. Baštit s vlky. Výt s vlky. Lovit s vlky... Atmosféra navozená perfektně, příroda opravdu nádherná a zručně nasnímaná, konec hořce smířlivý. Zkrátka konformita á la Disney zachována. Ale fakt je, že vnímavější dítka se poučí;)

Lepší zpracování zatím není. Ale za ten dabing frau Poledňakovou a spol. na místě zmrskat!:(((

Neměli jste taky pocit, že ten konec byl nějak utnutej? Ten začátek jakoby sliboval i návrat:)

Ve své době solidní adaptace a povedená žánrovka (s ohledem na tuny rádoby podobné vaty, zejména té americké). A pokud někdo při sledování starších sci-fi nedokáže odložit brýle sebestřednosti, je to jeho problém - ne problém tohoto filmu. I když nutno přiznat, je to časový filmový počin (a mohl být lepší - nadčasový - i tenkrát). 70%

Ve svym ranku majstrštyk. Bez keců, bez zbytečných odboček a nepodstatností. A s pointou, jak má bejt. Kámoši par excellence, a přitom kriminálníci;) 85%

...přeci jen je to strašně užvaněný...

Tradiční pohádkový příběh přetavený v moderní filmový skvost. Pocta barevnému filmu natočená v době jeho rozkvětu (díky všem zainteresovaným za restaurovanou kopii). Krása a láska jako dvě žárlivé fatality, které nesnesou jedna druhou. Není čisté volby. Není nevinnosti. Jen ve ..... / viz konec filmu;)

Tradiční divočina Kena Russella v jeho nejlepších (životopisných) letech. A Helen Mirren za mlada, kurňa, šťavnatá baba!:)

No to byla zase snůška:) Ale jedno pozitivum se najde: nejmladší generace má našlápnuto. Tedy, zhruba do 11:00, než paní Třeštíková začne (podobně jako pan Janek později) vykrádat sama sebe, se mašinka pěkně rozjíždí a každej vagónek je něčím, když nic jiného, tak aspoň zajímavej. Ale potom... Erika Hníková už jde definitivně víme kam, Theodora Remundová ji tam vesele vítá a ten výstup z brněnského náměstí... No sorry... Pravda, matadoři typu mistrů Němce a Krejčíka nebo paní Vihanové se snaží konečný prů-švih s grácií sobě vlastní poněkud napravit, ale upoceně politicky korektního koření paní Sommerové to opět zazdí a obdobně demagogicky rádoby glosátorské zakončení pana Remundy tomu opět nasazuje korunu. Mezitím proplouvá lehce exotická vata pana Janečka a jemně suchý humor páně Sedláčka, kteří celkovou laťku aspoň nesrážejí, když už nic jiného. Výsledek? Skeptičtější divák opět uroní suchou kroupu nad exotickým slepencem, splácaným v naprosté většině autory, kteří nedokáží opustit Prahu, a když už jsou k tomu nuceni či puzeni kdoví čím, tak maximálně přindaj Brno (dyk to taky vyrobila ČT Brno, sakriš). Ve dvou (postřehnutelých) případech se někdo zapomene někde jinde (výlet pana prof. Durdíka nepočítám), ale vysloveně a doslova jen zapomene (a jako autor non-fikce totálně ztrapní). ... PS: A výsledek? Inu, kouzelníci aritmetických průměrů mohou znovu plesat nad krásnými třemi hvězdičkami.