tenista57

Já jsem z tohoto dokumentu Jitky Němcové nadšen. Bylo v něm vše, co tam mělo být od početí Vladimíra jeho matkou s americkým vojákem, pátrání po osudu otce, dětství, rok 68, hudební začátky Mišíka, setkání s básníkem Kainarem, tvrdá normalizace a zákaz vystupování, 1. manželství, rozvod, 2. manželství, zapojení všech tří Mišíkových dětí do dokumentu, poslanecká zkušenost, zhoršující se zdravotní stav, zjištění, kolik má Mišík sourozenců v Americe, prostě vše. V dokumentu zaznělo i mnoho písní z Mišíkovy kariéry, velký prostor byl dán bilančnímu rozhovoru Mišíka s Radimem Hladíkem, který bohužel zemřel dříve, než byl dokument hotov. Bylo tam i ukázáno vlastenectví Mišíka, který si nikdy nezadal s komunistickým režimem, ale ani s osobou Miloše Zemanoviče, když odmítl státní vyznamenání z jeho rukou jako nesouhlas s některými jeho kroky a postoji. Celý dokument vyzněl jako příklon Mišíka i Němcové k západní angloamerické demokratické společnosti, v které přece vznikla ta krásná rockenrollová hudba. V současnosti, když řada našich spoluobčanů se vyznačuje větší sympatií k putinovskému Rusku, než k USA, je nutné tento dokument z tohoto hlediska také ocenit. Na závěr mojí recenze se musím zmínit asi o nejemočnější scéně dokumentu, když se Mišík seznamuje s vydíráním jeho matky státní tajnou bezpečností, která ji chtěla donutit k spolupráci vyhrožováním, že mu syna vezmou a dají do dětského domova. Bylo vidět, jak to Mišíka hluboce zasáhlo. Ne, ten bolševickej režim byl opravdu odpornej a je mi fakt líto lidí, kteří by si přáli jeho návrat.

Musím hned na začátku napsat, že film mne dost nudil a v jeho půlce jsem to vzdal, takže vlastně hodnotím jen tu shlédnutou půlku. Historická fikce natočená jako polodokument. Já bych se zde do hodnocení tohoto filmu ani nepouštěl, kdyby se nejednalo o tak citlivé téma Mnichova 1938. Asi před deseti lety jsem shlédl na čt2 pořad, kde jakýsi historik mluvil o Daladierovi, že Mnichovskou dohodu podepsat nechtěl, ale že musel dodržet demokratické rozhodnutí francouzského parlamentu, který o jeden jediný hlas rozhodl o podepsání. Připomíná to kauzu článku o Peroutkovi, kterou se tak neslavně proslavil náš podařený pan prezident, ale já si fakt nepamatuju rok vysílání, ani jméno historika, ani název pořadu. Možná to bylo v Událostech, komentářích, nebo v Historii.cs, fakt nevím. Mohl by toto někdo zjistit a dát mi vědět? Pokud chcete vědět více, tak o tom píšu v mé knize Bradla v šuplíku, kterou mají knihovny v ČR. Klidně tady uvádím i mobil na mne 777012657. Pane Zelenko, nechtěl byste mne kontaktovat? Ve své knize píšu i o vás. Můžeme ten Mnichov prodiskutovat.

Kromě asi pěti minut někdy v druhé třetině filmu jsem se opravdu nenudil. Bylo mi jasné, že film musí mít reálný základ, že si Petr Jarchovský vše nemohl vymyslet. V podstatě jsem zažil na vlastní kůži něco podobného po roce 1968, kdy můj otec byl vyškrtnut z KSČ, a já byl před pololetím 9.třídy ještě nesmyslně zkoušen chemikářem-cíleně, i když mi na vysvědčení vycházela dvojka. Nakonec mi dal trojku, já to tehdy obrečel, a pak si mně zavolal ředitel školy do ředitelny a sdělil mi, že s průměrem 1,7 se přece nemůžu hlásit na gymnasium, kam mne taky nevzali. Řada mých vrstevníkú touží po návratu zašlých časů. Tito pomýlenci by měli na tento film jít povinně!

Taky dávám jen 3 hvězdičky v podstatě za to, že téma je možná trochu naivní v tom, že otec svého nezletilého vraha dá do stejné školy, kam chodil před vykonáním zločinu a čeká, že to nějak dopadne. Existují snad i školy s internáty i ve Švédsku ve velkých anonymních městech, kam mohl otec svého syna po odpykání dvouletého trestu přihlásit, ne?

Maďarské drama o všudypřítomném náckovství je vysoce aktuální, když si vzpomeneme na ty všechny Konvičky, Okamury, Kotleby a další. Je pravda, že děj filmu se lehce podobá ději filmu Kult hákového kříže, ale přesto stojí za zhlédnutí. Slabinu filmu vidím hlavně v tom, jak se novému policejnímu šéfovi podaří velice rychle a lehce dostat sociálně narušenou mládež do tělocvičny a zcela obrátit jejich životní styl. Druhá polovina filmu má ale velký spád a ukazuje, jak jsou lidé náchylní řešit určité problémy černobíle a dát hlasy náckovi, který vytvoří v městě systém domobrany, sníží kriminalitu a nakonec vyhrává i místní volby s nadpolovičním počtem hlasů. Dostává se k moci demokratickou cestou přesně tak, jako se to ve 30.letech minulého století podařilo Adolfu Hitlerovi. Mrazí z toho!

Filmy s touto tematikou by měli občas vidět všichni lidé pracující s nezletilými-učitelé, vychovatelé, kurátoři apod. Když někdo vyrůstá v neúplné rodině bez otce a matka se živí dost neobvyklým způsobem, tak je průšvih na světě, jako se stal hrdinům tohoto filmu. Zavraždit vychovatelku v jejím bytě jen kvůli tomu, že nechce půjčit auto kvůli výletu do centra pouťových atrakcí jimi očividně neotřese, a v bytě se ještě vyspí, aby 2.den opravdu jejím autem odjeli na dovolenou, jak si sami nazvali tento problematický výlet. Žádné výčitky svědomí, prostě plníme si svoje přání. Dost děsné!

V podstatě stejné téma jako ve filmech Padlé dívky a Píseň za chudého chlapce-obžaloba otřesných podmínek v církevních zařízeních pro převýchovu mladých lidí, kteří neměli štěstí na rodiče. Ani se nechce věřit, co všechno se dělo i v zemích západně od železné opony ještě v 2.polovině 20.století. Nevím, nakolik se děj filmu odklání od skutečnosti, ale některé scény jsou opravdu naturalisticky drsné a nejsou pro slabší povahy. Hlavní hrdina je hozen přes palubu svojí milující matkou, která dá ale přednost novému partnerovi před svým milovaným synem, jenž za to málem zaplatí životem. Film nemá happy end, neboť je to film evropský a ne americký. Hrdina filmu, mimochodem výborně zahraný, se nakonec k matce a sestře nevrací, ale po drsných zkušenostech z církevního internátu se rozhodne pro úplnou svobodu.

Snad se ani nebudu vyjadřovat o dokumentu samotném, o jehož pohledu na něj svědčí mých 5 hvězdiček,ale spíše o lidech typu Ashama a jemu podobných, kteří dokument ocejchovali jako odpad. Ano, každý má právo na svůj názor, ale z hodnocení těchto ubožáků je mi prostě na blití. Během svého života jsem se natrvalo rozešel se dvěma kamarády, kteří mluvili o Havlovi podle podobné šablony jako Asham. Takže jejich unifikované názory shrňme: Havel není žádná morální autorita, protože: byl proutník, měl parádní kriminál, zrušil československé zbrojovky, byl to válečný štváč, neboť schvaloval bombardování Bělehradu a zásah v Iráku, byl to buržoazní rozmazlenej synek apod. Ne, za tyto lidi se stydím, že jsou moji spoluobčané, stydím se za jejich ubohost, jak si léčí svoje mindráky na člověku, kterému všichni vděčíme za mnoho. Andreo Sedláčková, díky za tento dokument, který určitě není nějakou oslavnou agitkou, ale ukazuje osobu Václava Havla jako člověka z masa a kostí, a ne jako nějakého nedotknutelného Boha.

Film jsem nedokoukal. Stejně jako západní medicína na rozdíl od východní celostní medicíny neřeší příčiny nemocí, ale pouze následky, tak stejně se chová i tento dokument. Chybí mi v něm větší kritika současné Putinovského režimu a kolaborace pravoslavné církve s ním. Jedním z paradoxů filmu je to, když mladý gay jde do školy a odříkává Otčenáš. Ještě by mohl jít za pravoslavným popem a provést před ním při zpovědi comming out. Ne, dokud se nezmění v Rusku režim, tak se ani nezmění postavení gayů a leseb v této zemi.

Nevím, jestli tento film zaboduje u amerických akademiků a probojuje se mezi 5 nejlepších mimo anglicky namluvených filmů v ceně o sošku Oscara. Mohl by. Jedná se totiž o velkou obžalobu komunistického režimu ve vší jeho nahotě. Řízený doping sportovců, nucení ke spolupráci s všudypřítomnou STB, otázka emigrace, to není na jeden film tak málo. Jako jsme se doposud zcela nevyrovnali s komunistickou minulostí, tak jsme se ani nevyrovnali s hodnocením dopingu za minulého režimu. Upřímně řečeno, kolik procent Čechů ví v roce 2014, že na následky dopingu tady umřeli i významní sportovci typu dálkařů Nygrýnové a Brože, koulaře Skobly, v podstatě asi i diskaře Daňka? Ve filmu se jedná o dvě naše elitní závodnice na 200m, které jsme ovšem nikdy neměli. Asi se Andrea Sedláčková bála, aby ji nikdo neobvinil, že poukazuje na dvojici Kocembová, Kratochvílová, které ovšem běhali spíše 400m. Jak už jsem napsal, tak ve filmu nejde jen o doping, ale je tu ukázáno, jak řada našich občanů byla vydírána organizací STB. Pokud někdo s chutí pročítá ty hrozné Cibulkovy seznamy, tak by si měl uvědomit, že v nich hypoteticky mohla být i matka hlavní hrdinky, kdyby se po velkém vydírání ze strany STB rozhodla místo nástupu do vězení podepsat. Proč neexistujou také seznamy estébáků, pane Cibulka? Závěr filmu trochu zaváněl morálním happyendem, ale když se divák nakonec seznamuje s tím, že hlavní hrdinka se z rádia Svobodná Evropa dozvídá, že na OH do USA nakonec nejede nikdo z komunistického bloku, tak ten happyend lépe skousne.