DeathTheKid

Twoman show Džejka Jilenchůla s takovým dějem, že ani nevím, co si myslet. S tímto si Denis počínal mnohem lépe než se Zmizením. Hutnější a chytlavější pojetí děje, který už tak sám o sobě nabízí pokroucené myšlenky, creepy soundtrack že by z toho nejeden zvažoval návštěvu ústavu a tak vizuálně osobité, že by jednomu explodovala stylová žláza (u mě to bylo při záběru na Jakea, čekajíc na motorce), no a do toho takové kobry, že bych si rád osobně interpretoval vlastní verzi "S cizí ženou v cizím pokoji". Za těch 900x filmů, má tento modrý nejblíž k "pěti".

V poměrně krátkém čase jsem sjel celý HIMYM a nahlížím na něj jinak, než jak jsem jej posuzoval, když jsem viděl jeden díl týdně. Každá série měla svůj účel, leč postrádaly občas humor nebo další kokotiny. Celou dobu se vám tady vyvíjí postavy neuvěřitelnými i uvěřitelnými směry a vše to vypadá velmi přirozeně. Barneyho bohémství, retardace Marshella, naivita Teda, opatrovnictví Lilly, či nerozhodnost Robin byly fajně vykresleny a dávaly v závislosti na jejich životních dobrodružstvích smysl. Co mě ale fest nasralo byla vycucaná láska z prstu Teda k Robin. Několik sérií se oba zamilovávali do jiných lidí bez náznaku citů přesahujících kamarádství a nakonec nám v 8./9. sérii sdělí, že Ted MILUJE!!! nikoliv jen má RÁD Robin. Odporný a vyjebaný dějový zvrat sloužící jen k prodloužení seriálu…Ale i tak, to zvládnu překousnout včetně se závěrem (který po doznění dává z hlediska empatického přístupu větší smysl), který mě prvně nasral až běda. Upřímně, jak bych měl hodnotit člověka, který má v životě pořád nějakou „Robin Scherbatsky“, než jako pokrytce, když chce žít šťastně, až na věky věků? Škoda že, když stál místy himym za piču, nepřestal být na piču a nezačal být boží, jak to dělával Barney. Byla to legendární jízda.

Já se na to fakt těšil... a opět to byla chyba. Šáša Krusty je špatný horor a ještě horší drama. Co se povedlo, byly masky a opravdu příjemně úsměvné vystřelení mozku z hlavy. S klidem na prsou bych vystříhal alespoň 20 minut, aby to mělo potřebný drive a přeobsadil pár dětí a.k.a amerických neherců. A když už mluvím o těch prsech, tvůrci se měli zaměřit na mnohem širší a hlubší výstřih ^_^ To by bylo za 4*.

Prve mě opravdu zasáhlo to, co následovalo po spuštění filmu. Hluboké vzdechy doprovázené statickým záběrem, samotný název filmu "Divočina" a já si neuvědomil, že autoři film zapomněli zaškatulkovat do žánru porno. Po chirurgickém odstranění nehtu dokonce sado maso, ale to jsem odběhl. V souhrnu je to film, co neurazí, ale ani nenadchne, protože souhra a propojení emocí mezi hlavní linií a flashbacky nefunguje. K hercům (tedy jen Reese a Laura) není co vytýkat, ale co bych vytkl, je snažení se o vzezření snímku jako hlubokomyslný počin. Moc to nevychází a v porovnání se 127 hodinami je to čirý průměr, proto taky maximálně 3*, zdarec.

Dámy a pánové, chytám nádech dokumentárního kritika a mám vážně pocit, že mi to jde! Třeba nedávno jsem opravdu zarytě myslel na to, jak si najdu super práci a budu bžiliondář... ale mám i menší cíle. Takže když jsem na poslední akci chtěl mít hrozinky moc sex s tamtou načančanou slečnou,tak jsem se na ni upřeně díval, vysílal signály a optimisticky a intenzivně jsem uvolňoval tok svých metafyzických myšlenek, abych se večer miloval jako nadržený bizon a vyprcal z ní poslední známky inteligence! No, omyl. Avšak jediné z čeho bych mohl zbohatnout a mít nepřeberné množství kýženého sexu, je vymyslet mašinku, která by vyráběla energii z lidské blbosti. A je to tady!!! Nobelovka za první perpetuum mobile v historii, čerpajíc z nekonečné lidské demence a naivity. Fajn holky a kuci, věřte si třeba ve Zvonilku a piráty, ale neperte nám do hlavy, že je to dogmatická pravda...sem se zas nasral ^_^

Poté, co jsem došel prozření, dávám svému já v minulosti tak velký kopanec do kaštánků, že mě v nynější době ještě lehounce šimrají. A upřímně, požádal bych i jiné lidi, aby mi dali pěstí, že jsem tomuto blábolu vůbec věřil, že jsem jím byl fascinován. Takže zde vyvstává otázka: Je opravdu možné postavit mrakodrapy vyšší než 500, které musí splňovat absurdní požadavky pro bezpečnost, nebo je nemožné postavit pyramidy, kde nahážete 100 kostek na sebe? Ostatně na kruhy z obilí se nezmůžeme taktéž, tak proč nenajmout kolegy z galaxie Andromeda nebo Dromedára. Zatímco oni si pochutnávají na obilí zdarma já se jdu udusit v elektrické troubě.

Nuže, Nolan to myslel dobře, jenže se ztratil ve stejně komplikovaném konceptu, jako je pro nás muže komplikované pochopit smýšlení žen. Celá druhá polovina působí velmi nekompaktně, všechno to vypadá, jakoby si to někdo cucal z prstu za pochodu. Necítil jsem s postavami, nežral jsem Nolanovo tlačení na pilu, neodpustím mu tu sračku, co udělal na konci. Od začátku se snaží o zachování všech fyzikálních zákonů a potom si v černé díře postaví klidně KáeFCéčko? Nebo cokoli. Ale i tak je IS (nikoliv Islámský stát) v první půli jako drama fajn a pohrávání si myšlenkou filmu je skvělé. „Staňte se zákazníkem BlackHole – jediný operátor, se kterým obdržíte SMS ještě před tím, než ji odešlete. Nyní se zvýhodněným tarifem 100 let/hod.“

Každý z vás to určitě zažil. Jdete v noci zapařit, načančáte se tak, že by si vás i Blesk nebo JPM musel všimnout, holky nahodí make-up, oholí vše nutné, vycpou prsa, kluci zase slipy, stříknou na sebe esenci Hogo Boos, kterou dostali jako dárek od babičky z polské tržnice a nakonec jdete všichni do baru. Vcházíte a najednou ji/jeho spatříte, je to vzrušení na první pohled a vy už zvládáte představy o svatbě, dětech a poslední vůli. Je přece tak krásná/ý a určitě normální. Omyl! Slečna dozajista přemítá nad tím jak tam tomu fešákovi v noci bude penetrovat Důl Guldur (a nemusí jít nutně o Thajku) nebo bude chtít neuvěřitelně pomočit, zatímco on už si představuje průběh znásilnění nebo jak ji klátí, zatímco se koukají na pohřeb papeže. Já to říkal!!!!!!! Všichni jsme hovada a to do jednoho. Ty, tamta, ona, onen, dokonce i tamten pár, co je spolu 8 let a je naším vzorem normálnosti. Tenhle film pěkně ukazuje, že všichni máme úchylku a kdo ne, tak jen neví, že ji má. Film samotný se mi velmi líbil jen by mě zajímalo, jak by vypadal, pokud by z toho udělali jednotlivé povídky, takto jsem měl pocit, že mi trochu uniká napětí. Jo a Robin Williams žije, utekl do Austrálie a jmenuje se Josh Lawson.

O ždibec lepší Pompeje, ale to snad ani není pochvala, spíše je to zklamání. Scott u mě opět potvrzuje pověst nejrozporuplnějšího režiséra co znám a sází na vizuál a pompéznost. Postavy a příběh jakoby hrály snad až 93. housle a k tomu všemu to musíme snášet celých 150 minut za doprovodu nevýrazné hudby. Důvod proč jsem to jakoš takoš dokoukal s napětím byly efekty a zvědavost ve věci, jak to Ridley vlastně vidí. Takže, co je vlastně větší zklamání? Že jsem šel do kina na Birdmana nebo že jsem chtěl jít původně na toto?

Co nám tento veskrze trapný filmový rok 2014 nepřinesl Hollywood/Amerika, to nám musel dodat někdo jiný. Vždyť ani "Co děláme v temnotách" není z Fuck Yeah americké blockbuster produkce, ale není proč zoufat, na "hadru" máme Divoké historky, které s noblesou, grácií a všemi superlativy vyjebali s Hollywoodem a ukázaly, že si všemi prachy světa nezacákali objektivy kamer na úkor kvality. Výjimečné příběhy zobrazující bizarní střety dvou stran, vypointované vždy tak, že vám údiv skoro stačit nebude, zahrány skvěle, všechno všechno prostě! Zbytečné to vypisovat, no i když lehkou výtku bych měl k délce poslední povídky, ale to už moc vliv na můj filmový orgasmus nemá - zasloužená radost.