Tajemství

Nebudu-li hodnotit obsah, proti němuž ve své podstatě – až na to, že je příliš materialisticky + egoisticky zaměřen – spíše nic nemám (dalo by se o něm déle debatovat; film hovoří o zákonu přitažlivosti a stojí na základní premise, že myšlenky přitahují věci a že ke šťastnému bytí na světě je třeba pozitivního smýšlení), tak forma je pro mě naprosto nepřijatelná. Autoři a lidé, jež v ono klíčové tajemství věří, nám tento svůj životní postoj nesdělují, ale ovlivňují nás, verbují, manipulují s námi. Ivo Toman mluví v souvislosti s tímto filmem o novodobém náboženství. Souhlasím. ~ ~ Jestli jste proti válce, buďte pro mír. Jestli jste proti hladu, buďte pro to, aby lidé měli dostatek jídla. Jestli jste proti nějakému politikovi, buďte pro jeho oponenta. (13.07.2012)

Vnějškové věci nám nutně nezaručí to, co skutečně chceme, a to je štěstí, uspokojení. My však často jdeme za tím vnějškovým a myslíme si, že nám to přinese štěstí, ale je to spíše naopak. Vnějškové věci nad nezbytné minimum nás vyvádějí z rovnováhy a my ji pokaždé musíme znovu najit, navyšují nám vnitřní laťku pocitových potřeb a my hledáme čím dál větší zážitky nebo trpíme, když o ně přijdeme. Měli bychom však jít nejdříve za vnitřní radostí a vnitřní vizí a být maximálně soběstačnými, nikoliv pokorně odevzdanými diktátu minima možného, to jest utěšovat se tím, že když nemůžu dosáhnout toho, co chci, budu se radovat aspoň z toho, co je - příroda, ptáčci, motýlci, lidi, knihy, hudba, bla-bla ... Ne, mám na mysli tvořivé vnitřní universum, fantazii, sebehodnotu, sebedostatečnost. Mám na mysli vnitřní vznosný maximalismus. ___ V tomto filmu je jen půlka pravdy. Autoři nám sice říkají, že pocity jsou prvotní, ale k tomu přidávají zas jen ten svůj euroatlantický konzumní blahobyt a spotřebu - auta, domy, rodinný úspěch nebo naopak slastný egoismus, karieru, hobby, zážitky ... Ve skutečnosti všichni duchovní mistři učí, že opravdovým vrcholem a vysvobozením je umění dosáhnout vnitřního stavu vznešeného štěstí jen za pomocí vlastních pocitů bez vnějších věcí, událostí nebo vztahů. Prostě umět sebe vnímat jako neoddělitelnou součást jednoty jsoucna a být šťastný, blažený, celistvý jen ze samotné propojené existence. To umí málokdo. ___ A druhá věc - není pravda, že si máme donekonečna představovat a čekat, až se naše představy naplní, až se něco k nám přitáhne. Tedy jasně, že nemáme jen čekat na milost nebes, ale i sami se činit, aby se naše představy splnily, pokud máme přání a potřebu, aby se splnily. Ale ne donekonečna. Ve skutečnosti je nutné stanovit nějaký pevný určitý termín - pro sebe samotného i pro svět, aby ten věděl, jak dlouho jsme ochotni čekat, kolik času jsme mu ochotni dát na rozhoupání a splnění. Na svět se musí tvrdě, protože to je podvodník, lenoch a šetřilek. A totéž platí i pro nás samotné - jen tak se snažíme. Vycítit potřebu, stanovit kriteria a termín, vynaložit odpovídající svým možnostem úsilí a pak, ať již se to splní nebo ne, být šťastný, uspokojený, naplněný tím, co se odehrálo uvnitř. Ne venku. Vše se totiž odehrává jen uvnitř, dokud se hranice nerozplyne. (18.07.2011)

Obecně mám problém se zpracováním, respektive s takovým tím populárně-kolotočářským feelingem celého filmu, kde protagonisti jsou tak k neuvěření pozitivní, že buď zatraceně přehrávají nebo berou drogy. Nebo obojí. Konec srandy ale nastává, když pochopíte, že informace, které vám dokument představuje, dávají smysl, ba co víc, prostě fungují. Věřím tomu, že člověk tímto tématem (duchovní a osobnostní rozvoj) nepolíbený si musí ťukat na hlavu, ale tak to prostě bude vždy - sytý hladovému nevěří. Jenže co když si všechna předkládaná tvrzení můžete lehce ověřit? Co když jsme jen loutky systému, cvičené opice společenského otroctví a nyní máme nástroj jak se z toho vymanit a začít si žit vlastní sen? Co když veškerá lidská činnost má i určitý duchovní, vesmírny, metafyzický a já nevím jaký ještě, aspekt? Možná, že je načase začít se dívat dál, než na špičku vlastního nosu hledat odpovědi na nefunkční otázky běžného života jinde, než kde dosud hledáme... (05.12.2016)

Naprosto chápu rozporuplná hodnocení. Dokument sám o sobě působí dost lacině. Navíc je zbytečně dlouhý, protože v druhé části jen opakuje již zmíněné myšlenky. Jenže v tom je jeho síla. Neustálé vám něco vtlouká do hlavy, až tomu začnete věřit. Podle mě si 50% lidí na konci stejně řekne, že je to blbost, 49% tomu uvěří, ale z části si to vyloží podle sebe, což je špatně a zbytek si holt bude dál žít jako prase v žitě. (09.12.2010)

Tohle že je tajemství? Jo, funguje to. Člověk často dokáže to samý vnímat různých úhlů pohledu naprosto opačně a když přehodnotí přístup k životu tak zjistí, že se mu vlastně ani nic špatnýho nedělo. Jo, lidé se líp chovaj k těm, ze kterých vyzařuje klid, elán, pozitivní energie… Jo, lidi co nejdou za nějakým cílem ho nikdy nedosáhnou a ti co zaním jdou urputně jak buldoci často dřív nebo pozdějc uspějou. V dokumentu se ale zaměňuje příčina s důsledkem. A forma dokumentu, kterej nepřináší nic novýho a objevnýho, taky nic moc. Když to shrnu, tak vše je o psychice a přístupu k životu a k sobě samému. Dobro a zlo je relativní. Víc než si většina lidí dokáže představit. Z rozvoje osobnosti se stal byznys úspěšnejch. Kolika lidem, snažícím se jít stejnou cestou, se to povedlo nikdo neví. Máme tu jen vzory, ke kterým se upínáme. Moc se mi líbí rozsáhlej rozbor od Shadwella. (01.09.2012)