wirok

Téma vpádu armády Řádu německých rytířů do Ruska a jeho odražení knížetem Alexandrem je zajímavé samo o sobě. Přidáme-li k tomu režii Sergeje Ejzenštejna a hudbu Sergeje Prokofjeva, vznikne nám výjimečné dílo. Nelze alespoň velmi stručně nezmínit politickou situaci doby jeho vzniku, protože je to poměrně důležité k uvědomění si významu tohoto filmu. Konec třicátých a začátek čtyřicátých let v Rusku byl pro toto téma výhodný i nevýhodný zároveň. Nejdříve nepříliš vřelý vztah k Německu umožní jeho vznik, potom zase krátká doba přátelství mezi národy (pakt Ribbentrop-Molotov) přinese jeho stažení z distribuce a nakonec druhá světová válka zajistí jeho oslavování. Bylo to jako na houpačce… Vidíme zde scény dramatické i humorné, i když někdy tak možná nebyly zamýšleny. Chování Alexandra při setkání s Němci působí klidně až flegmaticky, jako by říkalo: „Jsme neporazitelní, proč se tedy vzrušovat…“ Právě hlavní postava je později chrabrá možná až přehnaně. Spíš jsem ho viděl jako ikonu než jako reálného člověka. Ale je to oslavný velkofilm, tak to zase tolik nevadí. Právě protože vychvaluje hrdinu a národ vůbec, je propagandistické hledisko značné. To se určitě hodilo během války a vlastně i po ní. Poselství je jasné. Ruský národ je mocný a nevyplatí se proti němu něco podnikat. Můžeme se potom jen pousmát tomu, když jeden z hrdinů v bitvě každým máchnutím zbraně pobije řadu nepřátel. Je jasné, že pokud jsme zvyklí na historické velkofilmy z poslední doby, jakými jsou 300 či Trója, budou se nám efekty zdát poněkud směšné. Musíme si ale uvědomit, že tento film vznikl v roce 1938 a byl tedy na svou dobu značně vyspělý. Scéna s prasknutím ledu je působivá (pokud tedy přehlédneme, že je to očividně polystyren či něco takového). Nepochybuji o tom, že její natočení muselo být velmi obtížné. Přitom dnes by k tomu stačil jenom šikovný animátor a výkonný počítač. To, co ale nemá v technické kvalitě, poměrně dobře vynahrazuje masovými scénami a také výše zmíněnou Prokofjevovou hudbou. Právě ta úžasným způsobem dotváří atmosféru jednotlivých scén. Němečtí rytíři jsou podle ní okamžitě rozeznání jako „ti špatní“ a naopak ruští vojáci jsou zase doprovázeni veselou hudbou, která k nim vzbouzí sympatie. Po chvíli jsem už ale měl pocit, že to působí až směšně. Nepříjemné tóny u nepřátel a najednou střih a rozjásaný zpěv u ruských bojovníků. Rozlišení dobrého a špatného je možná až příliš umělé. To už by asi dnes neprošlo. Přece jen těch skoro sedmdesát let je znát. Zajímavá je ale i vedlejší milostná dějová linie. Má sice spíše komický charakter, ale alespoň na chvíli odvede pozornost od hlavního příběhu. Díky tomu to potom není tak přímočaré. Krásná dívka bude patřit nejlepšímu válečníkovi. Kdo by se potom v bitvě nesnažil, že? Je nutné podotknout, že i masky jsou poměrně dobře vypadající. Němečtí rytíři vypadají spíše jako monstra než lidé, což se sem docela hodí. Když je potom vidíme házet malé děti do ohně, je jasné komu budeme v bitvě držet palce. Na Rusy samotné to muselo mít během války značně burcující efekt. A vyobrazené vítězství je pak také muselo mocně povzbudit. Prostě vše v tomto oslavném velkofilmu plní dokonale svou úlohu. A co jsem si ještě po promítání uvědomil? Asi že pokud budu chtít někdy někam táhnout se svou armádou, Rusku se určitě vyhnu.

Tento filmový počin je v mnoha ohledech úchvatný. Pomalu plynoucí záběry krajiny působí uklidňujícím a pohodovým dojmem, naproti tomu rychle se měnící pohledy na naši civilizace vyvolávají stres a úzkost. Člověka to nutí k zamyšlení nad ním samým. Napadali mě otázky typu: Jsme jen otroky konzumu? Jsme ještě vůbec součástí přírody? To, že se v dokumentu vůbec nemluví, není velkou překážkou. Právě naopak. I když tak film může ztratit ze své pochopitelnosti, tvůrci nikomu nic nevnucují a každý divák si pak může udělat svůj vlastní názor. Podle mě je tato skutečnost nejvýraznějším prvkem celého filmu. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

http://info.pravdaoislamu.cz/index.php/2007/04/12/posedlost-valka-radikalniho-islamu-proti-zapadu

"Odvolej!!!!" - "Neodvolám..."

Bale je strhující. Žasnu, jak dokázal změnit svoji postavu, aby vypadal co nejrealističtěji. Skvělá hudba i působivé osvětlení ještě umocňují jeho výborný výkon. Závěr mě ale trochu zklamal...

Osobně nejsem velkým fanouškem Monty Pythonů, ale tento film na mě udělal velmi dobrý dojem. Je neuvěřitelné vtipný od začátku do konce. Satirický pohled na křesťanství musí jistě pohoršit všechny věřící, ale mě pořádně rozkmital bránici. Tolik skvělých hlášek pohromadě se jen tak nevidí. Propracované dialogy a absurdní situace týkající se života „trochu jiného“ spasitele jsou téměř dokonalé. I herecké výkony jsou výborné. Pouhých 6 herců hraje obrovské množství rolí velmi roztomilým způsobem, což si jistě zaslouží uznání. S větším rozpočtem mohl být film možná ještě lepší. A pak že se nedá ukřižování zvládnout s úsměvem…