wirok

Příliš telenovelové na to, aby se na to dalo koukat.

Drsný western ve stylu staré školy, ve kterém není o násilí nouze. Dočkáme se krásných záběrů na krajinu i dobré práce s hudbou. Celkově příjemné překvapení.

Zajímavý malý filmeček. Rozhodně to není komedie. Je v něm možná až moc rovin. Vztahy, nenaplněné ambice, cesta za štěstím atd. Hlavní představitelka má však určité kouzlo, které vás nakonec udělá happy, happy...

Drsný příběh o chudé rodině z caracaského slumu, která už si toho hodně zažila. Matka se snaží držet rodinu pohromadě a jít si za svým snem, a tak tvrdě dře a v tom ji pomáhá i mladší syn. Starší syn práci odmítá a zaplétá se z místním gangem. Téměř slepá babička jim to také příliš neusnadňuje. K tomu si přičtěte každodenní život ve slumu plný kriminality, přestřelek gangů a strachu o vlastní život. Z této depresivní situace trochu vyčnívá jen mladší syn, který ve škole nadšeně poznává nové věci. I tomu to ale nevydrží dlouho. V takových podmínkách se s osudem jen těžko bojuje. Rodina navíc stále trpí tragédií, která se stala již před nějakým časem při velké povodni. Jestli tohle není k zbláznění, tak už nevím, co je… Film nabízí velmi dobré herecké výkony a depresivně realistický pohled na život venezuelské chudé rodiny, která chce žít lepší život, ale okolnosti jí to nedovolí. Je dobře, že takový film existuje, ale i přes lehce pozitivní konec nevím, kolik diváků ho bude chtít vidět více než jednou...

Kuro-obi je vážně lahůdka. Pokud se ale nezajímáte o bojová umění, asi vás moc za srdce nechytí. I když díky krátké stopáži ho určitě dokoukáte. Film stojí na znázornění prožívání filozofie karate mnohem více, než na samotných soubojích. Ty jsou však také excelentně zpracované, hlavně co se týče technik a bolestivosti zásahu. Herci se karate skutečně věnují, což je také koneckonců vidět. Charaktery postav a příběh sice nejsou příliš rozpracované, ale od tohoto druhu filmu to snad ani nikdo nečeká. Musím však ocenit, že nejsou úplně prosté a pitomé. Zkrátka jde o zajímavý pohled do opravdového světa karate.

Šógun pro mě byl velmi milým překvapením. Tvůrci si dali s vykreslením skutečného příběhu z japonské historie opravdu práci. Dobová atmosféra působí velmi skutečně a neměl jsem problém se vtažením do příběhu. Masky jsou také krásné a skvěle doplňují opravdu slušně vypadající souboje odehrávající se navíc v atraktivních exteriérech. Jediné, co mi trochu kazí dojem, je kamera, která je místy trochu zmatená. Celkově však jde v této oblasti o velmi kvalitní dílo.

Kdo se nakonec dočká vysněného bytu v novém paneláku? Na tuto prostou otázku odpovídá sovětský film Moskva - Čerjomuški. Působí to občas dost propagandisticky. Veselé melodie a prvky grotesky ale navozují příjemnou atmosféru pohody a veselí. Někdy jsem si sice nebyl jistý, zda jsou scény myšleny vážně, či nikoli, ale to nakonec vůbec nevadilo. Vtipné mi připadalo i to, kde všude dokážou herci zpívat (např. při řízení automobilu v plné rychlosti). Kamerové střihy pak dodávají ději větší spád. Moje mozkové závity sice při tomto filmu příliš zabrat nedostali, ale zase jsem po jeho zhlédnutí odcházel s úsměvem na rtech.

No, docela mě to zklamalo. Čekal jsem mnohem víc. Musím přiznat, že od poloviny jsem se dokonce několikrát díval na hodinky v očekávání brzkého konce. Zvolna se rozvíjející příběh dosáhne celkem brzo vrcholu, který tedy rozhodně není nijak uchvacující, a pak už se nic převratného neděje. Herci sice odvádí velmi dobrý výkon, ale nudný děj nepřebijí. Bardem má obrovské charisma a jeho průpovídky jsou až okouzlující. Penélope Cruz je také velmi slušná. Její pojetí hysterky je ale možná trochu moc. Možná ale taky ne. Záleží, jak to komu sedne. Další dvě hlavní hrdinky mají také něco do sebe. Jsou mladé, krásné a také hrozně nudné a klišovité. Jako poprázdninová jednohubka to sice jde, ale tím to končí.

Mám rád horory ze staré školy a toto je krásný příklad. Relativně prostý příběh plný křivdy, krutosti, výsměchu, ale také půvabně čistých emocí má i dnes čím zaujmout. Vše je navíc podpořeno skvělým výkonem obou hlavních představitelů. Conrad Veidt musel mít zřejmě pěkně namožené obličejové svaly... I Mary Philbin je rozkošná ve své naivitě a zamilovanosti. Úsměv, který je pro ostatní projevem radosti a štěstí, měl být pro něj prokletím. Teprve až čistá láska slepé dívky se stala jeho vysvobozením.

Žebrácká opera pro mě byla velkým překvapením. Vůbec jsem nečekal, že se budu tak dobře bavit. Hlavní postavy jsou velmi vtipné a rychle jsem si k nim získal sympatie. Vzájemná propojenost policie a podsvětí působí nejdříve komicky, ale ze závěrečného promluvy Rudolfa Hrušínského jsem měl až husí kůži. Do bezstarostné komedie je tak vloženo jakési varování, které filmu dodá hlubší rozměr. Zapojení prvků politiky do filmu se mi ale moc nelíbilo. Nevím pak, jestli se smát, nebo přemýšlet o různých nečistých praktikách ve vládě. Také propracované dialogy vyžadují poměrně velkou dávku pozornosti. Jsou totiž poměrně komplikované a ne vždy úplně jasné. Celkově si myslím, že toto dílo je kvalitní, a rád se na něj znovu podívám.