lexa.k

Seriál, který mi udělal díru do hlavy, a dlouho ještě rezonoval tichou, ale intenzivní emocionalitou podpořenou výbornou kamerou a skvělým soundtrackem. Tvůrci k divákovu silnému zážitku nepotřebovali ani obvyklé hollywoodské citové vydírání. Primárně jde o příběh sebepoznávání hlavního hrdiny prince Wilhelma (Edvin Ryding), který se mění z povrchního vymetače párty na nejistého a hledajícího teenagera a nachází v sobě nečekanou hloubku, která na jednu stranu obohacuje, na druhou stranu je životní přítěží. Protipólem je jeho přítel (hodí se spíš anglické slovo boyfriend) a spolužák Simon (Omar Rudberg) z imigrantské rodiny, který je naopak na svůj věk zralý, jistý sám sebou, i když i on jedná mnohdy impulzivně jen srdcem. Třetí klíčovou postavou příběhu je Wilhelmův příbuzný z královské rodiny, August (Malte Gårdinger), cílevědomý, podlý zmetek, který ale není vykreslen jako jednoznačně negativní hrdina. Divák, který nahlíží do Augustova soukromí, poznává problematický psychický stav hrdiny a leckdy pochopitelnou motivaci jeho jednání. Škálu postav dále tvoří zajímavé, ale i průměrné osoby spojené s prostředím prestižní Hillerské internátní školy. Kam se ale z příběhu vytratily dospělé postavy rodičů, učitelů? Jako by na životy mladých hrdinů neměly (kromě královské rodiny) žádný vliv. Téma jinakosti, hledání se a coming outu nevidím ale jako hlavní. Ještě důležitější linkou seriálu je pro mě otázka, do jaké míry žije generace Z vlastní životy a jak moc do nich vstupuje okolí, přátelé, "přátelé", spolužáci a sociální sítě, které jedince zbavují soukromí. Ne náhodou se proto jedním ze stěžejních témat stává zveřejnění intimního videa Wilhelma a Simona. Prakticky všechny postavy vede při jejich rozhodování dilema: Co by tomu řekli ostatní?. Tuto otázku si mnohokrát klade i Wilhelm a musí si ji klást intenzivněji než ostatní, protože o jeho životě rozhoduje nejen okolí, ale i královský dvůr.  Obecně nemám rád seriály, které továrny na zábavu chtějí udržet co nejdéle při životě a nastavují ho nemotivovanými zvraty v rozporu se stavbou příběhu. Tady se ale tuhle nastavovanou kaši podařilo udržet v hrnci a neroztekla se po plotně. Seriál není po žádné z profesních stránek podprůměrný. Naopak, leckde vysoko vyčnívá nad průměr. Scénář je seversky chladný, zároveň emocionálně silný. Velkým plusem je i casting. Nejvíce na mě zapůsobil Edvin Ryding, který je na svůj věk přesvědčivým hercem se širokou škálou emocionálních poloh a jeho slzám jsem věřil. Těším se na 3. a poslední sezónu, přeji si, aby se kaše neroztekla, v hloubi duše klukům fandím a přiznávám, že mám rád příběhy s happyendem. Tak hrnečku vař.

Ti kteří na chvíli dokáží zastavit srdce - Zlobit se nad tímto seriálem, že je přeslazený a že lže o světě ve kterém žijeme, je stejně irelevantní jako dělat totéž nad pohádkou. Srdcerváči jsou queer pohádkou ze světa, kde neexistuje vážné zlo, lest a nenávist ve formě homofobie a transfobie. Jsou harmonickým příběhem bez zásadních zvratů, v němž nesmí padnout ani stín pochyb o šťastném konci. Jeho smyslem není vytvářet dramatický a napínavý děj, ale radost. A to se tvůrčímu týmu podařilo excelentně. Nad očekávání dobře funguje herecká souhra (přestože je pro mnohé herce jejich postava vůbec první rolí) i vizuální stránka s odkazy na komiksovou předlohu (grafické prvky, komiksové členění obrazu a barevné ladění), organicky působí i soundtrack. A jedinou ohavností, která divákům může pozitivní zážitek zkazit, je český dabing.