rakosabasta

Nádherná kamera a skvělá hudba. Herecké výkony také bez šrámu, ale tak nějak za vším pokulhává příběh/scénář a snaží se vše marně dohonit. Přijde mi, že film "Báječný hotel Marigold" zvládl téma "stárnutí" zpracovat kapičku lépe.

Po "O koních a lidech" další islandský film o její přírodě a zvířectvu. Tentokrát zasněžená krajina a v dvojsečném názvu zmínění berani. Berany jsou jak ti skuteční, tak bratři samotní. Skutečně "vyhraný" film bez přílišného vykecávání se.

Obsah bez vysvětlení funguje v minimalistické formě a to skutečně jen na základě pocitu představy o existenci nemateriálního propojení matka-syn. Film je vlastně postavený na podobném principu jako Spielbergovy Čelisti - čím méně ze žraloka ukážeš, tím více v tobě narůstá pocit strachu z něj. V tomto případě nejde tedy o pocit "strachu", ale o chtění dozvědět se něco víc a držet matce palce.

Asi takhle... je úžasné, že si Kim umí natočit a sestříhat film zcela sám s pouhými 6 herci za (nejspíš) nulový rozpočet. Film má být agitkou proti atomové energii, rozhodně tak ale natočený není. Je to spíš taková absurdní verze návodu pro školáky "k čemu všemu se využívá elektrická energie". Je to tak absurdně naivně pojaté až je to roztomilé. Ano, jsem cynik, ale nejspíš jsme cynici všichni, kteří se projekce v Městském divadle v KV účastnili, protože v obsahově teoreticky vypjatých situacích jsme řvali smíchy. Na druhou stranu, na rozdíl od jiných filmů, na tento tak lehce nezapomenu. A i to je možné brát jako kvalitu.

Vždycky, když musí režisér po filmu film dovysvětlovat, tak je něco špatně... Většinou to je scénář. A ani v tomto případě tomu není jinak. Herecky bez problému.

Zajímavá práce s předsudky, mýty, realitou, mužskou moravskou náturou a seberozkrájením se - a to ve velmi příjemném (byť možná trošičku víc televizním než filmovém) kabátku. Herecky moc pěkné: Alena Mihulová dokonalá, Bolek Bolívka a Tatiana Vilhelmová v kapku jiných nových hereckých polohách.

Vtipné a vypointované propojení muzikálové formy a stále aktuálního střetu náboženských postojů na Blízkém východě. Jediné, co mi přijde škoda, je že, ti, kteří by tento film měli (povinně) vidět, ho nejspíš nikdy neuvidí.

Psychologickou potřebu výpovědi pana režiséra o překonání ztráty (asi) nejmilejšího člověka v rodině chápu. Ale už tak nějak nechápu, proč na to láká koukat i jiné lidi. Vznikl podivný realisticko-lyricko-hororovo-metafyzický útvar zasažený časoprostorovými změnami, na kterém je pouze a jen úžasný herecký výkon Jany McKinnon.

Zajímavá forma, dobrá hudba - ale obsah se kapku zasekl jako gramofonová deska, a tak spíš než dokument vznikl takový oslavný pomník žití. (Neříkám, že je to špatně, ale se šikovným střihačem by to bylo možná lepší.)

Formálně, herecky i obsahově příjemný film o dospívání z pohledu, na který nejsme úplně zvyklí. Takový holčičí, uhlazenější prázdninový Gympl.