rakosabasta

Vcelku zajímavá tematika, zajímavé postavy, přirozeně zahrané, ale na jednoduchost příběhu zbytečně rozvláčné. Určitě by pomohlo vystříhat aspoň dvacet minut... Nebo podložit minulost nejen něčím víc než jen náznaky v dialozích.

Skvěle provázané jednotlivé epizody/příběhy, které se neustále proplétají a zase vyplétají. Dobře vystavěný scénář s postavami z masa a kostí, fajn herci, úžasní islandští koně, na které by se neomrzelo dívat ani kdyby byl film dvojnásobně dlouhý. Takhle ale ke kladům přidávám i příjemnou stopáž pod hodinu a půl.

Originálně pojaté postavy. Zajímavý pohled na možný vztah zdravého člověka a mentálně postiženého. Je příjemné, že klaďas se nemusí nakonci zvrhnout za každou cenu v neklaďase.

Hra na kočku a na myš vygradovaná úžasným koncertem. Film působí jako jeden dlouhý videoklip. Hlavní postavou je pro mě atmosféra vystavěná hudbou, barevnou stylizací, Woodovýma očima, a hlasem Johna Cusacka. To vše film povyšuje nad lacinou hororovou frašku zastoupenou kamarády manželky klavíristy (diváky v hledišti). Jediné negativum: vážně by to mohlo být o něco kratší.

Velmi podmanivé. Neukecané, neutahané (i přes stopáž téměř dvě hodiny) a přitom hluboké. Neklišoidní postavy. Dobře vystavěný scénář, přirození herci.

Slabý scénář, okecané ale nevyhrané motivy postav (kromě Terezy), nedostatečně odůvodněné (ve srovnání s Czech Made Man) zarámování Hong Kongem. Celkově spíš podprůměrná road movie s pár vtipnými situacemi. Takže ve finále se na to dá docela dívat.

Za tahání za nos... a za tu strašnou ukecanost nefilmu...2* Jediné pozitivum: pohledný hlavní představitel. To je ale na film dost málo.

Úžasný fiktivní dokument, který nemá chybu. (Úprava obsahu výše... nejde o domácnost tří, nýbrž čtyř upírů. Což je zásadní info! RIP Petyr !!!)

Pan režisér před filmem řekl, že byť jde o jednotlivé povídky (příběhy obyvatel jednotlivých bytů), je třeba vidět film jako komplex. Že je velmi provázaný. Zřejmě jsem v průběhu sledování dostala kladivem do hlavy, ale kromě potkávání se jednotlivých obyvatel na schodech v domě, kterým prochází ona berličková "nit" babka stoupající znovu a znovu na střechu, jsem jinou provázanost nenašla. V každém bytě jde o jinou psychickou odchylku, či vyhrocený stav. Každý byt by mohl být krátkým filmem sám o sobě a byl by excelentní, jako celek to ale úplně super nepůsobí. (Nabízí se srovnání s Rodriguezovými Čtyřmi pokoji, které si hrají s podobnou strukturou, ale kterým se celistvost filmu uhájit povedla.)

Námět a příběh samotný má mnohem větší potenciál, než jaký film využívá. Plácá se mezi realismem a fantaskní absurdní hříčkou a nemůže si vybrat, co z toho je. Postav mraky, ale dramatické situace, do kterých se dostávají, jsou zahrávány do outu a rozhodně celku neprospívá tolik otevřených konců. Divák nemá moc možnost vybrat si, komu fandit a komu ne, protože jsou vlastně všichni ve finále hrooozně kladní. Nejlepší sekvence: představy zfetované Saši.