Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (346)

plakát

Starodávné apokalypsy (2022) (seriál) 

Doporučuji nesoudit Grahama Hancocka jen podle této minisérie. Je velice stručná a dost povrchní, zřejmě proto, aby ji strávil i průměrný netflixový divák. Ale díky Bohu za to, protože to, co popisuje, se musí dostat do mainstreamu, který se jí zuby nehty brání, ač fakta jsou dnes již nepopiratelná a ve vzájemné souvislosti tak zřejmá, že jim archeologická věda odolává jen díky tomu, že se uzavřela ve svém pyšném dogmatu.  Hancockovu práci sleduji minimálně 15 roků a vidím, jak se vyvíjí, jak hluboko sahá, jak je poctivá a upřímná. Kdo chce, snadno se k ní dostane a najde mnohé hlubší důkazy a souvislosti, na které v seriálu nebylo místo, rozebírané dopodrobna. Je velmi důkladný a seriózní, pochybující o všem. V sérii to nejde vidět, protože na to není čas, je pouze stručným kompilátem výsledků. Odvedl obrovský kus práce za mnohé z těch, jež na to mají vysokoškolské tituly, kariéry a platy, které uplatňují jen na udržení bubliny, která jednou musí prasknout. Bez ohledu na Hancocka, archeologie je od svého vzniku plná artefaktů, které se nehodí obecně přijímané teorii a plní zasuté depozitáře muzeí po celém světě. To je fakt. A právě tyto artefakty, jsou-li zkoumány v souvislosti, vypovídají o historii Země a lidstva něco jiného, k čemu se z nějakého těžko pochopitelného důvodu bojíme postavit čelem. Otázkou za milion je PROČ. Hrdinným obráncem jediné pravé víry je tu právě moderní archeologie, vědní obor, který ve své základní tezi o historii lidstva připomíná dogmatickou církev s několika pány profesory coby arcibiskupy / inkvizitory, přes jejichž názor nejede vlak. Vědní obor, který ještě před pár lety např. odmítal uznat dnes již uznaný fakt, že Amerika byla osídlená dávno před údajnou migrací přes Aljašku, což mnohem dříve rozporoval a zpochybnil mimo jiné právě pan Hancock.

plakát

Čtyři dohody (2013) (divadelní záznam) 

Nesmírně záslužné a povedené představení. Větší než jeho povedenost je pouze jeho záslužnost :)

plakát

Quest for the Lost Civilization (1998) (seriál) 

Graham Hancock je jeden z nejserióznějších badatelů naší doby. V tomto třídílném seriálu (v originále dostupný na youtube) sdružil a odhalil velice zajímavé informace týkající se naší ztracené historie, informace, které jsou i po těch letech oficiálními vědeckými kruhy převážně zcela ignorovány. Otázka je, zda cíleně. Bádání nás zavede do Egypta, Kambodži , Střední Ameriky, Británie i např. na Velikonoční ostrovy a odhalí netušené zejména astronomické souvislosti mezi těmito místy, všechny směřující k období cca 13 000 let do minulosti. V tomto seriálu nehrají prim domněnky, nýbrž fakta a jejich zasazování do kontextu. Co bylo ztraceno, bude dříve či později nalezeno, i proti vůli jistých kruhů. Vřele doporučuji.

plakát

Samsara (2011) 

Ron vyzrál. Samsara je mnohem ucelenějším a výpovědnějším dílem než éterická Baraka, která "pouze" oslavovala vše živé a také pro ně plakala. Mystičnost a éteričnost se v Samsaře proměňuje ve vyspělost a nadhled. Po mírně rozpačitém začátku se rozehrává kompozičně zvládnuté dílo s jednoznačnou výpovědí, střízlivou, oprávněnou a soucitnou obžalobou civilizace ze zločinu proti vlastní duši. Přílivy a odlivy kontrastů krás a bolestí, radostí a pokrytectví, bohatství a chudoby ze všech koutů světa mají jedno společné - marnost neustálé proměny a nevyhnutelného zániku "dobrého" i "zlého". Nad tím vším stojí šibalský úsměv Buddhy a moudrost mnichů, kteří symbolicky staví z písku krásnou mandalu jen proto, aby ji posléze záměrně zničili. Ani tisíc rukou boddhisattvy soucitu Avalokitešvary nic nezmůže s výhní samsary . Samsara je vše - dobré i zlé, ale nakonec vždy marnost...... Jinak nevím, co mají všichni proti hudbě, není vůbec slabá, pouze se taktéž jedná o vyzrálejší kompozici, která tentokrát nikam neunáší, spíše uzemňuje. Proto se snímkem ladí stejně skvěle jako původní hudba s Barakou. Jasných 5*.

plakát

Červený trpaslík (1988) (seriál) 

Vítejte ve světě zázraků, dobrodružství a...zázraků. Sedmapadesátkrát.

plakát

Clerks 2: Muži za pultem (2006) 

Neuvěřitelně srdečná a milá oslava malého, bezvýznamného, konzumního života žitého bez ambicí a hlubšího smyslu. Skvělý scénář, uzrálé a dobře vykreslené postavy, u nichž si tvůrci dali záležet, aby vypilovali a zaoblili všechny rohy a dopřáli tak divákovi příjemný i nechutný příběh-nepříběh s dialogy a hláškami s kultovním potenciálem. Narozdíl od jiných Smithových snímků tento film se i bez lubrikantu nikde nezadrhává a i bez umělých sladidel poskytuje výživný zážitek a vykresluje uspokojený úsměv ve tváři po jeho skončení. Míra znovukoukatelnosti velmi vysoká.

plakát

Parfém: Příběh vraha (2006) 

Nikdy jsem nenašel správná slova ke komentáři tohoto filmu. Filmy se mě málokdy opravdu niterně dotýkají, ale tomuto se to daří. Vyvolává ve mně nezvykle širokou škálu emocí a pocitů, intenzivních i protichůdných. K tomu audiovizuálně boduje na všech smyslových frontách. Tato kombinace mě přivedla k ojedinělému prožitku a nemohu jinak než film řadit mezi své nejoblíbenější.

plakát

Zkáza Ecobanu (2003) 

Druhé shlédnutí tohoto filmu ve mně zanechalo mnohem hlubší dojem, než ten někdejší tříhvězdičkový. Možná to bylo mým rozpoložením, možná hlubokou noční hodinou, dozajista to ale bylo i původním zněním s titulky, ale film mě napodruhé jednoduše očaroval. Mistrně využívá možností pohledů virtuální kamery, které by tou skutečnou nebyly možné, atmosféricky vykresluje temný a smutný svět s jednoduchým příběhem, který je jaksi až téměř vedlejší, místy takřka nepatřičný, pokud se divák nechá vtáhnout dopilovanými detaily výtvarné i hudební stránky do dekadentního zmírajícího světa Ecobanu. Užil jsem si to na 5*. Pokus o objektivitu, jež by mne měla donutit utnout jednu hvězdu, nechám stranou. Film splnil to nejdůležitější, to, co by mělo být posláním kinematografie: nikoliv povrchně pobavit, nýbrž naplnit, obohatit - a to se podařilo.

plakát

Vzkvétání (2011) 

Doposud nejlépe zpracovaný "dokument" typu Zeitgeist. Ve školách by měl být promítán povinně. Disponuje výbornou a výstižnou analýzou soudobých společenských, přírodních i duševních poměrů (starověkké zakódované vědecké poznatky, UFO, kruhy v obilí, alternativní zdroj energie, ekonomická situace, banky a korporace, světová vláda). Odhaluje diametrálním způsobem alternativní pohled na svět. Tento pohled se dnes stává již jen velmi těžko popiratelným, je mnohem reálnější, než by si chtěl "ovčan" připustit. Ve filmu je vše v rámci možností podloženo fakty, ale kdo chce zůstat slepým, zůstane nepřesvědčen. Slabinou dokumentu je závěrečná návrhová část, která je opět jako u všech podobných dokumentů velmi naivní a ignoruje přirozenou povahu člověka - sobce. Osobně jsem přesvědčen, že po dobrém to nepůjde, přesně naopak. Přes tuto slabinu je film silnou, přesvědčivou a velmi kvalitně zpracovanou záležitostí, na které si dali tvůrci záležet, logicky propojili jednotlivé argumenty tak, že nad nimi prostě nelze ignorantsky zavírat oči. Ostatně, zajímavý rok 2012 je již takřka zde ;-).

plakát

Father Ted (1995) (seriál) 

Karikatura kněžství par excellence. Velmi přehnaným, ale o to vtipnějším způsobem vykresluje pokrytectví katolických kněží, coby v jádru normálních lidí, ze kterých kněžství udělalo lidi nenormální. Askeze a celibát se kompenzují nezvládnutým bujením a zvýrazňováním jistých povahových vlastností, kazů či zvlaštnůstek, pročež je každý kněz vystupující v seriálu jistým způsobem ujetý, úchylný. Paradoxně nejnormálněji proto působí sám Otec Ted, který trpí "pouze" láskou k penězům a povšechným světským radovánkám. Ale seriál takto nebije jen do knězů, nýbrž vlastně do každé i civilní postavy, co se tu jen mihne. Každý má nějakou svou nezvládnutou povahovou stránku, která se dostává na paškál. Jedná se o převážně geniální dílo, kterému musím dát 5* kdyby ne za vtipnost (což bych stejně dal), tak za odvahu, že vůbec vznikl. "Jak jsem říkal posledně, Tede: slibuju, že už se to nebude opakovat." :-D