HAL

Co vznikne když se sejde Toširó Mifune, Christopher Lee, Dan Aykroyd a John Belushi ve filmu Stephena Spielberga a Roberta Zemeckise? Bolest, vznikne bolest. Už dlouho jsem u filmu necítil takové utrpení jako teď, je to strašlivá křeč, a ohromující plýtvání talentem. Těžko uvěřit že tohle Spielberg stvořil ve svém nejsilnějším období - ale sám si za to může, jen na scénář ten tragický festival trapnosti, hlouposti a nevkusu hodit nejde. Musel mít totální výpadek soudnosti a schopností, i ten timing gagů je mimo a ještě to slapstickové šaškování opakuje do zblbnutí pořád dokola. Kdyby to nebylo od něj, nedám to dýl než do třetiny. Ani jednou jsem se nezasmál, zato jsem dvakrát usnul. Řemeslně brilantní, vizuálně a výpravou to za Indym nijak nezaostává, taky to mělo rozpočet velký jako tehdejší Indy, E.T. a Čelisti dohromady... ale všechno ostatní je bolest.

Tak je to jasné - zábavnost prvního Iron Sky byl omyl co se stal úplnou náhodou a už se nebude opakovat. Dvojka působí ukrutně nuceně, a zjevně je napsaná člověkem který vůbec nepochopil, proč byl originál tak povedený. Že to nebylo jen o vršení bizarních blbostí typu "Hitler na Tyranosaurovi" na sebe, ale hlavně o tom že se film svým příběhem vůbec nebere vážně a má hodně vtipně napsané postavy a jeden promyšlený gag střídá druhý. Tady humor zastupuje hlavně parafrázování současných popkulturních fenoménů typu Steve Jobs nebo Nokia 3310, což tu jednak není moc vtipné, ale hlavně je to fail už z toho jednoduchého principu že za pár let to vůbec nebude relevantní a ani pochopitelné - ale hlavně zbytek filmu kolem toho se pokouší být úplně běžnou dobrodružnou trikovou podívanou. S vážným příběhem, patosem, emocionálními scénami, velkolepou akcí. Je fakt bizarní že si ti autoři, nepříliš schopní amatérští filmaři, mysleli že něco takového dokáží zvládnou v koukatelné podobě... a navíc tam pořád mít ty hromady hovadin s nazi mimozemšťany a dinosaury ve středu Země. Takhle to působí jako hodně nepovedené céčko od Asylum, jenže i ty bývají sebeparodičtější. Větší punk a nápaditost, to tomuto výrazně chybí. 3/10

Srovnání s vynikající Annihilation ukazuje jedny z hlavních problémů Devs - doslovnost Garlandovi fakt nejde, obzvlášť když se o ni pokouší ve spojitosti s jeho fabulováním v exaktní vědě. Annihilation dokonale funguje jako alegorický trip, Devs žádné interpretace nad plán nenabízí. On prostě jen až do konce vymýšlí svůj zjevně alternativní kvazideterministický vesmír a dělá tím tak trochu debily z diváků, aby pak haha trololo obrátil a naopak udělal naprosté debily ze svých postav. Takto to zní asi jako velký hejt, ale to je asi přehnané, mě to navzdory tomuto zklamání bavilo, mám rád když se sci-fi dotýká méně primitivního námětu než je obvyklé a vybízí k přemýšlení, i když není úplně originální (vidím tu třeba velkou inspiraci ve Svit vzdálených dní od A.C.Clarka), a tak oceňuju i ty které nejsou úplně promyšlené. Ex Machina na tom vlastně byla co si matně pamatuji podobně, a vizuál i atmosféru zvládá i s minimem prostředí na výbornou. I ten kvantový počítač co tu má vypadá fakt moc pěkně. No ale pak je tu ta trochu zásadní chyba, že seriál má sedm hodin, když to přitom měl být dvouhodinový film - protože místo zajímavého a lehce intelektuálního sci-fi (byť nic mindblowing, ale budiž, holt ne každý je Terry Gilliam, který snad jako jediný v tomhle žánru dokázal všechno dotáhnout smysluplně) musím po velmi fajn úvodní půlhodině zdlouhavě sledovat úplně zbytečnou detektivní linku nějaké pipky. Kdyby v prvním díle umřela a zbytek děje byl opravdu jen o Devs, jejich vynálezu, a hlubším zkoumání jeho důsledků, z technického i etického hlediska, mohla to být fantastická věc. Takhle jsem měl ale pocit jako by se po úvodní vesmírné bitvě v Star Wars: IV přistálo na Tattoine... a dalších pět hodin se místo poletování po předaleké galaxii strávilo na farmě Lukovy tetky a strýčka.

1917 se může jít zahrabat, ta čtvrthodinová scéna bez střihu je tady neskutečně libová, skoro jak kultovní probíhání válečnou zónou v Potomcích lidí. A úvodní "Extraction" close combat ala Raid je taky špičkový - škoda je pak jen že tohle všechno přijde už v první třetině filmu, a všechno ostatní po nich už je slabší, film pak trochu odumře. Příběh je pitomý, ale úplně marný není, potenciál má že kdyby se ho chopil třeba starý John Woo, tak z toho vytříská hodně - ale Sam Hargrave John Woo fakt není. Tedy aspoň zatím, protože na filmový debut je tohle špičková práce a v tomhle srovnání s Johnem Wickem klidně snese, byť toho vytáhli ještě na vyšší level. A ještě líp snese srovnání se 6 Underground a Bad Boys 3 - a to jsou vedle Wicka nejlepší akční filmy poslední doby. 7/10

Druhé shlédnutí 16 let od premiery - Překvapilo mě že trikově to zestárlo dost minimálně, míň než třeba Pán Prstenů, a ty bitvy vypadají pořád skvěle. Zato všechno mimo akci skvěle nevypadá ani trochu, je to tak unyle natočené, že to mohlo vzniknout klidně o čtyřicet let dřív - přesně do doby Kleopatry by tak bezpohlavní kýč zapadl. Nechápu jak mohl režisér, který způsobil brutální emocionální trauma v dětství nám všem, dokázal ke stáru tak vyměknout a vytvářet tak prázdné postavy. Nevyměkl ale co do brutality - hodně nejspíš přidává DC verze (házení nemluvňat do plamenů si z kina tedy nepamatuji), ale pořád jsou to jatka jaké v podobně zprofanovaném historickém velkofilmu snad nikdy nebyly, díky menšímu přehánění a reálné (aka "ne digitální") krvi to působí drsněji než třeba 300. Zajímavý je i soundtrack - každou chvíli jsem čekal že někde za rohem vyběhne velká modrá Zoe Saldana, protože Horner svou vlastní práci tady pak v Avataru dost silně vykradl... no skoro jako ten Zimmer vykradl Gladiátora do Pirátů. A je velká škoda že Bana v poslední dekádě tak zapadl - hraje tu totálního Dušína, a i z něj dokáže udělat fajn postavu A je velké štěstí že Bloom zapadl ještě víc - hraje to totální nicku, a i tu dokáže udělat ještě nesnesitelnější a odpudivější. 6/10

Nejvíc gay film ve kterém nikdo není gay. Aspoň ne otevřeně, latentní jsou tu úplně všichni. A ten hlavní z toho má taková traumíčka, až svou identitu touží zapřít úplně ve všem. Nebo je u něj jeho latentní homosexualita taky jen přetvářkou, stejně jako všechno ostatní, opojení oportunismem, exhibice manipulativnosti. Za chlapeckou tváří skrytá zrůdně zlomená duše. Film po jejím povrchu klouže celou svou první třetinu, která tak nemá čím zaujmout, brutální ponor pod hladinu ho pak kompletně promění a zvedne na úplně jiný level. 8/10

Formálně dokonalá procházka po koncentračním táboře, s chladně sugestivním, a o to intenzivnějším, podáním všech zrůdností které se v nich děly. První půlhodina je brutální úder na solar, bez ohledu na to kolik jiných filmů s podobným tématem už jste viděli. A pak zbytek filmu marně přemýšlíte nad tím proč kamera sleduje právě tohoto pomateného blba, a ne kteroukoli z jiných, mnohem zajímavějších postav - které by mohly vyprávět skutečný příběh. Promarněná šance, když film vytrhne z intenzivního prožívání hrůzy pekla na zemi, a nutí spíš k přemýšlení nad tím co a proč hlavní postava, se kterou by se měl divák identifikovat, vůbec dělá, a proč ji vlastně už nikdo dávno nezabil a nebo jí aspoň nepřestal pomáhat. 7/10

Nejsem si jistý jestli to je víc návrat ke starému Ritchiemu, a nebo koncentrovaný odvar ze starého Ritchieho... ale ten stary Ritchie tam je, takže dobrý. Ale Sbal prachy, Podfuck a Rocknrolla lepší.

Cameronova Propast na speedu, kde místo ťuťu motýlů jsou Prastaří. A jak se mi ne zrovna často stává že bych chtěl aby film plynul mnohem pomaleji, dal si načas s budováním atmosféry a prohlubováním i vedlejších postav, tak tady mi to věčné uhánění někam od první vteřiny docela vadilo. Film přitom sice nenudí a nedovoluje vydechnout a přemýšlet na nepříliš komplikovanou zápletkou, ale stejně bych byl raději kdyby se ke svému předobrazu, prvnímu Vetřelci, pokusili přiblížit trochu víc i v tomto. 8/10

Parta teen outsiderů v Doublinu osmdesátých let založí na ultrakonzervativní křesťanské škole kapelu inspirovanou Depeche Mode, Duran Duran, Cure a Joy Division? What's not to love? Snad jednoduchá, ale hrozně příjemná pohádka (přitom prý trochu autobiografická), které by k dokonalosti stačilo snad jen mírné zkrácení, obzvlášť o jedno přebytečné a rušivě kýčovité muzikálové číslo. 8/10