LucillaP

Neuvěřitelně vtipné a někdy neuvěřitelně ze života. Výborná zábava a úžasný britský humor.

Tim Roth měl lví podíl na úspěchu tohoto seriálu a skutečně mě mrzí, že se nedočkal více než tří sezón. Potenciál tu rozhodně byl, seriál měl švih, spád, vtip a doktor Lightman byl prostě jednička.

Pohled z mostu pro mě byl obohacením. Hra zacílená především na postavu a její pocity, prosta všech kulis, černobílá. Emocionální výplach, síla čišící celou dobu z plátna. Zápletka zpočátku prostá - přístavní dělník Eddie s manželkou vychovává svou neteř Catherine, kterou bezmezně miluje. Ale zatímco ona dospívá, on vidí pořád stejnou holčičku, kterou musí chránit, hlídat a pečovat o ni. Postupně se z lásky stává majetnická žárlivost omlouvaná tím, že to všechno dělá pro její dobro. Konflikt mezi právem zákonným a morálním, rozdíl mezi láskou a láskou. Naprosto fenomenální Mark Strong ukázal, že utáhne hlavní roli levou zadní a že po těch vedlejších rolích už by mu mohla spadnout do klína nějaká pořádná hlavní (dobře, třeba jako Septimus ve Stardust byl parádní, ale prostě vedlejší). Z dalších rolí se mi moc líbila Phoebe Fox v roli Catherine (možná mě vážně přesvědčí, abych se podívala na Ženu v černém 2) a Nicola Walker v roli milující a oddané manželky Beatrice. Už dlouho jsem si tak neužila hru, která diváka vezme, sežvejká a vyplivne tak spokojeného, že by si celý tenhle emocionální kolotoč nechal líbit ještě alespoň jednou.

Viděno po letech znovu, dojem se nezměnil. Už před lety jsem neměla valná očekávání, takže nebylo vlastně co zklamat. A tohle postapo nebylo zase tak špatné. Když už nic jiného, tohle období tvorby VD mě bavilo (vivat Černočerná tma).

Pozvolný, dojemný, hořkosladký příběh, který od začátku jel spíše po té smutné vlně. Jen občas tam probleskl nějaký malý vtip, který potěšil. I přes pomaleji plynoucí děj jsem se nenudila, film dokázal člověka vtáhnout a předložil mu hodinu a půl lidské paličatosti, ale i bratrského pouta. Navíc oba hlavní představitelé byli ve svých rolích velmi přesvědčiví. Dalším velkým plusem snímku byly krásné záběry islandské krajiny. Snad jedinou výtku bych měla ke konci, vzbudil ve mně dojem, že po tomhle musí zákonitě následovat další díl. (Viděno v rámci Severského filmového podzimu 2015)

Už je to dlouho, co jsem si dala maraton všech sedmi sérií, ale seriál je pořád srdcovka. Pominu fakt, že hlavní hrdinka mě především v prvních sériích točila do vrtule, protože nemám ráda rozjívené puberťačky. Jenže seriálu stoupá kvalita, postavy dospívají pod tíhou ztrát a prožitých útrap, takže nakonec jsem vzala na milost i samotnou postavu Buffy. Jistě, pořád je to především podívaná pro puberťáky, kde se řeší problémy dospívání, lásek, hledání svojí vlastní cesty životem na pozadí zvládání katastrof a zabraňování apokalypsám. Ale ta původní dějová linka, která se táhne pod povrchem napříč všemi sériemi, prostě není primárně hloupá. Seriálu navíc nechybí ani vtipné hlášky, sympatické vedlejší postavy a žánrové experimentování (tichý díl byl pecka), které bylo velmi vydařené.

Hláškující spisovatel, zarputilá vyšetřovatelka a sympatický tým. Co víc si přát? Možná to, aby se z vyšetřovatelky nestala nesympatická ženská, u které si říkáte, že pro ni je Castlea škoda. První série bych hodnotila velmi silnými čtyřmi hvězdami, bavily mě slovní přestřelky ústřední dvojice, vyšetřování případů mělo spád a chemie postav fungovala na výbornou. Navíc ústřední dějová linka, která se táhla díly, byla dobře promyšlená. Ale jak jsem čekala (jako spousta dalších), až to konečně Kate a Castle dají dohromady, tak následné série pro mě šly do háje. Celkově za tři a radši ty začátky, poslední série už znovu ne.

Výlet ke kořenům. Sice jsem si od punku slibovala větší nářez, ale i tenhle spíš dokumentární ráz mi sedl. Navíc kolikrát stačilo jen zavřít oči a poslouchat. Občas se tam nějaká ta vata našla, ale tenhle film na mě působil tak, že byl dělán od srdce, někým, kdo celou tuhle muziku i styl má doopravdy rád. Pohodový Hilly v podání Rickmana byl přesný, některé scény mě vážně bavily, o hudbě nemá cenu se ani zmiňovat (plus Ryan Hurst, i když jen chvilku). Za tuhle srdcařinu se pod 4* jít nedá.

Původní Closer jsem nesledovala nijak pravidelně, ale tohle nové pokračování mě docela chytlo. Případy jsou poměrně normální detektivky, vyšetřovací tým je různorodý a i přes velký počet detektivů (čemuž tolik nefandím, mám radši komornější hlavní obsazení) to tady funguje. Navíc nová vedoucí kpt. Raydorová mi poměrně sedla i přes její občas až moc chápavý přístup. Takový průměrně fajn seriál na všední odpoledne.

Já mám filmy z jednoho pokoje moc ráda. Navíc když se v tom pokoji sejdou pouze dva lidé a předvedou podobně strhující podívanou. Tohle bych si uměla představit i na divadle (nějaký malý prostor by tomu slušel), ale i jako film to dokázalo diváka ždímat a decimovat stejně jako labilní spisovatelku. Hodně tomu napomáhá i celá scéna místnosti, depresivní, tmavá, vzbuzující stísněné pocity. Atmosféra je výborně dusivá (vynikající hra světla a stínu to jen podtrhuje), gradace ke konci na jedničku. Madeleine Stowe jsem zpočátku nemohla přijít na chuť, ale s každou další scénou mi byl její projev bližší, opravdu skvělá. Sadistický, teatrální, manipulativní vyslýchající v podání Alana Rickmana, to byl koncert. Jednoznačný tahoun celého filmu. Velká škoda, že se tenhle komorní klenot nedostal do širšího povědomí, protože je to doopravdy intenzivní zážitek.