kwoky

Na Symerii dochází k systematické genocidě obyvatel a SG-1 je přivolána na pomoc. Gerwin si s nimi přátelsky poklábosí mezi mrtvolami svých příbuzných, pak je dovede na hřbitov, no idylka. Premisa, že SG-1 nastoupí proti celé armádě, je naprosto přitažená za vlasy. Naštěstí jak se na scéně objevil sám HerUr, zplozenec Ra a Hathor, nabral díl správné obrátky a začal mě bavit.

Dramatická proměna Daniela Jacksona ve fanatického magora. V podstatě nic jiného se tu nedělo. Závěr byl poněkud podivný. Proč sarkofág hned ničit? Nestačilo by ho třeba zakopat a použít jen v nouzi nejvyšší?

Dobrá "výplňová" epizoda o virtuální realitě. A o touze po tom být užitečný. Každý si nese svá trápení z minulosti a je jen na něm, jestli půjde dál, nebo se v tom bude znovu šťourat. Závěr je pak zajímavý tím, jak je ovládací panel extrémně daleko od brány.

Mrazivý díl o tom, že i s nejlepšími úmysly se dá napáchat hodně škody. A že i ten nejhodnější člověk může být ve skutečnosti pěkná svině. Kulisy vězení byly slabší a divím se, že studenou fúzi na SGC nijak dál nevyužili. Ale silný závěr u mě vytahuje hodnocení hodně nahoru.

Napínavý díl, ve kterém poznáme Jolynar. Nejvíc mi utkvěl hrůzný výraz se svítícíma očima, kterým excelovala Amanda Tapping.

V tomhle díle měla SG-1 neuvěřitelné štěstí. Všechno vyšlo úplně nejlíp jak mohlo. Stačila by jediná chybička a mohlo být po seriálu (Země by byla zničena, nebylo by o čem točit) nebo po některé z postav. Právě přímočarost a "nalajnované" směřování k úspěšnému konci (totální happyend) je to jediné, co mi trochu kazí dojem.

Apophis nabral síly a vyrazil směrem k Zemi. A SG-1 se vydává navzdory rozkazům na adresu získanou v minulém díle. Pořádně se to zamotá, když se ukáže, že velitelem útoku je Skaara. Tenhle díl má velmi zlou atmosféru, blíží se zkáza a Země není připravena. Právě atmosféra hrůzy je na tomhle díle to nejlepší. Apophis i Skaara jsou velmi mocní protivníci. A to ještě zdaleka není vše, protože ta hlavní bitva proběhne až v následující epizodě.

V paralelním světě to lidem moc nejde. Ale jsou ochotní se obětovat pro jakousi vidinu záchrany jiného světa v jiné dimenzi. Stárnoucího Hammonda jako aktivního plukovníka taky úplně nebaštím. Tohle bylo trochu přitažené za vlasy, ale dobře, dejme tomu. Jinak mě tenhle díl baví a zoufalé přesvědčování Daniela Jacksona, že opravdu není nepřítel, má rozhodně něco do sebe.

Díl je to celkem dobrý, ale těch recyklovaných scén je tu až moc. Senátor Kinsey by zasloužil nakopat, ale zase co bychom od běžného politika chtěli, že?

"Kom trajá!" :) Díl o tom, co dělá člověka člověkem. Velmi silné Oneillovo "Nemůžem se vrátit."