Marqta

Tohle je první japonský animovaný film, co jsem kdy viděla. Nevím proč, ale podvědomě jsem se těmhle filmům už delší dobu vyhýbala a to i když jsem slyšela ze všech stran vlastně jen pozitivní ohlasy. Asi o to větším překvapením pro mě bylo, když jsem při sledování zjišťovala jak moc mě to baví a jak moc se mi to líbí. Tahle pohádka je totiž kouzelná. Je do ní zapakováno tolik věcí a prvků a všechny tam tak nějak "patří". Tím myslím, že nic nepůsobí uměle naroubovaně, jak mi to často připadá v mnohých pohádkách západní produkce (zase rozhodně neříkám, že ve všech! ) To, co na mě ale udělalo asi největší dojem ( kromě samotné postavy Totora a Černočerňáků :) ) byla atmosféra filmu. Tak milý a hřejivý snímek jsem už hodně dlouho neviděla. Dlouho jsem přemýšlela o tom, čím to je a napadlo mě, že v téhle pohádce není žádná postava vyloženě zlá. Každá postava je nějak charakterizovaná několika rysy, ale chybí tam "zlo" což je řekněme typická věc pro pohádky na kterých jsem alespoň tedy já vyrůstala a na které jsem zvyklá. Nikdy by mě nenapadlo, jak velkou roli to může hrát a jak je to milé a osvěžující. Takže pokud váháte, jestli se na to podívat, tak já určitě doporučuju. Minimálně to něco úplně jiného, než na co jste pravděpodobně u pohádek zvyklí. ----“Everybody, try laughing. Then whatever scares you will go away!” – ----

----" There is no threshold that makes us greater than the sum of our parts, no inflection point at which we become fully alive. We can't define consciousness because consciousness does not exist. Humans fancy that there's something special about the way we perceive the world, and yet we live in loops, as tight and as closed as the hosts do, seldom questioning our choices, content, for the most part, to be told what to do next. No, my friend, you're not missing anything at all."----

Často přemýšlím nad tím, jak moc si nějakým způsobem upravím vlastní vzpomínky, jak moc se můj vjem liší od toho co se opravdu stalo, co by viděl někdo jiný kdyby tu stejnou situaci viděl taky. V tomhle díle je až děsivě ukázané, že by se to celé mohlo zvrtnout do úplně jiného extrému, kdybychom mohli svoje vzpomínky sdílet s druhými. Každá chvíle by se stala do určité míry "opakovatelnou". Člověk by mohl doslova žít jen v minulosti, ve vlastních a cizích vzpomínkách. .

----"You can't change who people are without destroying who they were."----Moje reakce je něco jako "oh wow". Chápu, že to může znít slabomyslně a nevím co všechno, ale nevím jak bych to popsala jinak. Hodně dlouho jsem tenhle film odkládala, nevím proč pořádně, ale jedním důvodem byl i Ashton Kutcher, kterého nějak extra nemusím. Nicméně jeho výkon tady vážně stojí za vidění, pokud nic jiného. Je to film, který stojí na myšlence, hercích a na příběhu, ne na efektech, technologických vychytávkách a kameře. Dalo by se říct, že je to možná celé úsměvně komerční a prvoplánové s logickými dírami, slabšími fórky a dialogy...ale u mě to celý ten koncept a myšlenka docela převážily, takže jsem si dovedla film užít. Kdo hledá chyby, najde a chápu že pro někoho to může být rušivé natolik, že si pak film neužije. Pro mě to konkrétně tady celkově prostě fungovalo a jsem za to ráda. Podle mě snímek stojí za vidění. Za mě je hodnocení někde mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami.----" I know who i am. I don´t need a bunch of stuff to remind me."----

Po první serii ****. Po druhé *****

Mě to tedy sedlo tenhle film. Možná jsem na něj jen měla tu správnou náladu, prostě jsem spokojená. Je to drsné, ale svým vlastním způsobem hřejivé. Nějak jsem byla donucená se zamyslet nad věcmi, nad kterými normálně nepřemýšlím a které mě děsí. Když ten film "necháte" tak vás možná dovede k tomu abyste se zamysleli nad tím, co je vlastně vážně důležité, na čem záleží a to nemyslím jen obecně, ale i individuálně....Místy by snímek možná snesl lehčí prostříhání, ale nevím jestli právě ta délka není jednou ze složek, které vytváří celkovou atmosféru, což je něco, co se podle mě vážně povedlo. Stejně tak i hudba a dle mého názoru i herecké obsazení (i když tu má spousta lidí jiný názor). Redmayne nikdy nebyl mým oblíbencem, ale právě tady si u mě poměrně šplhl. Goode naopak byl mým oblíbencem i předtím a také jím zůstává a Poésy, k té nevím moc co bych řekla a můj názor na ní je celkem rozpačitý. Není špatná, má rozhodně svoje kouzlo/charisma nebo jak to nazvat a to (sice vždy ve stejné podobě, ale přece...) dává do všech filmů kde se objeví. Pět slabších hvězdiček, ale pořád pět.

Věřte mi, vydržte tak prvních 45 minut, pak se připravte na "pořádný let". Sci-fi se míchá s tím co je aktuální pro nás v tuhle chvíli. Jak tedy ve významu globálním tak ve významu osobním, Jsme lidi, malí zbabělí, sobečtí, toužící po společnosti, kontaktu a citu (množství a pořadí ať si každý určí sám). Ve výsledku je film narvaný emocemi, stejně jako filozofickými úvahami a spoustou vědy (nebo pseudovědy? tu hranici já bohužel neumím posoudit). Chápu že tohle téma vyvolává rozporuplné pocity a názory, na druhou stranu to tady a teď prostě nikdo definitivně nevyřeší, pokud někdy někdo vůbec...což mě přivádí k tomu jestli má tedy vůbec cenu se zabývat celou tou myšlenkou a jestli by (čistě sobecky a zbaběle) nebylo jednodušší si jen "užít" tenhle film se skvělou hudbou, zpracováním celkově a s velmi vydařeným hereckým obsazením a neplýtvat čas hlubokým filozofováním....Ehmmm pane Nolane, pěkně jste mi zavařil mozek, to se musí nechat.----"TIRSi, jakou máš nastavenou úroveň humoru?" "Na 100%.""Sniž si ji prosím na 75%."

Tak před 5 lety jsem se na tenhle film zkoušela dívat. Asi po 20-30 minutách jsem to vzdala, protože mě hrozně iritovala postava Briony a nebyla jsem schopná nebo ochotná se na všechno podívat z jiného úhlu pohledu, z jiné perspektivy. Teď jsem byla přilepená k obrazovce jak kvůli příběhu, tak kvůli všemu ostatnímu. To co mě dostalo hned ze začátku, byla hudba. Hudba, která dokázala i ze zdánlivě naprosto poklidného vizuálního vjemu udělat něco tak nervy drásajícího, že to nechápu….a potom už ani to co se dělo nebylo tak poklidné…no a o to větší byl ten emocionální dopad. Kamera je skvělá, detailní, stejně jako všechny ty zvuky, a prostředí vůbec , drobnosti, které dávají filmu realistickou syrovou atmosféru. Ptáci v zahradě, nebo včela na okně (měla jsem zvuk do sluchátek a nejdřív jsem se začla rozhlížet po pokoji kde mi to co lítá…)Na film se dá určitě koukat z několika úhlů pohledu (jaká to ironie….)v každém případě ale vyniknou herci a to nejen v hlavních rolích, ale i v těch vedlejších, což se zas tak často nestává. Určitě doporučuji k vidění, ale z vlastní zkušenosti říkám, že to chce být ochotný a schopný vidět barevně a ne jen černobíle, což bylo na moje 15 leté já asi trochu moc.

Ouu. To bylo. Nápadité, zábavné, hezky „vystylované“- jak vizuálně tak zvukově. (Scéna s výtahem a hudbou byla hodně povedená.) Skvělý scénář, dialogy i herci. Snímek měl spád Jediná věc mi malinko vadí, že je tak málo vysvětlivek okolo všeho toho co se stalo. Chtěla bych prostě vědět víc. Ale možná i v tom má tenhle film to kouzlo, člověk se vlastně nedoví nic. Nic o tom co bylo, co bude a když se nad tím zamyslím, tak i to, co bylo ve filmu je vlastně možné pochopit z několika úhlů pohledu. Každý se vlastně asi udělá trochu jinou představu, dospěje k trochu jinému závěru, ale najde si v tom prostě „ to svoje“. Já nejsem člověk co si rád věci domýšlí, co hádá jak by něco mohlo být, takže teď trochu váhám jestli dát pět hvězdiček, ke kterým to směřovalo (zejména pak někdy od poloviny filmu), nebo jen čtyři. Rozhodně ale doporučuji ke shlédnutí. Docela by mě zajímalo jakými všemi možnými způsoby si různí lidi tenhle film vyložili, jak ho pochopili… myslím že bych se i já pak mohla dívat na to co ve snímku bylo trochu jinak….a konečně možná ne jen na to co bylo ve filmu, ale na mezilidské vztahy vůbec. (A teď nemyslím, jen tenhle konkrétní „typ vztahu/situaci“.) Kdybyste měl někdo náladu, čas a chuť, tak bych byla otevřená debatě, nebo prostě jen výměně názorů a náhledů na tenhle film :) Slabších pět.

Skvělá kamera a hudba. Už dlouho jsem neviděla film, který by se mi tolik líbil svým zpracováním. Film má možná lehce tajemnou atmosféru, ale zároveň působí poklidně a prostě. Tomu pomáhá i prostředí a všechny drobné "malebné" detaily, kterých si kamera všímá. Děj je taky fajn, dalo by se říct, že některé prvky a momenty jsou vzhledem k okolnostem trochu nepravděpodobné, ale celkový význam je poměrně jasný, takže je asi hloupé se v tom nípat, když to nějak evidentně nebije do očí. Určitě by se dalo na vše koukat jen z hlediska té "hlavní zápletky-motivu", ale podle mě se toho dá v tomhle snímku najít mnohem víc, když na to má člověk správnou náladu. Další skvělou věcí je vhodně zvolená stopáž. Myslím, že je to jeden z aspektů filmů, které nejsou často úplně vychytané...ale tady se to rozhodně povedlo. Někdy je prostě méně více...Váhám jestli dát 4 nebo 5 hvězdiček.