LaCro1x

Velmi zajímavý anime seriál, u kterého je nutné překousnout první díly, ze kterých buď budete znechucení, nebo nic nechápat, spíše oboje (občas mi to připomínalo filmy od Lynche...). Pokud ale toto vydržíte, příběh začne být velmi spletitý, zajímavý a napínavý, hlavní konflikt v Lukussu během Yoshiových manipulací a krátce po nich je asi nejlepší část seriálu, dovysvětlující poslední epizody jsou spíš jen na efekt, který zas tolik nenadchne. Postavy jsou ale vytvořeny skvěle, stejně tak i atmosféra, oceňuji i to, že autoři vysvětlili víceméně vše, co se v seriálu objevilo či událo, takže máte na konci lepší povědomí o tom, co se dělo. K tomu, aby vše "zapadlo na své místo" by bylo asi potřeba shlédnout seriál 2x, přinejmenším první díly .

Tento film značně vyžaduje, abyste na něj měli vhodnou (= existenciálně depresivní) náladu, protože jinak se změní ve změť rádoby hlubokých obrazů z vesmíru a Země, které jsou strašlivě samoúčelné, zbytečné, nicneříkající a neskutečně protáhlé, to celé protnuté letmým příběhem, určeným nejspíše pro ty, kteří hledají sami sebe. Ale protože jsem v náladě nebyl a už jsem se našel, tak i když film lákal na známá herecká jména, těšil jsem se na závěrečné titulky a byl silně znechucen a zklamán; mám pocit, že film si hraje na víc než je...

První polovina filmu není, až na pár překvapivých chvil, příliš záživná, i když uznávám, že Kirsten zahrála svojí postavu přesvědčivě. Druhá půlka je o něco lepší, reakce aktérů na blížící se Melancholii mi značně připomněla nedávnou hysterii z 21.12., to ale naštěstí dopadlo dobře ;-). Pochopitelně chválím houstnoucí atmosféru před koncem, zejména herecké výkony, hudbu a absenci záběrů planety až do samotného finále, což značně zvyšovalo napětí.

Tak po letech jsem se podíval na ono slavné Kladivo... Herecké výkony byly na jedničku, hlavní hrdinové jsou velmi dobře ztvárnění a Bobliga budete opravdu nesnášet, stejné tak soucítit s děkanem Lautnerem. Hudba skvěle podtrhuje onu atmosféru byrokratické mašinérie, které jsme diváci. Bohu díky mám o podobných věcech dobré povědomí, zejména díky tomu, že si (asi na rozdíl od většiny lidí) hledám informace, ověřuji historická fakta a nenechávám se strhnout většinovými a jednoduchými názory, takže můžu směle tvrdit, že ačkoliv Kladivo může zobrazovat skutečnost, tak ne tu, kterou by církev schvalovala, neboť oficiální inkvizice v drtivé většině případů obžalované osvobodila (jak je i naznačeno v úvodu, kdy chtějí stařenu propustit jen s "trestem" dvaceti Otčenášů) a kniha Kladiva byla tehdejší církví okamžitě zakázána s odmítnutím spojitostí. I z filmu je silně patrné, že všechny podobné procesy se děly jen ze zvůle jednotlivců, kteří sledovali jen své vlastní cíle a zneužívali nečinnosti druhých, popřípadě se jednalo o nenávistné místní lynče, konané po rozšíření albigenského bludu (kterým není moc co vyčítat, stačí se podívat na nějaké diskuze u článků pod nějakou vraždou, a to jsme prosím o několik set let napřed...). Musím ale uznat, že jsem čekal víc "proticírkevní agitace", hlavně kvůli tomu, kdy byl film natočen, takhle film spíše hodně poukazuje na lidskou ubohost, když se dostane do byrokratické mašinérie a ubohost vůči sobě samému, když člověk mlčí, místo aby mluvil, a mluví, když by měl mlčet.

Ačkoliv je příběh jako takový dost předvídatelný víceméně od začátku, tak vás herecké výkony (svou uvěřitelností, možností soucítit s nimi a vybrat si svého "favorita") a místy skvělá hudba dokážou zcela pohltit. Bojové scény nejsou zbytečně krvavé a přehrávané, což je pro mě velké plus, dodává to realističnosti, takže celkově film uteče jako voda, aniž byste toho času litovali.

K filmu se hodí stejná kritika jako k samotnému Stanfordskému experimentu: postavy jsou příliš statické, předvídatelné, stejně jako děj, a vůbec se nebere v potaz individuální zodpovědnost jedince. Fanatismus Whitakerovy postavy je podle mě až přehnaný (proč se sám pasoval do role "vůdce", když všichni strážci měli rovné pozice + k tomu "posedlost" červeným světýlkem...). Ostatní stránky filmu se mi líbily, akorát závěr takový... nemastný neslaný.

U Dogville jsem byl od začátku fascinován zejména malou scénou, která byla vyřešena vskutku originálně, k tomu přidejte velmi dobré herecké výkony, místy pěknou hudbu a značně znepokojující příběh (ať už si ho vysvětlíte jakkoliv) a dostanete filmový zážitek, který vás přinutí alespoň na chvíli přemýšlet... 90 %

První adaptace Fantoma, kterou jsem viděl. Podle mě skvělé- opravdu fantastická hudba a zpěv, pěkná "davová" vystoupení, dobré herecké výkony. Narozdíl od ostatních jsem se tedy vůbec nenudil, pořád jsem si pobrukoval melodie, které jsem podvědomě znal, a které nyní mohly "vyplout" na povrch... "Power of the music of the night."

Pro mě asi zatím "nejslabší" hra - neurazí a pobaví, pořád je to nadprůměr nad většinou jiných komedií, ale připadá mi, že chybí nějaké vyloženě typické cimrmanovské "kameňáky" přítomné v ostatních hrách.

Ačkoliv je Říše hudby poněkud odlišná od ostatních her, bohužel místy slabší, pořád si zachovává krásný humor a vtipné hlášky a momenty ("Ucho 13.", "Rozmysli si Jíro rozmysli...", "Das ist doch die erste Phase!"), díky kterým stojí za to podívat se na ní.