venalce

Svým způsobem děsivá úvaha nad tím, kam by mohl svět směřovat. Není to tak hloupé, jak to na první pohled vypadá.

Stačily dvě epizody, aby mi tenhle seriál přirostl k srdci (respektive stačila už první epizoda, ta druhá to jen potvrdila). Agentka Carterová je prostě sympatická hrdinka. Situování seriálu do 40. let nabízí osvěžující alternativu k hypermoderním Agents of S.H.I.E.L.D., nehledě na to, že Carterová se v té době musí potýkat nejen s běžnými padouchy, ale i se svými mužskými kolegy, pro které je ženská emancipace neznámým pojmem. Agentka Carterová je proti "Agentům" skromnější i co do počtu hlavních postav, což vlastně vůbec není na škodu (spíš naopak, aspoň se nezdržujeme přehršlí vztahů hlavních postav). Hayley Atwell tu zdatně sekunduje James D'Arcy v roli typického anglického butlera, kterého jeho šéf upíchl do nezáviděníhodné situace. Takže tu máme velice schopnou a kreativní agentku, která za zády svého šéfa a kolegů řeší případ, na který jsou ti náfukové krátcí, a neméně kreativního upjatého Angličana, který se snaží agentce zavděčit a zároveň skloubit svou novou práci se soukromým životem. Je to vtipné, dobrodružné a příjemně retro. A pravděpodobně se mi po tom bude stýskat, až se zase na jaře vrátí Agenti.

Tenhle film není dokonalý, ale nese silné poselství o lidskosti. Mrazivé v tom, jak se lidé chovali ke svým výtvorům, které obdařili rozumem, a dojemné v postavě malého robota, který toužil po tom nejlidštějším - po lásce. Kdo na konci nevytáhne kapesník, je suchar.

Zajímavý film ve stylu Karlíka a továrny na čokoládu. Celý film jsem litovala, že neznám knižní předlohu, protože pak bych si ho víc vychutnala. Snad jediný film, kde až tolik nevyniká Johnny Depp, protože mu suverénně kraluje Srdcová královna Helena Bonham Carterová. Mile mě překvapila Anne Hathawayová se svou sladkou Bílou královnou. Burtonova ruka je na filmu hodně znát a je to dobře, takhle se vám film vryje do paměti.

Už to nebylo roztomile uhozené, ale prostě infantilní.

Jen další ze slabých pokusů natočit historický velkofilm.

Taková neškodná jednohubka, která neurazí, ale ani nenadchne.

Takhle si to představuji. Pěkně sestavený příběh ze starého známého i nového, zajímavý a oku lahodící podmořský svět, který prozkoumáme skrz naskrz, nějaké ty příšerky a monstrózní akce, ale hlavně plně využitý potenciál herce v hlavní roli. Po Lize spravedlnosti jsem se trochu bála, co s Aquamanem udělají, ale tohle byla parádní jízda. A nějak se stalo, že si zrovna Aquamana ze všech komiksáren, co jich je, pouštím nejraději. POZOR SPOILER! Jen by mě kurnik zajímalo, jak se ti dva vlastně dostali ven z pouště?

Krásná, byť poněkud bezduchá podívaná. Ne, vážně, je to krásné na pohled, scenérie, kulisy i kostýmy jsou úchvatné, ale je to jen pozlátko na povrchu. Příběh je jedno velké klišé viděné snad už milionkrát, postavy odpovídají zažitým archetypům až příliš, jako by se jednalo o seriál pro děti. Ale pokud toužíte po nenáročné pohádce, která je zároveň pastvou pro oči, je pro vás Atlantis tou správnou volbou. Jen hloubku od toho nečekejte...ani náznakem ne.

Krásná hudba, ještě krásnější podívaná a stokrát viděný příběh "bílý muž sjednotí a zachrání domorodce". Tohle je typický příklad novodobého filmu, kdy forma převládá nad obsahem. A to jsem ještě měla při sledování pocit, že navzdory všudypřítomné modré barvě zezelenám z té do očí bijící Greenpeace agitky. Postavy byly ploché s provařenými vlastnostmi vyhnanými ad absurdum. Prostě trapas. Doufala jsem v daleko víc u tak očekávaného filmu, ale za nevšední vizuální a hudební zážitek dávám 3*.