honeysuckle

Bratia Slováci se vytáhli a letos o Vánocích opravdu zabodovali. Kovář Martin i princezna Michaela jsou oba aktivní postavy, což oceňuji. Příběh je přehledný a i přes vyšší počet postav (dva králové, čaroděj, baba Jaga, trpaslík...) se režisér moudře rozhodl soustředit na hlavní dějovou linku a neodbíhal od ní. Výrazně mi chyběl snad jen delší moment sblížení mezi Martinem a princeznou - když už ne na začátku, tak alespoň na konci. Vyzdvihuji chytrý slovní humor, ten se v pohádce povede málokdy, a s tím související dobrý český překlad, a to i zrádných veršovaných pasáží (čímž neříkám, že schvaluji dabingy ze slovenštiny!). Těším se, až se budu moci za týden podívat na reprízu slovenského originálu!

Příběh o vysmívaném klukovi, který s pomocí kouzelného předmětu – nebo v tomto případě naprosto živé zlaté husy – rozesměje smutnou princeznu a získá ji tak za manželku je osvědčený koncept, který známe i z českých pohádek. Tato adaptace přidává k původnímu příběhu jen vysvětlení princezniných depresí (smrt maminky) a postavu zlé královy sestry. Jinak krásné lokace, povedená výprava, sympatičtí mladí herci, příjemný hudební podkres a nápadité animované úvodní titulky. Pohádce by ale prospěla výrazně kratší stopáž – na tak jednoduchý příběh je hodina a půl stopáže skutečně moc. V porovnání s ostatními ze série Märchenperlen (případně Sechs auf einen Streich) je Zlatá husa spíše slabší průměr.

Vlasta Janečková natočila za svou kariéru mnoho krásných pohádek, kterým nechybí kvalitní scénář, pěkná hudba, vtip ani romantika. Bohužel, i mistr se někdy utne a paní Janečkové to zkrátka v devadesátých letech už moc nešlo. Pohádka O dobré a zlé vodě má hodně mizerný scénář, nemastného-neslaného hrdinu (Šmíd), patetického padoucha a dost divné kulisy. Z hereckých výkonů se pak kromě těch osvědčených hvězd (Štěpánek, Kostka, Štěpnička, Holišová...) blýskla Zdeňka Žádníková-Volencová jako princezna. Ale to na víc hvězdiček prostě nestačí.

Jedná se o remake německého pohádkového filmu Das Singende, klingende Bäumchen z roku 1957, který je pro Němce takovou klasikou, jako je pro nás Pyšná princezna nebo Princezna se zlatou hvězdou. Její nová adaptace zfilmovaná v rámci série Sechs auf einen Streich bohužel zůstala tak nějak na půli cesty. Na jednu stranu se tvůrci vyhnuli princi zašitému do medvědí kůže, který strašil v původní verzi (najděte si fotky :), trochu rozvinuli romantickou linku a potěší i přítomnost původní princezny – Christel Bodenstein – v roli bylinkářky. Bohužel se hrubě nepovedl scénář, dialogy neodsýpají tak pěkně jako v jiných filmech z této série a nejasná je i postava trpaslíka/ducha. Narozdíl od po dětech bažícího Rampelníka či trpaslíka ze Sněženky a Růženky posedlého poklady si u jejich bratrance ze Zpívajícího stromku nejste jistí, o co že mu to vlastně jde. Uvěznil tam ty dva mladé, aby je převychoval? Pracuje na sociologické diplomce a potřebuje vědět, jak se lidští jedinci zachovají v krizové situaci? Nudil se a došla mu marihuana? Měl tam ten stromek jenom jako vnadidlo nebo mu na něm skutečně záleželo? Motivace hlavního zloducha tak zůstává otázkou, stejně jako není rozpracován jen načrtnutý motiv ochranitelského otce, který se bojí ztratit jedinou dceru. Naopak bych ráda vyzdvihla velice podařenou výpravu, krásné kostýmy a výkony dvou hlavních představitelů, kteří si ty hádky a pitvoření evidentně velice užívali.

Rok se s rokem sešel a z nadílky premiérových pohádek roku 2017 vyšly (opět) nejlépe ty německé, které tímto hodnotím se zpožděním, zato po opětovném shlédnutí. Živá voda („Das Wasser des Lebens“) je půvabnou, nápaditě natočenou podívanou, která se poměrně věrně drží předlohy, ale neváhá přidat atraktivní moderní prvky. Tak se princ Lennard o živou vodu musí zasloužit (v původní pohádce přišel k hotovýmu) rozluštěním matematicko-logické úlohy, vyváznutím z pohádkové variace na únikové hry a překonáním sebe sama ve světě iluzí, kde mu jeho otec a bratr prokazují respekt a lásku, kterou od nich ve skutečném životě nepoznal. Líbí se mi i detaily, jako nutnost nakrmit kamenného lva, který hlídá zakletý hrad, nebo obyvatelé princezniny říše zakletí v obrazy a sochy. Dobrou volbou z hlediska uvěřitelnosti příběhu je i přidání prvku „temné síly“, která ovlivňuje jednání již tak prožluklého staršího bratra a následně i hodného krále, který pod jejím vlivem na mladšího syna zanevře (závěrečné smíření pak nepůsobí tak křečovitě). Sympatická ústřední dvojice (Marlene Tanczik jako princezna Friederike a Gustav Schmidt jako princ Lennard), krásná výprava a líbivé exteriéry jsou jen třešničkou na dortu dobře odvedené tvůrčí práce. Za mě plný počet *. PS: Jsem zvědavá, kolik lidí bude mít ve zdejších vodách problém s obsazením černé herečky Denise M'Baye do role záhadné čarodějky

V zásadě není, co vytknout - zpracování se drží původní předlohy (až na závěrečné polepšení lenivé sestry), obě hlavní představitelky jsou půvabné, paní Zima babičkovsky laskavá a digitální efekty jsou možná trochu legrační, ale neruší. Příjemná podívaná, ale jiné pohádky z této německé řady mám za lepší.

S pohádkou Pasáček vepřů jsem měla vždycky trochu problém. Nerozuměla jsem tomu, proč mám fandit hrdinovi, jehož „ryzí cit“ se zakládá pouze na princeznině přitažlivém vzhledu, zatímco princezna je odsuzována za povrchnost. Podobný motiv prezentuje i česká Potrestaná pýcha (nebo nekompromisnější německý Král drozdí brada), ale tam je alespoň znatelná snaha hlavního hrdiny objekt svého zájmu lépe poznat, případně napravit. Pasáček z pera H. Ch. Andersena si oproti tomu pozorováním princeznina jednání honí ego a nakonec ji zavrhne (viz české zpracování O brokátové růži a slavíku z perleti z r. 1982). Nová německá adaptace ze série Sechs auf einen Streich se touto cestou naštěstí nevydala. Hrdina (který kukučem připomíná Nicka Jonase) je sympaťák non-plus ultra a držíme mu palce od prvních minut. Princeznino sebestředné chování je částečně obhájeno nezájmem jejího otce a hlavnímu hrdinovi zdatně sekunduje. Důvtipné vynálezy jsou brzy odsunuty na vedlejší kolej a slouží jen jako záminka pro muchlovačky v trávě, při nichž už nikdo hubičky nepočítá. Dojde i na vzájemné poznávání a princeznin charakterový vývoj je přirozený a završený rebelií proti necitlivému otci. A jsou tu roztomilá prasátka. Co chtít víc?

Stejně vynikající jako původní film, Lindsey Lohan je tu vážně roztomilá, a co teprve Natasha Richardson ve své opilecké scéně (,,Hezký kostýmek, měla jsi ho na sobě v letadýlku?") XD. Některé scény jsou tu vyřešeny nápaditěji než v původní verzi - např. bojůvky sester na letním táboře nebo celá sekvence v hotelu, kde se všechny postavy setkávají. Babička, která byla v původní verzi, je tu vyškrtnuta, zato jsou rozšířeny role hospodyně jedné rodiny a sluhy druhé. Pro mě komedie, která neomrzí.

Šmídmajer se pokusil natočit neotřelou pohádkovou komedii, ale prohrává na frontách scénář a humor. Proč scénář: spousta zbytečných dějových motivů, které ve výsledku nemají žádný efekt - Pecha, který tři čtvrtiny pohádky prochodí kolem mlýna a hartusí, že tuší nějakou čertovinu, aby se nakonec zmohl jen na to, že čerty pokropí vodou; akční královna Zlata Adamovská, která sice vyrazí hledat svého synka na vlastní pěst, ale opět to nemá na děj žádný vliv; "podoba" Stránského-Lucifera a Stránského-kováře využita jen napůl, stejně tak celá záměna pravých a falešných čertů. Opravdu vtipných scén má pohádka jako šafránu, ale díky Mádlovi, Voříškové, Nárožnému a dalším to nějakým zázrakem jakž takž drží pohromadě.

Příběh o otci, který si do svého syna projektoval své vlastní nenaplněné touhy a nakonec ho to stálo život, upravený do pohádkové formy. Reálnost mi ani tak nevadila - postavy nebyly černobílé, což oceňuji. Ale zápletka mohla být vystavěna lépe, výsledek je takový nemastný-neslaný. Pozn.: Nevím, proč je všude uváděn jako název pohádky "Pohádka o houslích a viole", když je v úvodních titulcích v pohádce název "Pohádka pro housle a violu".