Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Pohádka
  • Komedie
  • Animovaný
  • Fantasy
  • Rodinný

Poslední recenze (84)

plakát

O léčivé vodě (2020) (TV film) odpad!

Pohádka s tak jednoduchým dějem, že by se s ním nevystačila ani nedělní „hodinovka“, natož pak film s devadesátiminutovou stopáží. Vnitřní logika popírá samu sebe: léčivá voda se měla ze světa ztratit, když se jí „zmocní“ někdo sobecký a zlý – v tomto případě stačilo, aby taková osoba na chvilku držela bandasku s trochou oné vody. Takže všichni ti nemocní, kteří po léta přicházeli ke studni a pili léčivou vodu z pohárů, byli dobří? Nebo jim dal král předtím vyplnit psychotesty a prolustroval jejich trestní rejstříky? Paní vod řekla, že se od nich nikdo nemůže odejít zpátky do světa lidí (podle vzoru „co voda schvátí, víc už nenavrátí“). Dokonce princezně bez ptaní vzala paměť, aby jí usnadnila život pod hladinou. Ale když si pro princeznu přišel Jakub, paní vod je po chvilce přemlouvání pustila na svět i s léčivou vodou. Takže princeznu mohla pustit už dávno, když to záviselo jen na ní? Oba mladí spolu mají asi tak tři scény. Viděli se poprvé jako děti, pak deset let nic (i když Jakub na princeznu „myslel každý den“), protože Jakub coural po světě, pak spolu jednou tančili a máme uvěřit, že je tam nějaký hlubší cit. Proč spolu rovnou nevyrůstali – ano, láska princezny a „kluka od vedle“ je už pohádkové klišé – ale děj by to nezměnilo a jejich pouto by bylo uvěřitelnější. V zámku mají všichni o kolečko méně a bezpečnost zajišťují všeho všudy dva polodementní strážní. Všechny postavy kromě zlodušky jsou pasivní. Mladá dvojice (Darija Pavlovičová a Jakub Spišák) je nesmírně sympatická – a to i herecky – ale k čemu to, když se za celou pohádku dopouští vlastní iniciativy minimálně? Kánon velí, aby si hrdina své štěstí zasloužil, ale Jakub šel princeznu zachraňovat až po 70 minutách stopáže a v zásadě jen udělal oči na Lindu Rybovou, aby je pustila na svět a bylo vymalováno.... Ještě si dovolím podotknout, že kostýmy byly stylově/dobově nejednotné a princezně vybrali velice nelichotivé šaty, to si taková hezká holka nezasloužila. Ale hlavně mě to celé vůbec nebavilo. Je mi líto, ale tady nemám, zač hvězdičkovat.

plakát

Le mille e una notte: Aladino e Sherazade (2012) (TV film) 

Pokud jste jako já vyrůstali v 90. letech na fantasy pohádkách italského režiséra Lamberta Bavy (Princezna Fantaghiro, Dračí prsten...), tak vám bude styl pohádky Tisíc a jedna noc povědomý, včetně dvoudílného formátu. Bohužel pro aspirujícího režiséra Marca Pontecorva a jeho spolupracovníky, vstoupili jsme do 21. století a s boomem fantasy filmů, který nastal po úspěchu sérií HP a LotR, jsou naše očekávání pochopitelně vyšší. Asi nemám zásadní problém s tím, že se tvůrci výrazně odchýlili od zdrojového materiálu a postavy Aladina a jeho princezny sloučili s postavami krále a Šahrazád. Odpustím i do očí bijící vykrádačku některých scén z Disneyho Aladina (1992), včetně použití stejných jmen postav (zloduch jménem Jafar, Jasmína...) či přítomnosti mluvícího papouška. Pokrčením rameny přecházím i vizuální mišmaš – beru to tak, že je to pohádka, nikoliv historická rekonstrukce, a popravdě se mi kostýmy docela líbily. Kde ovšem nedokážu slevit je scénář, a ten se v tomto případě moc nevyvedl. Děj je rozvleklý – na obrazovce se většinou nic neděje, naopak klíčové finále je zdrcnuto do patnácti minut. Absolutně zde postrádám onu tapisérii drobných dobrodružství, kterou bych od filmu nesoucího název Tisíc a jedna noc očekávala. Tu a tam se objeví nějaký známý motiv (banda loupežníků, džin), ale většinou se tam jen bezobsažně žvaní a minuty plynou. Zejména Aladin je pak pouze pasivním účastníkem, kterého kupředu posouvají vnější okolnosti, a vlastní iniciativy se dopouští minimálně. Princezna je na tom o něco lépe, jejím nejslabším momentem je chvíle, kdy Aladina chladně odmítne, neboť jí lhal o svém původu. Její jednání totiž není ani uspokojivě obhájeno (např. obavami, že si s ní Aladin jen pohrává), ani se za něj neomluví. Na druhou stranu, z ústřední dvojice je to právě princezna Šahrazád, ztvárněná půvabnou Vanessou Hessler, komu fandím a komu věřím projevené emoce. Tím se dostávám asi k nejslabšímu článku celé produkce, kterým je Marco Bocci coby Aladin. Ten ve svých pětatřiceti letech působí v roli slavného snílka poněkud přestárle, což je ještě umocněno kontrastem mezi ním a o jedenáct let mladší Vanessou. Marco bohužel postrádá i charisma a při natáčení mu asi měli ukazovat papírky s emoticony, protože se vytrvale držel výrazu „bezduchá tupost“. Je to škoda, kdyby obsadili nějakého mladého sympaťáka, mohli tu romantickou linku prodat daleko lépe. Takhle působí chemie mezi ústřední dvojicí poněkud jednostranně. Co osobně hodnotím velice pozitivně je přepracování rámcového příběhu Šahrazádina vyprávění. Tady Šahrazád k vládci přichází dobrovolně, ač ví, že jí hrozí smrt, a depresivnímu muži začne vyprávět společně prožité útrapy, aby mu navrátila paměť a zlomilo kouzlo, které ho svazuje. To považuji za dobrou inovaci a zároveň chytré oproštění se od problematického motivu poprav minulých králových manželek. Jako adaptace světoznámé pohádkové sbírky tento film neobstojí a vzhledem k sexuálnímu náboji nekterých scén asi nebude úplně nejvhodnější pro děti. Ale pokud se chcete vrátit v čase a připomenout si kýčovitou atmosféru italských fantasy pohádek, právě jste našli svůj catnip.

plakát

O dvanácti měsíčkách (2019) (TV film) 

Roztříštěné. Tvůrci si dosyta vyhráli se samotným zobrazením měsíčků, tentokrát je ztvárňuje šest žen a šest mužů, každý z nich je jiného věku, vzhledu i oděvu; nechybí mezi nimi černoch a Asiatka. Jo a všichni žijí společně v jednom domečku. My jsme v Čechách zvyklí měsíčky vnímat jako skupinu, jako celek, ne náhodou mívají v našich adaptacích totožné hábity. Německá inovace se mi v tomto konkrétním případě jeví jako samoúčelná: k čemu snaha o individuální charakteristiku, když se jich děje aktivně účastní jen pět? No přece, aby bylo, na co se dívat a čím tu hodinku vyplnit. I když, vzhledem k nízké inteligenci většiny zúčastněných postav, dokázali tvůrci jednoduchou zápletku natáhnout, jak to šlo. Protože kdyby někoho napadlo odstranit z blízkosti nemocné královny slizouna v černém hábitu, na kterého pes vrčí, po pěti minutách by nebylo, co řešit. Asi je vám jasné, že si tvůrci klasickou pohádku poněkud upravili, ale to by mi ani tak nevadilo. Spíš je mi líto, že se děj příliš odklonil od sympatické mladé dvojice (Nina Kaiser a Jascha Rust), která byla pověřena nalezením léku pro nemocnou královnu a měla tak být srdcem celého příběhu. Možná své hodnocení ještě přehodnotím, až pohádku uvidím s titulky či dabingem (moje němčina má mírně řečeno rezervy) a lépe si tak vychutnám dialogy, v tuto chvíli dávám solidní tři hvězdičky.

Poslední hodnocení (708)

Hodinářův učeň (2019)

26.12.2020

O vánoční hvězdě (2020) (TV film)

26.12.2020

O léčivé vodě (2020) (TV film)

odpad! 26.12.2020

Birds of Prey (Podivuhodná proměna Harley Quinn) (2020)

20.09.2020

Princezna zakletá v čase (2020)

18.09.2020

Auta (2006)

08.03.2020

Lilo & Stitch (2002)

08.03.2020

Slunce, seno, erotika (1991)

10.01.2020

Čertoviny (2017)

10.01.2020

Reklama

Reklama

Reklama