dienle

Tenhle film má tak trochu "těžký zadek", ale pobaví, donutí k zamyšlení... a skvělý Paul Newman k tomu. 90%

Když jsem dočetla knihu, pochybovala jsem, že by jakékoli její filmové zpracování mohlo dosáhnout kvality a návykovosti Jacksonova Pána prstenů. V knižním Hobitovi mi totiž chyběla postava, kterou si na začátku zamilujete a která vás protáhne celou knihou, ať chcete nebo ne. Kdo ví proč, k Tolkienovu Bilbovi jsem si tenhle vztah nedokázala vytvořit, a tak se mě jeho dobrodružství nijak zvlášť nedotkla. Proto jsem filmového Hobita očekávala s velkou dávkou skepse. Ta mi vydržela do první scény s Martinem Freemanem. Bilbo je v jeho podání tak rozkošný, že vás vtáhne do děje, ani nevíte jak, a pak už si jen užíváte skvělou kameru, hudbu, efekty, scenérie, herecké výkony (perfektní Ian McKellen), a na konci si říkáte, jak rychle to uteklo. Peter Jackson nezklamal a naservíroval další nezapomenutelnou fantasy lahůdku. Moc se těším na následující díly.

Film má rozhodně co říct, jen se zdá, že tak trochu neví jak. Ve scénáři se občas objeví něco smysluplného, někdy i chytrého, ale okamžitě je to přebito nějakým rádoby vtipným nebo přemoudřelým žvástem. Výsledkem je, že divák musí z konverzací pečlivě vybírat, co vlastně slyšet chce a co ne. Výjimkou jsou samozřejmě úryvky ze Shakespearových her, zvláště dokonalá závěrečná scéna, která celý snímek pozvedá na jinou úroveň. Celé je to vlastně dobrý nápad, jen by to chtělo trochu citlivěji pojmout.

Perfektní a přitom tak jednoduché! Jak lze na základě dobrých argumentů vytvořit v hlavách 11-ti mužů "důvodnou pochybnost"? Učme se od pana Davise. A jak lze na dvanácti precizních hereckých výkonech, geniálním scénáři a dobrém nápadu postavit tak skvěle fungující film? Učme se od pana Lumeta... 100%

Zajímavě natočený životopisný film. Vyprávění odvíjené od dvou časových rovin dodává snímku jistou dávku artističnosti a působí na diváka stravitelnějším a trochu tajuplnějším dojmem než většina dokumentárních filmů. Ráda jsem nahlédla do světa Mrs Christie i jinak než prostřednictvím jejích skvělých detektivek, nechala se inspirovat její tvořivostí, dojmout jejím příběhem... Název snímku "Život v obrazech" je opravdu výstižný.

Žádný zázrak, ale jako odpočinková romantická komedie to funguje skvěle. Audrey Tautou jako vždy perfektní.

Mám ráda filmy tohoto typu tvořící v podstatě z ničeho velmi neobyčejný, impozantní příběh. Co je tady vytýkáno, zbytečné protahování scén bez dialogů (záběry pohledů z očí do očí) a celková délka snímku, bych rozhodně nehodnotila jako zápornou stránku filmu. Podle mého "tiché scény" v tomto případě rozhodně nejsou na škodu. Obohacují film o momenty příjemného napětí, dávají prostor divákově fantazii a nádherné hudbě Thomase Newmana. Bradův "pohled smrti" většinou zamrazí a vynutí si pro danou chvíli potřebnou tajemnou atmosféru a respekt. Claiřin výmluvný výraz jakoby přesně odrážel to, co se v ní odehrává. Hopkins je dokonalý jako vždy, jeho charizma je skoro hmatatelné. Co se minutáže týká, řekla bych, že každý střih navíc by filmu jen uškodil.

Tento film si zaslouží aspoň jedno prvenství, platí totiž za první zfilmovanou Mayovku-propadák. Po kvalitním Pokladu na Stříbrném jezeře a Vinnetouovi byl Žut vlastně takovým předvojem odfláknutých adaptací dalších románů Karla Maye. Mayovky mají morální odkaz, díky kterému lze snadno prominout naivitu, dílům Maye často vytýkanou a pro ně tak typickou, občasnou podobnost zápletek nebo různé nepřesnosti. Tento film však utopil i sebemenší náznaky mayových myšlenek v moři trapnosti. Vtipné scény jsou většinou příliš groteskní a ty dojemné zase tak nepřirozené, až člověka někdy pobaví lépe, než ty, u nichž smích zamýšleli tvůrci. Dvě hvězdičky dávám za majestátní podmanivou hudbu a za sehrané duo perfektně suchých angličanů.

Na sledování tohoto seriálu musí být nálada (nálada zvaná "dočasná alergie na mozek a cokoliv s ním spojeno")... Pak je tak trapně bláznivý, až je vlastně vtipný. Stačí nemyslet a nechat se bavit.

Ne že bych úplně souhlasila s heslem "vařit může každý" (zrovna v případě čehokoli malého chlupatého s ocáskem), ale tenhle film si mou přízeň získal hned v prvních minutách. S myšákem Remym se bezpochyby pobaví jak děti tak dospělí, protože film nepostrádá vtipné ani napínavé momenty, roztomilost ani plynulou výpravnost. Snímek vás vtáhne do děje s jistou hravou lehkostí tak, že díky jeho neobyčejně reálným animacím brzy zapomenete na běžný svět. Ten na plátně je totiž do detailů propracovaný a kouzelně barevný.