Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Animovaný

Poslední recenze (1 117)

plakát

Conor McGregor: Notorious (2017) 

"We’re not just here to take part. We’re here to take over." Ani pořádně nevím v jakém roce jsem začal sledovat tohoto Ira. Už je to nějaký pátek, co jsem ho viděl poprvé v akci a věděl jsem, že se zrodila hvězda. Nový motivační vzor. Další Arnold. Conor je všechno a ještě víc. Mladý rváč, který měl kdysi sen. Představoval si budoucnost a měl jasnou vizi. A pak prohlásil, že bude nejlepším zápasníkem UFC, bude mít tolik peněz, že nebude vědět co s nimi. Také vám to připomíná jednoho rakouského chlapce? Nemusíte mít Conora rádi, dokonce věřím, že mnoho lidí má vůči němu averzi. Může vám vadit, jakým způsobem se prezentuje. Ale nikdo nemůže popřít, že Conor byl první. Proslavil tento sport a jen díky němu sleduje MMA miliony lidí. Dostat tento příběh do podvědomí stejně jako to Arnie udělal s kulturistikou. McGregorovi to však nestačilo a šel ještě dál. Je první v historii, co získal titul ve dvou váhových kategorií. A také se mu povedl neuvěřitelný knockout za 13 sekund. Nemusíte ho mít rádi, ale nemůžete popřít, že Conor je vlastně neuvěřitelný. Neuvěřitelný příběh kluka, který si šel za svými sny. Z Irska až na vrchol. Já osobně mám nakoukáno mnoho jeho zápasů a občas se dívám na ně i zpětně. Dokonce jsem si na něj i několikrát vsadil. McGregor je prostě ikona MMA jako žádná jiná. A tenhle film je pro fanoušky povinnost. Nová obdoba Pumping Iron. Scény z Dublinu, kde je Conor na sociálních dávkách jsou dnes už úsměvné. Scény z oktagonu. Scény z LA. Vše v jednom neuvěřitelném balíčku, který mapuje tohoto bojovníka. Za mě naprosto fenomenální dokument. Všechny palce nahoru. (100%)

plakát

Scream - Resurrection (2019) (série) 

Když jsem četl, že třetí řada seriálového Scream bude reboot, tak jsem trošku posmutněl. První řada byla skvělá, druhá slabá, ale Halloweenský speciál to parádně vykopnul. Ovšem bylo zaříznuto a jede se od znovu. Zbytečný reboot něčeho, co mělo pokračovat a ještě ke všemu s jinými herci. Nicméně Vřískot je moje oblíbená hororová značka a seriál je rozhodně guilty pleasure. Třetí řada mě vlastně bavila od začátku do konce. Herci nejsou nijak zvlášť sympatičtí, ale vlastně ani nejsou otravní. Výjimka je Giorgia Whigham. Vůbec bych se nezlobil, aby tahle holka hrála častěji. Její Beth je nejlepší postavou ze seriálu. Délka šesti dílu mi taky sedí, napětí tam je. Příběh se posouvá slušně a oběti se kupí. Velké plus, že se vrátila klasická maska Ghostface a hlavně její nejlepší hlas. Ano, v třetí řadě opět uslyšíte Rogera Jacksona jako Ghostface. Naprosto výborné rozhodnutí. Finále je možná trošku zklamání, i když hra na vraha vlastně většinu času funguje. Za mě dobré. Měl jsem kvalitní tři večery a přál bych si Ghostface ještě chvíli na obrazovkách, případně v kině vídat. Za mě byla třetí řada veskrze kvalitně stráveným časem. I když mám výhrady. (70 %)

plakát

Blair Witch: 20 let poté (2016) 

Trvalo mi skoro tři roky než jsem dokoukal "celou sérii". Divíte se mi? Asi ne co? Není divu, já nikdy nebyl fanoušek tohoto fenoménu a po tomhle filmu kroutím hlavou ještě silněji. Ano, to co fungovalo před více než dvaceti lety - budiž. Může to vystrašit někoho ještě dnes? Stěží. Tenhle film je Záhada Blair Witch 2.0 a je vtipné, že se jmenuje dvacet let poté, ale je to vlastně jen sedmnáct. No budiž, matiku asi český distributor neumí. Faktem ale je, že vracet se na místo činu a očekávat, že diváci opět budou hltat třepotající se kameru, rádoby střihy, děsivé zvuky, hádající se páry a brečení do kamery... To snad ne. Nevím moc na co tvůrci cílí, protože si nejsem jistý, jestli je fanouškovská základna tak velká... A hlavně si myslím, že mnoho věcí ve filmu nemohou odpustit ani skalní fanoušci. Finále dejme tomu, že děsí. Koho by taky neděsil hnusný barák plný dřeva a potvorou, kterou díky kameře nevidíte. Já vám nevím, tohle byl celých devadesát minut omyl. (29 %)

Poslední hodnocení (1 307)

Conor McGregor: Notorious (2017)

17.04.2021

Scream - Resurrection (2019) (série) (S03)

17.04.2021

Blair Witch: 20 let poté (2016)

28.02.2021

Ztracené město Z (2016)

28.02.2021

Černobyl (2019) (TV seriál)

31.01.2021

Jsem číslo čtyři (2011)

25.01.2021

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny (2016)

23.01.2021

Čarodějnice (2015)

21.01.2021

Čekej do tmy (1967)

20.01.2021

Reklama

Poslední deníček (45)

Herní rok 2020 v číslech

Zase je tu konec roku. Tenhle byl pro mě obzvlášť přelomový, protože jsem hned v lednu začal psát do SCORE a v létě se uchytil na Hrej. S tím se pojí i to, že jsem se objevil v několika streamech, Hpodech i recenzích. Přes to všechno jsem letos chtěl rozdat pár svých osobních cen hrám ke kterým jsem se dostal letos.


Nejlepší hra roku, čím jiným začít že. Stále se nemohu rozhodnout, protože hned v lednu jsem se pustil do oblíbené série Gears of War a jeho pátý díl mě naprosto dostal. Vynikající hudba, grafika i vlastně nabouchaný příběh mě provázel celý začátek roku a zmínit ho prostě musím. V květnu jsem se naopak po velmi dlouhé době vrátil k modré konzoli a první den si zahrál Last of Us Part II. Málokterá hra mě dojme k slzám, ale brutální a nekompromisní příběh téhle hry si jasně zaslouží cenu roku. Kdybych se mohl rozhodovat pro nejlepší hru pro Xbox a nejlepší hru pro Playstation, je to mnohem jednodušší. Takhle tu mám dva krále, který každý dominuje svoji konzoli. Obě hry jsou pro mě naprosto top, co jsem si mohl zahrát a obě bych hodnotil nejvyšší možnou známkou.


Největší překvapení roku, i těch jsem zažil během těch dvanácti měsíců několik. A po dlouhém rozhodování to patří hře pro Switch. Ano letos jsem si pořídil Nintendo Switch a vrátil se do dětských let, kdy mi táta koupil Game Boye. Místo však oblíbených Pokémonů či jiných exklusivit, mé srdce patří The Binding of Isaac. Naprosto parádní hra, kde jsem nechal moře hodin. Rozhodně nejlepší překvapení roku.


Jelikož těch her jsem si letos odnesl z krámů několik, rozhodl jsem se přidat další rubriku. A to Nejlepší předělávka roku. Taky proto že letos se mi vrátily dvě nejočekávanější hry posledních let. Hned v lednu to byl oblíbený Warcraft III. Reforged. Moje první recenze pro SCORE a moje srdcovka, kterou jsem hrál od základní školy. Parádní grafika a stále stejná hratelnost. Naprosto bombastická předělávka nejlepší hry. No a abych zamíchal karty ještě trochu, tak musím zmínit Demon’s Souls. První hra, kterou jsem hrál na Playstation 5. A více co? Absolutně nejlepší! Úchvatná grafika, dechberoucí soundtrack a moje srdíčko souls bije jako o závod. No prostě pohádka. A nechybí samozřejmě ani drak!


Nejhorší hra roku – aneb malinka na závěr. Málokdy hraji špatné hry a když už, tak většinou ne moc dlouho. Letos to patří Wolfenstein Youngblood. Celý nadšený jsem si hru koupil, že zas bude co střílet na počítači. To mi vlastně před pár lety vyšlo s Far Cry 5. Letos ne. Tenhle Wolfenstein je nudná nastavovaná kaše v jedněch kulisách Paříže. Ani hraní s kamarádem v coopu to nezachránilo a hru jsem po několika pokusech odinstaloval.


Letos těch zážitků bylo více že. No bylo. Co byl ale nejlepší? Vstup do nového datadisku ve World of Warcraft půlnoci? Mít nextgen konzoli na lauchový den? Mít obě nové konzole doma pospolu? Dohrání Demon’s Souls za dva dny? Hraní na kapesní konzoli v posteli? Já se prostě nemůžu rozhodnout.


Letos u Sběratelských edic to bude mít snadnější. Letos byly celkem čtyři, ale dvě si získaly moje srdce. Darksiders Genesis na Switch nezklamal a jeho edice jakbysmet. Za velmi příjemné peníze (Ano, kupoval jsem v akci) jsem dostal absolutně obří a boží figurku Jezdce Apokalypsy. Navíc fyzický soundtrack a artbook. A roztomiloučký steelbook. Škoda jen, že artbook není v pevné vazbě a spíše připomíná komiks. Co musím ale také zmínit je sběratelka nových ShadowlandsWorld of Warcraftu. Ano, celý rok se točí okolo WoWka… Loňský i letošní. I když to nemá sošku a cena byla vyšší, tak to balení je naprosto nádherné. A že mi tam přihodili Artbook, který je dokonalý? No prostě je to nejhezčí možná edice a já jsem rád, že si ke mně našla cestu. Jinak bych byl vážně moc smutný.


No a poslední perličku na závěr. U čeho jsem nejvíc trávil čas…? Zbytečné se ptát že. Ti, kdo mě znají, tak ví, že můj druhý život je v Azerothu a tam pokračoval i letos. A díky nemožné karanténě pokračoval nejspíš déle než loni. Velmi očekávaný datadisk jsem si prožil hezky od první minuty a stále v něm trávím velké množství času. Byly to letos naprosto fantastické zážitky.


Co dodat úplným závěrem. Letos mi Diablo IV nevyšlo, ale za to jsem dostal famózní zážitky i hry a vlastně i konzole. Příští rok se snad Diabla už dočkáme, a pokud ne, tak Overwatche 2 snad jo. Hrajme tedy dál!

Herní rok 2020 v číslech

Reklama

Reklama