Lucasion

Pokud jsem si loni napsal, že mám pocit, že rok byl chudý… Tak letos to platí dvojnásob. Pomalu se dostávám k seriálům, filmům i hrám. Nejhůř ke knihám. To, co jsem však zkouknul nebo odehrál stálo za to, i když díky mé nechuti k otevřeným světům jsem měl začátek roku pěkně hořký. Ale k tomu se dostanu. Jdeme na to!

Nejlepší hra roku – Letos to prostě nemůže být nic jiného něž nové CoDko! Když jsem loni začal obnovovat svoji sbírku téhle série, tak jsem si ty průchodu strašně moc užil. Na Modern Warfare II jsem se fakt těšil. A ten víkend s touhle hrou se mi vpálil do paměti. Ten příběh byl naprosto fantastický zážitek. Od Call of Duty prostě očekávám každý rok výborný gunplay v áčkové produkci a přesně tohle MW2 je. Dokonalá grafika, skvělý soundtrack, výborný příběh a fantastický gunplay. Neměl jsem slov. Po dohrání jsem si dal celé dopoledne a vysbíral všechny achievementy co šly. Strašně mě mrzelo, že už jsem to měl za sebou. Prostě lahoda!

S Největším překvapením roku to bylo poněkud složitější. Konečně mi vyšel Overwatch 2 a je znamenitý a pravidelně se k němu vracím. Ovšem to, co bylo opravdu překvapení – tak to bylo The Quarry. V březnu oznámeno, v červnu vyšlo. Konečně nová hra od Supermassive Games a není součástí Dark Pictures Anthology. Taky byla delší, hezčí a zábavnější. No prostě paráda. Quarry jsem si užil všemi doušky!

Nejhorší hra roku – Tohle je těžký. Opravdu moc. Letos jsem totiž vyloženě špatnou hru nehrál. Tak jako v případě loňských titulů… Možná bych to mohl předělat na Největší zklamání roku. Objektivně asi letos Diablo Immortal. Velmi oblíbená značka, která u mě shořela kvůli pouze „Otevřené betě“ na PC. Je z toho cítit, že to je freetoplay a nedodělané pro PC. Škoda, protože základ je dobrý a klidně bych si za hru zaplatil. Ale jak už jsem řekl, letos bylo zklamání téměř na každém kroku. Pokračování Horizonu, které jsem nedohrál, Elden Ring, který jsem dropnul a nakonec i Ragnarok, který jsem sic dohrál, tak příběh byl hrozný. Nudný, bez gradace a rozhodně nesplňoval to, co měl. Jasně, v případě prvních dvou je to dané prostě tím, že Open Worldy já už nehraji a hrát nechci. Ale Ragnarok Open world není. Jen nedokázal vůbec splnit ambice, které měl.

U Nejlepší Sběratelská edice jsem si myslel, že už nikdy nic psát nebudu. Ale jak se zdá, tak to všechno ještě zachraňuje Blizzard. Letošní Dragonflight dorazil a je nádherný. Artbook, podložka, krabice… Co víc si přát. Tohle jsou sběratelky, kterých se nevzdám. Na rozdíl od megasoch, které stojí skoro jako auto. Na druhou stranu i kdyby byly za polovinu, tak by to za chvíli nebylo kam dávat. A rozhodovat se mezi Queen of Blades a Lilith bych beztak nedokázal.

U čeho jsem nejvíc trávil čas…? Zbytečné psát potřetí to samé. Nebo počtvrté? Ztrácím přehled. WoWko je prostě stále na výslunní a nedokázal ho sesadit ani Game Pass. Ani nic jiného. Navíc Dragonflight je prostě fantastický. A moc si přeju abych takové pocity měl u za dva roky, co vyjde expanze s Voidem. Letos jsem splnil každou sezónu, co jsem chtěl, a ještě dokonce něco navíc. No není ten život krásný?

Příští rok? Je fakt, že vnímám, že po letech se mi velmi krystalizuje můj vkus a mění soustředění na tituly, které mi ještě mají co říct a nabídnout. Možná proto jsem už letos nehrál špatnou hru. Když mě omrzely, tak jsem je jednoduše dropnul. A myslím, že to v budoucnu bude ještě horší. Prostě se mnoha titulům jen vyhnu. A příští rok si přeju jediné – „Dejte mi už konečně to Diabloooo IV!“