LEGACY

Jodie Comer zde hraje charismatickou, chladnou zrůdičku, kterou ale nade vše žeru. Spousta cestování, jazyky, kostýmy a pokřivený lifestyle ruské vražedkyně vytvářejí celkem unikátní podívanou. Libuji si v tom jak sebevědomě vystupuje, žertuje, vraždí, ale i přizpůsobuje - vše s takovou divnou zvrácenou grácií.

I've done it all! I've fought many a good man, and laid many a good woman! I've had riches and fame and adventure... I've tasted life to the fullest, and still my soul cries out, yes, cries out in this hungry, tortured, wrecked quest: 'More!' - zvrhlý, halucinogenní, ale trhlý jako život a Amerika samotná - učili se Simpsni?

Skvělá zábava, která přenesla duch halloweenu až k nám do domu. Vkusné, zábavné, působivé postavy, člověk se vrátil zpátky v čase do dob, kdy ho tahle parta strašila a demaskovala všemožné padouchy. No a ten song nakonec, boží. https://www.youtube.com/watch?v=bZ-IM45fhB8

Po zhlédnutí musím napsat, že je filmu právem věnována taková pozornost, jelikož povědomí o první válce je v zástinu té druhé. Dnes jsem přečetl knihu a dokoukal tento film, je to důstojná adaptace konečně v německém podání. Podmanivá, neústupná řež, kde je naděje a lidská dobrota zašlapaná hluboko do země a vy vidíte, jak vám před očima padá jeden kamarád za druhým. Doba, ve které nechceme být a první světová musel být tím nejtrýznivějším osudem pro řadu smrtelníků.

Až se stydím, že se začínám o první světovou válku zajímat až nyní. Je samozřejmě v zástinu té následující, to ji ale neubírá na významnosti a dost možná se jednalo o katalyzátor velkých geopolitických změn v Evropě. Díky filmu si člověk uvědomuje, že válka k naší rase neodmyslitelně patří, byla tu a přetrvá, bohužel. Tohle je audiovizuální epos, světová válka očima jednotlivce, jak by to ruská kolektivistická společnost v kinematografii nikdy neudělala. Člověku se derou slzy do očí, zamýšlí se, hledá naději, ale nakonec odejde s tím, že s každou laskavostí a ušlechtilým manýrem nedojde ve válce daleko. Je to čas, kdy se vracíme k naším prvotním instinktům, kdy se prohlubuje naše zvířecí divokost, kdy se projíždí rozbombardovanou krajinou za vzlyků siroty, vypraví se příběhy na zmírnění splínu a vzpomínáte na rodný kraj a věříte, že se tam vrátíte. Tohle je jen milénium starý konflikt, kde se teprve dali do pohybu chemické zbraně, co na nás čeká za dalších sto let už bude dost možná konečná likvidace. Film mě uchvátil, do kin jak dělaný, herci, obsah, ale hlavně ta řemeslná mistrnost a půvab pro detail a výběr, to vše přičítám tomu, že tenhle film krutopřísně vyčnívá.

Po dlouhé době se přímo u nás doma konala menší projekce, byť bych se měl zaobírat spíše psaní bakalářské práce. Každopádně jsem si chtěl ulevit nad pohodovým českým snímkem, kde nebudu muset řešit ani blbý titulky a pořádně se zasměju. Vláček motoráček je krásná věc, sám nám tady něco stejného jezdí, zde mně ovšem dojem zkazili ploché postavy, troubelovitý děj a na vtip se čekalo dlouho. Zkrátka Havelka není úplně má malinovka a po filmu Vlástníci tady mám další spíše průměrný film.

Film ,který dá vzpomenout na Иди и смотри, nebo Nabarvené ptáče, jenž se právem mohou pyšnit nálepkou velkofilmu se vším všudy. Volyň je v prvé řadě hrozytánsky pečlivě natočený film, s atmosférou a jakousi nesmlouvavostí. Je celkem fascinující nakolik se situace změnila nyní, kdy jsou Ukrajinci a Poláci národy bratrské a Poláci přijímají Ukrajince k sobě domů. Otázka Banderovců a jejího přetrvání v formě jakéhosi matného radikalismu, je také zvláštní. No, dlouho mně takhle nestály vlasy hrůzou. Ukrajinský a polský jazyk v jednom - poslouchám.

Jsem jeden z těch, koho létání neskutečně fascinuje, ale zároveň děsí. Před prvním letem jsem vůbec nepociťoval nějaký strach dokud jsem nebyl v letadle. Město v oblacích dokáže záživně odpovědět na otázku, proč je tento zdánlivě nebezpečný způsob dopravy tak málo rizikový. Zákulisí letecké mašinérie je složen z částečků precizní a spolehlivé práce, a já mám proto radost zarezervovat si místo u okýnka, pozorovat nýty, vzdor křídel proti větru a profesionalitu pilotů. To, že nejtěžší je přistání jsem věděl, ale catering, zavazadlový systém, opravy motorů, či výroba airbusu - to jsou záběry z jiného světa.

Nyní, ve věku 26 let, mohu s čistým svědomím říci, že Skotsko je zemí, která mě svou návštěvou učarovala nejvíce. Je to místo, o kterém často sním, plánuji dost možná neuskutečnitelné výlety dále na sever, či do oblasti Hebrid, ale stále se obloukem k tomuto místu vracím. Je to země pro nás Evropany snad vstřícnější než Anglie, země historicky neméně působivá, s celou řadou krásných přírodních scenérií a reliéfů, kde věda, technika, ale i básníci vzkvétali. Není divu, žít v tomto koutu planety je pocta, i když záběry samo sebou nezmíní některé stinné stránky - jako je vítr, déšť, či kriminalita větších měst. "drsné" je přídavné jméno, které se sem hodí - drsné, ale přidal bych i udivující.

Naprostý unikát a skvělá pocta této panovnici. Roku 1996 jsem se narodil, a jsem velmi hrdý, že v této době lákal Havel effect do ČR americké prezidenty, královny, nebo Michela Jacksona. Právě tyto návštěvy nás dost možná ponoukali více k demokracii západních zemí a dali zapomenout na bezpráví totality. Po dlouhé době je člověk vděčný televizi Nova, která tohle zprostředkovala.