LEGACY

"You!re full potential is on the other side of the fear" Dechberoucí a strhující věc, která člověku odrovná nervy, ale i krásně zatočí hlavu při pohledu na ty nejmrazivější záběry z výškových budov z celého světa. Je to krásná výpověď mladého páru, který si k sobě hledal cestu a našel ji na tom nejméně pravděpodobném místě. Rooftopeři je hazard jako žádný jiný. Těch neudáčniků je víc, než těch na druhé straně a proto to, co se povedlo Ivanovi a Angel mi můžeme obdivovat, ale celou dobu se pohybovali na hraně a slovo daredevil je výstižné. Stejně tak jsme ale tajili dech při Alexově El Capitanu. Je to prostě jiná sorta lidí, kteří popírají přírodní zákony a jsou v dané oblasti prostě špička. Já mám navíc strašně rád ruštinu, takže o to víc mě to bavilo. Jedna věc byla lození, druhá vztah a důvěra páru. Já si to užil jak nikdy, takový napětí jsem neviděl a ukradlo mi to pozornost, kterou jsem věnoval jiné, trochu hořké věci. Záběry jsou krásné a já se dojímal - zároveň věřím, že je tohle vrchol jejich kariéry, zaštítili tenhle adrenalinový sport a udělali mu reklamu jako blázen - a budou chvilku spolu i na pevné zemi. Otázka jestli je to bude bavit a fungovat? Spíš ne:) Zároveň mi skoro začíná dovolená, kdy si často sahám na svoje dno. Posledně mi v Irsku bylo inspirací Eight Montains a letos mě na křídlech možná ponesou tihle dva:)

KinoBlansko: Začínám neskutečně nedoceňovat velikost a bohatost francouzské klasiky a vůbec to nevadí, že zatím jen na filmovém plátně. Ségra si užívá týden ve Varech a já si tedy taky chtěl přijít na nějaký ten filmařský kousek. Ještě včera ráno jsem ale ani nevěděl, že tento film existuje a přivedla mě k němu řada věcí. Za prvé mám něco jako filmové čtvrtky, jelikož čtvrtek je většinou jediný den, kdy nedoučuji a mám čas. Za druhé jsem měl chuť na tento příběh, protože jsem ho celý možná ani nikdy neviděl. Za třetí stopáž, tři hodiny to chce kuráž. Za čtvrté je vše v originále a za páté jsem prostě potřeboval vypnout. Co se filmu týče, tak jsem se maličko bál, když po asi hodině filmu bylo po slibném povýšení, zradě, uvěznění, ztrátě, útěku i nalezeném pokladě (tedy vše zajímavé) a já si říkal, co se sakra bude ještě dít další dvě hodiny. Ale světe div se, ono to nabíralo obrátky, film svištěl, nenudil ani na minutku a všechna ta honba za pomstou, výcvik a zaučování jeho pomocníků a vytahování špíny a staré rány minulosti bylo prostě strhující, mrazivé, místy surové a nevybíravé, ale absolutně, nesmlouvavě koukatelné. Nějaký pozorování hodinek, nebo kontrola mobilu - ani náhodou. Ten film mohl mít o hodinu dýl a já bych byl potěšen. Dumas vytvořil něco, co v sobě nese životní moudrost, nabité zkušenosti, hloubku lidské nátury, vztahů, etikety a je i dnes velkým přínosem a kouzelnou branou do trochu jiného světa. Je to plné krásných citátů, mladí milenci si projevují lásku ve verších, dopisech, dokáží pracovat s city, pro lásku se obětovat, čest, důstojnost, ale i móda měli tehdy docela odlišnou váhu. Pro mě je to film, který nejen splnil, ale i předčil očekávání. Během celého, barvitého příběhu musí postavy dělat spoustu rozhodnutí, někdy správná, jindy se nechají svést, zradit, podlehnout a člověka/diváka to staví samotného do pozice, kdy může dumat jak by se on sám zachoval na jejich místě. Působivá je například momentka z vězení, kdy v totální beznaději dokáže lidský organismus a víru v něco nastartovat myšlenka čtrnáctilétého hrabání a kopání díry z ostrova If. Takže ano, bravo, magnifique. Zároveň celou dobu hloubám do jaké míry vlastně byla v tomto příběhu pomsta adekvátním řešením, aneb zda-li mělo být napáchané zlo skutečně potrestáno Edmondovým metrem, či zda-li měl být shovívavějším. Původně jsem si říkal, že byť jej pomsta změnila, zničila, tak přece jen nelze úplně ospravedlnit fakt, že vám někdo vezme doslova vše a po následném hořkém konci prince, syna prokurátora (jenž byl zmanipulován a považuji jej za největší Edmondovu křivdu a neúctu k Angel) se vlastně jeho megalomanský revenge patos zastavil, nastala menší reflexe a jsem tohoto uvědomění a samotného konce moc rád. Takže po všech stranách poučný příběh pro mladé i staré - a kniha? Snad jednou - stejně jako Les Miserables. 83%

U mě tedy panují silně rozporuplné pocity, kdy se v celku koukatelné předzvěsti čehosi znepokojivého, střídají peckoidní momenty plný akce, najetých kilometrů a docela pěkného uchopení rozvratu USA, s naprosto debilními, nesmyslnými, přehnaně americky zveličenými scénami. Dohromady, když to člověk poskládá, tak všechny ty momenty s otevřenou pusou a následná úsměvná kývání hlavou prostě vydají na zhruba to hodnocení co tady máme. Každopádně Garlandovu tvorbu mám rád, vychyluje se a nutno podotknout, že ze závěru si člověk sedne na zadek, stejně tak jako z proměny mladé fotografky, pressu a zachycování reality.