LEGACY

Vlastně nevím jestli teď hodnotím samotný cyklus, nebo Arnolda jako takového se vším všudy. Po prvním dílu jsem byl nadšený, spousta odhodlání, nových faktů a i nahlédnutí do pozadí bodybuildingu. Každopádně jakmile se odklonil směrem k filmu, tak jsem si začínal uvědomovat, jak se z něj postupně stává opravdu namyšlený, sebestředný a mnohdy necitlivý všeuměl, který si usmyslí vše, co má ve své vizi. I dnes dokáže komentovat věci, kterým se nevěnuje, působí nabubřele když vykládá, že už v této a této disciplíně stal jedničkou a není nic co by nedokázal, ale když se podíváte na jeho profil, tak se vlastně jedná spíše o jedno velmi silné období super akčních hrdinů, které brzy skončilo. Vlastně jsem u něj nenašel ani nominaci na Oskara, takže co to ten plácal plácá - určitě dokázal všechno? .. Z druhé strany je ale jeho příběh působivý. Nedíval se doprava doleva a dokázal nemyslitelný věci - odhodlání a motivaci má a je to vidět. Já mám ale nějak strach až hrůzu z lidí jaké je on, z lidí, kteří jsou přehnaně sebevědomí a nemají v sobě zakódovaný pochyby. Pochyby jsou překážkou, když si chcete za něčím upřeně jít, Arnold je dost možná úspěšný právě proto, že pochyby nikdy neměl a mimo jeho cíl ho nic podřadného nezajímalo, pro mě jsou pochyby ale celkem důležitým faktorem, když se chystám něco okomentovat, nebo udělat rozhodnutí. On má v sobě prostě citát "Co tě nezabije, to tě posílí" a to mu stačí aby se kolem toho otáčel celý jeho vesmír. Byť legenda s ohromným charismem, tak je tahle legenda místy opravdu smutně tupá.

Naprosto zbytečný film, který jen bere čas dobrým hercům, jenž by se mohli objevit v něčem pořádným. Tohle ždímání HP bez špetky citu se mi nelíbí, stejně tak výměna Johnnyho Deppa, nebo hon na JK. Přesto všechno mě ve filmu potěšily alespoň efekty, ale postavy jsou plitké, s nikým nesympatizuji, ani nikomu nefandím.

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země.