Hynais

Bylo to tak syrové, až z toho člověk těžko zavíral pusu překvapením... Zajímavým prvkem je tu náhoda, která spustí řetězec událostí, jež nejde zastavit. A přitom je to vlastně jedno, protože pokud by k té náhodě nedošlo při této konkrétní akci, dojde k ní jindy a následky budou podobné... Prostě "válka je sviňa" a tento film to ukázal dokonale!

Jsem filmem nadšený, protože byl dokonalý nejen po stránce příběhové, ale i hudební, kameramanské a o hereckém ztvárnění ani nemluvě... Komentáře, které směřují k tomu, že podíl Alana Turinga na prolomení kódu byl ve skutečnosti daleko menší, jsou právě dokazující, jak dobře a uvěřitelně ztvárněný byl film ve všech výše uvedených oblastech. Koneckonců pro mě nebyl "enigmový" příběh tím hlavním z celého filmu, vnímal jsem spíše neortodoxně ztvárněnou britskou konzervativnost a to, jak se s ní vyrovnávaly různé postavy ve filmu, včetně např. vyšetřujícího policisty. Líbilo se mi i proměnlivé tempo filmu v závislosti na období, na významu... Zasáhlo mě to, jdu na to znova se svým sedmnáctiletým synem!

"Sága Norenová - policie Malmoe" mi zní v uších doteď. Ta osůbka se sníženou sociální inteligencí vypadá jako fikce, ale v každé větší kanceláři jich najdete několik. Bohužel ty kancelářští představitelé nedokážou tolik pobavit jako Sága a její dialogy s dánským kolegou v tomhle tvrdém, krutém, ale mistrovském severském dramatu

Jak může tak strhující a drsně vypovídající "jednička" být doplněna tak nechutně neuvěřitelnou a nic neříkající "dvojkou" se mi stále ještě nechce pochopit...

Každý to známe... když někdy zajdeme na film, od kterého nic nečekáme a pak se nestačíme (v pozitivním slova smyslu) divit tomu, co se na plátně děje. Nerozesmějí Vás pouze lacinější vtípky "rasistického" charakteru, ale i celý kontext situačního humoru. Jde i o hru s rychlostí dialogů, střídáním scén a poměrně civilním herectvím... A ten "rasistický" humor je použitý docela dobře: a) ukazuje skryt obavy mnoha z nás... b) demonstruje, že se za ně nemusíme stydět c) rezonuje parádně s myšlenkou toho, že jen na nás záleží, jestli svá "vnitřní klišé" chceme podrobovat reflexi

Četl jsem knihu a poté viděl film. Málokdy se mi stává, abych byl velmi nadšen z obojího. Ukázalo se jako velká výhoda, že autorka příběhu stojí i za filmovým scénářem. Film nejen dodržel řadu hlavních myšlenek knihy a dokázal překvapovat v jeho průběhu. Navíc udržel i určitou míru potřebné satiry a nadhledu. Když k tomu přidám skvělou práci v podání zejména ženských hereckých představitelek, pět hvězdiček jsou jasnou volbou. Možná nejde o "něco úplně nového", ale udržet dvě a půl hodiny diváka v pohotovosti a být zajímavým i pro čtenáře knihy, mi připadá v dnešní době hodně dobrým kumštem!