Jara.Cimrman.jr

"Dneska jsme se tu všichni sešli, abychom oslavili opětovné připojení našich telefonů na tuto štědrou wi-fi." Koumácká rodinka mě celou hodinu výborně bavila. Zejména Jessica byla ve svý drzosti naprosto dokonalá a to pro korejky obvykle slabost nemívám. Jenže pak přišel na řadu sklep a drama bylo na světě. To už mě tolik nebavilo. Nicméně koncovka byla luxusní a pro mě nečekaná. Takže zábavy bylo celkem dost a jestli mě něco hodně zaujalo, tak to byl záchod pod stropem. To jsem ještě neviděl, ale pokud je tam nejsilnější wifina, tak s tím rozhodně nemám problém. Stejně jako s poučením, že bez plánu se nemůže nic podělat. Jenže vyprávějte to strejdovi Murphymu.

"Asi někdo z protivzdušný obrany nesprávně odhadl poruchu na svým monitoru." Posílám pozdravy v 54 jazycích, vám obyvatelé planety Země. Jste tak zvláštní. Nejdřív mě pozvete a když přiletím, tak na mě nasadíte policii, armádu a Jenny. Ta mi nevadila, mám rád holky do nepohody. A mám rád i Starmana. Od první chvíle, kdy jsme se kdysi potkali, mě hrozně bavil. Jako pozornej řidič, začínající kuřák, amaterskej gambler i vášnivej milovník jablečnýho koláče. Byla s ním prostě zábava a to, jak nám ve svý nováčkovský naivitě sděloval postřehy o nás, bylo rozhodně k zamyšlení.

"Nikdy jste neviděl, jak se major sprchuje?" Mne tedy nikdy nezajímalo, jak vypadá major ve sprše, ale pak se vše změnilo. Poznal jsem major Amasovou a hned mi ta otázka začala dávat smysl. Major Amasová alias XXX je totiž tou nejkrásnější z bondgirl. Pokud s tím Honey Ryder, Stacey Sutton nebo Mary Goodnight nesouhlasí, tak se mohou dostavit ke mně do ložnice každý úterý v 11:40 h. Tak to bylo to důležitý a teď k filmu. Bond je tradičně skvělej lyžař, akrobat i parašutista, ale tohle je Zubův film. On baví tím, co všechno ukousne, rozkousne nebo překousne, ale třeba taky roztrháním dodávky. To byla prostě nádhera stejně jako raketovej útok sajdkárou nebo poklidnej výjezd z moře autem na pláž. Tak je to spravne, tak to ma byt.

"Jestli jsem alespoň jednou člověku ze sta prodloužil život o jediný rok, pak mi vychází, že jsem zachránil pro tuto krásnou zemi 40.000 let života." Tak to je statistika. Mně zase vychází, že sázet na úspěšnost léčby v 1% případů se podobá spíš statistický chybě a inkasovaná částka by mohla bejt kolem 60,000.000 Kčs (4 miliony pacientů x 15 Kčs), takže v tom věštění z moči vidím spíš touhu po mamonu než cokoli jinýho. To je ale jenom můj problém. Důležitý je, že nám zapálená polská antikomunistka chtěla sdělit tři věci: 1) Nacisti byli za války svině. Ne naši milovaní EuroNěmci, ale Nacisti. Tak je to správně. 2) Komunisti byli svině. Samozřejmě ti, co věří v Marxovo učení a ne ti, co si po Sametu převlíkli kabát a stále nám vládnou. Ti jsou v pořádku. 3) Když točím něčí životopisnej film, tak použiju jeho jméno, příjmení a povolání. To stačí. Zbytek si vymyslím, aby moje nenávist stála na pevnejch základech. A to mě trošku štve. Stačilo, aby se léčitel jmenoval třeba Jirka Ježíšek a už bych měl jen dvě výhrady. Vlastně zase tři. Nebavilo mě věčně se koukat na nahý mužský zadky, z nich ž jeden patřil neexistujícímu týpkovi a druhej hrdinovi, jehož homosexualitu neprokázala ani STB. Za mě tedy celkem koukatelnej snímek s několika silnejma scénama a nulovou historickou hodnotou.

"Jsi borec. Tvrdohlavost prý přináší štěstí. Teď tě nenechají lítat ani s práškovací Andulou." Rebel Guščin je ale geroj, takže je jasný, že se s ním v kokpitu ještě setkáme. Pro správnýho hrdinu totiž není žádná ranvej dost krátká, žádnej oheň dost žhavej a žádnej problém dost velkej. Bez mučení se přiznám, že jsem většinu času řval smíchy jako kdysi při budovatelskejch agitkách. Je mi zcela jedno, jestli to bylo míněno vážně nebo je to sranda, ale každej musí pochopit, že teď musím provést únos dvou Boeingů a začít trénovat přesun cestujících za letu. To přece musí fungovat. Vyzkouším a když to náhodou nevyjde, tak se to patrně dozvíte v Událostech.

"Pojď se mnou k řece, vykopej díru, zakopej mrazák a na nic se neptej." Španělsko je zvláštní země. Ženy čistí hroby, s nadšením se líbají a přitom zběsile vrtí vějíři. Taky se neustále křižují, chodí do kostela, pomlouvají a okrádají zemřelý kamarádky. Mě tedy krásná Raimunda zaujala, ale to asi není překvapení při mý slabosti pro údajně slabší pohlaví. Raimunda prostě dokáže bejt krásnou, sebevědomou, strhující ženou a během chvíle se změnit ve starší, unavený individuum se smutnejma očima bez života. Mě to celkem bavilo a musím se přiznat, že málokdy jsem ve filmu viděl ženu sedící na záchodový míse a taky oceňuju několik zajímavejch záběrů krajiny s větrnými elektrárnami. Na ty se rád koukám, i když kvůli Green Dealu, bych je radši spláchl do výše uvedený mísy.

"Dnes večer jsem vás viděl poprvé. Neznal jsem vás a vy jste neznala mně. A právě to je nádherné. Není mezi náma nic, ba dokonce ani lež. A je to úžasné. Dvě bytosti ve světe ztraceném se náhle setkají, přilipnou k sobě, vymění všechny své nastrádané sny a zapomenou, že zítra budou zase opuštěné a nešťastné." Občas taky trošku sedmilžu o tom, co jsem prožil a jakej jsem byl při tom frajer, ale na Kristiána nemám. Dokonce si ani neměním jméno. Ono je to stejně zbytečný, protože jeho noblesu se nedá naučit. S tou se musí člověk narodit a já mám podezření, že jsem byl při narození okraden.

"Tady to vypadá spíš jako tábor lidu než vyšetřování vraždy, pane komisaři." Tak případ je to zapeklitej, jak už to u rady Vacátka bývá. Prostě Král je mrtev, 62.000 korun zmizelo, na šachovnici pobíhá 11 až 12 podezřelejch a vrchní inspektor Bouše exceluje při rekonstrukci prováděný hypermoderní metodou. Pro mě tohle není top z hříšnejch lidí města pražskýho, ale nebudu tomu kazit hodnocení jenom proto, že mě tenkrát do mordparty nevzali kvůli plochejm nohám.

"Vyslovíte nějakou hlubší myšlenku, oni nebudou schopni se s vámi do ní ponořit a nakonec jako blbec dopadnete vy a ne oni.." Písaře mám rád. Diletantskej naivismus neustále suše hláškujících pavědců, v kombinaci s jejich důchodcovskou touhou po dětinským objevování principů fungování světa, je s přibývajícími životními zkušenostmi stále zábavnější. V důchodu patrně přihodím i tu pátou hvězdu.

"Mohl byste si prosloužit líbanky. Zhruba na pět šest let. Všechny výdaje hradím." Rozhovor obhájce se soudcem byl dokonalej, ale pěkně popořádku. Poprvé jsem Schůzku naslepo viděl kdysi dávno na letňáku v Brně a stále nechápu, že to ten letňák přežil. Tolik smíchu se v kině slyší málokdy. Byla to taková atmosféra, že pět hvězd je málo, i když jinak je to až moc. Nicméně já si vždycky rád dám slušňáka Waltera na večíru s namazanou Nadiou, opilýho Waltera na večírku se střízlivějící Nadiou a šílenýho Davida kdekoliv. Na tuhle jízdu prostě nezapomínám, občas si zažongluju s paštikou, vydávám se za neurochiruga, trefuju olivou dekolt dámy a samozřejmě nutím pod taktovkou pistole svýho nadřízenýho tancovat moonwalk. Je to prostě osobní.