Necrotongue

Nemohu říct, že bych se v průběhu sedmé epizody vcelku dobře nebavil, nemohl jsem se ale zbavit neodbytného pocitu, že děj na dřívější série už prostě a jednoduše nemá. Přesto jsem nebyl nespokojen, i když bych uvítal, kdyby tvůrci poslali některé dějové linie po jiných cestičkách. No, a pak přišel závěr ve stylu: "Všichni za jednoho!", a to už na mě bylo přece jen příliš. / Poučení: Když se mezi sebou bohové dohodnou, jde rázem všechno lépe.

Druhou epizodu jsem otrojkoval stejně jako předchozí díl, protože jsem ji vnímal prakticky stejně. Bylo to vcelku slušné akční drama až do chvíle, kdy se korejští tvůrci rozhodli, že by bylo lepší zapojit do děje větší množství rozklížených hlav. Většina hlavičkových soubojů mě totiž spíše nutila k smíchu, protože jsem si nemohl nevzpomenout na hru DJC Posel z Liptákova (respektive Posel světla). Tam se také leccos budovalo holýma hlavama:-D Ale jo, i u druhé epizody jsem se vcelku dobře bavil, ta béčkovitost tomu silně pomáhá. / Poučení: Při jednání s lidmi buď opatrný, nikdy nevíš, co se komu zrodí v hlavě.

Někdy jdu do nějakého filmu či seriálu, od něhož očekávám kvalitní podívanou, a dočkám se těžkého zklamání až znechucení, jaké mě postihlo při včerejším kontaktu se Sobíkem. Od této korejské záležitosti jsem naopak neočekával téměř nic, protože jsem při svých pornotoulkách internetem pochopil, že mají Japonci, Korejci a Číňané k chapadloidním a červoidním bytostem mnohem intimnější vztah než například Evropané, a v tomto ohledu se s nimi i já poněkud míjím. Úvodní díl seriálu ale nebyl tak stupidní, jak jsem očekával, a kromě pitvořící se kapitánky Bezuchové mě sestava i děj vcelku bavily. Jasně, žádný velký nápor na myšlení to nebyl, ale okamžitě jsem si začal vybavovat scény ze hry Resident Evil 4, a to mě věru potěšilo. / Poučení: Není schizofrenik jako schizofrenik.