Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární

Recenze (6 331)

plakát

Stupně poražených (1988) 

"Zřejmě si soudruzi neuvědomujete, jak málo schází k tomu, abyste přestali být preferovaným sportem." Z politicko výchovnýho hlediska to bylo dokonalý. Z toho sportovního už to žádnej zázrak nebyl, ale mě to bavilo. A to přesto, že disciplíny moderního pětiboje považuju za šíleně překombinovaný, s čímž by švédští vojáci na začátku dvacátýho století asi nesouhlasili. Ale zpět k borcům, kteří statečně bojujou se zánětem achilovky, dopingem, příbuznými na západě, milenkami, bytovou krizí, namistrovaným trenérem i soudruhem od filmu. To je docela slušnej zápřah na jeden poměrně nevýraznej film, kterej však dokázal potěšit mou sportovní podstatu.

plakát

Smrt roku 2021! (2021) (TV film) 

"Zatímco demokraté pyšně uplatňují právo na odhalení ramene, republikáni se odmítají nechat opíchat." Rok 2021 stál za prd. Někdo viděl světlo na konci jehly, jinej ho neviděl a všem hrabalo z opatření, který je měly chránit i proti jejich vůli. Nikdy bych nevěřil, že mi někdo zakáže vycházet po devátý večer z domu. Ale zpět k americkýmu pohledu na rok 2021, protože ten mě bavil. Konečně si někdo udělal genderově vyváženou srandu z paranoidního sčítače Trumpa, mladistvýho buřiče ducha Bidena i vládnoucích černochů ve viktoriánský Anglii a dokázal mi, že udávat je křesťanský. Taky jsem byl poučen o tom, že pravda a lež jsou jen protichůdný proudy dat. To je zajímavý. Ovšem za nejdůležitější považuju varování, aby se děti nedívaly na Hru o oliheň. Mohly by totiž začít mluvit korejsky s anglickými titulky a to fakt nikdo nechce.

plakát

Učitelem z nouze (2014) 

"Teď bych Vám rád sdělil pár svých hloupých poznámek, které, pokud jste viděl mé poslední filmy, máte ignorovat." Nafoukanejch kabrňáků z města, který Osud zahnal na zaostalej venkov, jsem už ve filmu viděl zástupy. Přesto mě pořád docela baví. Je to patrně proto že jsem jako nafoukanej kabrňák z města taky jednou zavítal na venkov a už jsem tam zůstal. Ale vraťme se k oscarovýmu scénáristovi Keithovi Michaelsovi, protože to je fajn týpek, se kterým bych si s chutí pokecal o filmu. Jeho postřehy jsou totiž skvěle sarkastický a navíc mě dostával svou naivní upřímností. Přesto jsem čekal, že se budu bavit o dost víc a fanatický obdivovatelky Jane Austenový přitom někdo s rozumem a citem píchne přímo do předsudku.

plakát

Vražda na jachtě (2019) 

"Nejpodezřelejší je Suzi Nakamurová. Jediná neměla k Malcolmově vraždě motiv." Když se vyšetřování vražd ujmou ti nejpovolanější - kadeřnice a pochůzkář, tak by o zábavu mělo být postaráno. Jenže ona to žádná řachanda není. Naštěstí jsou vyšetřující podezřelí manželé Spitzovi celkem pohoďáci a zazobaní mamonáři většinou umírají dřív, než jim to stihnout pokazit. Nejvíc jsem se bavil ve chvíli, kdy Spitzovi přišli vylučovací metodou na to, že sami jsou vrazi. To už chtělo mimořádnou dedukci. Dále jsem se dozvěděl, že Angličani jsou společenští masochisti a pokud chci souložit, tak mám ženě poslat obrázek okurky s koblihou. Konečně vím, jak na to.

plakát

Symptom Pandorum (2009) 

"Jsem moc starej a znavenej, abych si lovil zvěř čestně." A já jsem moc starej na to, aby mě tohle dokázalo zaujmout. Bubáků se totiž nebojím, lekačky mě rozesmívají a děsivý zvuky mě prudí. Nic jinýho tam není. Vlastně je.  Má to konec, což mě příjemně překvapilo a taky to má bojovnou divoženku Nadiu, což je kategorie, pro kterou mám slabost. Prostě jsem se u toho byl ochoten bavit, ale zažil jsem jen nudu, utrpení a pár "šokujících" zvratů, který by mě snad i překvapily, kdyby nebyly signalizovaný několik světelnejch let dopředu.

plakát

Vnitřní vesmír (1987) 

"Experiment skape dřív, než bude mít Pendleton čas něco zkurvit." Jsem hravej týpek, takže by mě určitě bavilo rajtovat s ponorkou v krevním oběhu klidnýho králíka nebo neurotickýho Jacka. Já bych teda zvolil králíka, ale s Jackem je to o něco zábavnější. Na můj vkus sice jeho ztřeštěnost často přeskakuje do trapnosti, ale rozhodně mu nemůžu upřít snahu pobavit mě. To pilot Tuck si vystačí s drzým úsměvem a mě bylo hned jasný, že s tímhle sympaťákem bych si klidně skočil na jedno a pokecal o holkách. Prostě jsem se celkem bavil, ale ta akční linie se opravdu moc vážně brát nedala.

plakát

Jako klíště (1977) 

"Dávám sbohem tvým akciím, psychoanalýzám, orgasmům. Měj se tu hezky." Kdyby mě někdy potkalo takový štěstí, že bych si mohl vybírat mezi praktickou Delphine a ztřeštěnou Julií, tak bych si ... ho do konce života honil sám. Tak moc mi byly obě holky sympatický. Chudák Jean-Luc se však rozhodl situaci řešit a já jsem se těšil, že mi to přinese spoustu zábavy. Jenže s tou jsme se nějak minuli. Zato Julii jsem potkával pořád a musím uznat, že její fackovací líbánky měly svý opodstatnění. Taky jsem ji chtěl nejednou praštit, ale jsem gentleman, tak jsem tuto čest přenechal jejímu manželovi.

plakát

Tenkrát v Mexiku (2003) 

"Je to tak dobrý, že až to dojím, zaplatím, půjdu rovnou do kuchyně a zastřelím kuchaře." Podle mě to zase tak dobrý nebylo, takže můžu nechat režiséra žít. Příběh byl totiž tak zauzlovanej, že jsem často nevěděl, kdo je gangster, kdo agent, kdo prezident a kdo prodává sekačky u Mountfieldu. Ve finále to bylo jedno, protože se čekalo jen na to, až se otevřou futrály, vyndají kytary a začne palba. Samozřejmě palba za letu se salty a vruty, což je v Mexiku samozřejmostí. Mě to vlastně docela bavilo a agent CIA Sands mi ukázal, že nejlepší krytí je procházet se po ulici v tričku s nápisem CIA. To mě skoro až donutilo k přemýšlení.

plakát

Dva nosáči tankují super (1984) 

"Asi bude špatný počasí. Auta lítaj nějak nízko." Bejvávaly časy, kdy "rypáci" Mike a Thomas vyprodávali kina, rozesmívali sály a vzbuzovali touhu pořídit si vlastní tříkolku. I já jsem po ní toužil a ještě jsem se u toho skvěle bavil. Čas však dokázal, že je to hrozná hovadina s debilním příběhem, několika slušnejma fórama a kvalitu udržely jen ty tříkolky. Nevadí. Tenkrát to svůj účel splnilo a dneska už to beru jen jako nostalgickou raritu.

plakát

Šťastlivci (2008) 

"Za týden šla jednotka do Mosulu a tam to schytala. Ten hajzl mě zachránil. Chtěl jsem si ho vzít domů jako oltář." Tři vojáci se vrací z války na skok domů a já bych na tom asi neviděl nic zajímavýho. Teda kdybych nebyl na vojně, protože tam jsou vztahy mezi lidma takový pevnější a tihle dovolenkáři jsou vyloženě sympaťáci - ukecaná naivka s prostřelenou pařátou, serža s děravým ptákem a veterán přepadenej latrínou. Mně s nima bylo podezřele dobře, i když myšlenku zajišťování bezpečnosti USA přepadáváním suverénních států na druhým konci světa jsem nikdy nepochopil. Asi jsem se měl líp učit.

Reklama

Reklama