Jara.Cimrman.jr

Až jednou budu v důchodu, tak si občas zajdu na akci nějakých Šmejdů, protože mám v hlavě svý punkový království a tak je hned po obědě zdarma přetáhnu po palici chodítkem nebo berlí. Nicméně Visáči určitě nahráli lepší skladby, než je tato a taky umějí lepší klípky než je pouhé přepínání obrazu mezi důchodci na akci a skorodůchodci na pódiu.

Neprůstřelný, neoblafnutelný a naštvaný taťka potřetí vstoupil do stejné řeky a já marně dumám, který z mých rodičů by se za mne nechal rozkrájet na kousíčky. Určitě žádný a to je dobře, protože já se o sebe umím postarat sám a kdyby pan Mills potřeboval pomoci, tak si beru tu CIA na levém křídle. Zatím však nevolal, protože se nepřátel nebojí, na jejich počet nehledí a kámoše má vlastní, takže mě nepotřebuje. Snad brnkne ve čtyřce, pokud tedy nějakého blázna napadne, že vstupovat do stejné řeky počtvrté je teprve ten pořádný odvaz.

Špionská mise, při které jsou vedlejší postavy Tom a Jerry určeny pouze k posouvání děje, mne příliš nenadchla. Škádlí se sice na solidní úrovni, ale je toho málo a místo pořádného násilí mezi zvířaty jsem musel sledovat nepovedený agentský film, na jehož vítěze sázkové kanceláře ani nevypisovaly kurs, protože byl znám již od úvodních titulků. Takhle se prostě díra do ementálu nedělá, ale na druhou stranu chápu produkci v tom, že kdyby v tomto slabém snímku hráli třeba kočičák Alfons a myšák Lojza, tak by se na něj nikdo nedíval. Přitom by byl výsledek stejný.

Pánové Pokorný, Ondráček ani Gott neměli čas k natočení klipu a tak musel vzniknout klip animovaný. Dle mého nepodstatného názoru je poměrně nepovedený, protože jsem nedokázal rozpoznat ani to, zda ten okřídlený hmyz letící z Bertramky do Hanoveru je skutečně sám velký Mistr a byli-li ti dva zpívající holohlaví pánové v oblecích Pokondři, tak smekám stetson před nekonečnou fantazií grafika.

Pokud někdy budu majitelem činžáku na lukrativní adrese, tak musím zvednout nájem, dát zámek na kotel, vyrvat trubky ze zdí, zastavit dodávky zemního plynu, nechat zamrznout odpady, udělat díru ve střeše a hlavně poslat starého Brůnu na návštěvu. Takhle se zbavují nepohodlných nájemníků Pokondři a já jsem si celkem jist, že tento návod by mohl fungovat. Mně se ten jejich roztančený klip prostě líbí a jsem si jist, že by si s nimi zatrsali i námořník, dělník, motorkář, kovboj, indián a policista z Village People.

Chopina neposlouchám a šopák nejím. Nicméně přezpívat recept k výrobě šopského salátu považuji za Fanánkův vynikající nápad. Horší je to s klipem, který sice nabízí několik středně propečených hlášek ohledně šopáku, ale jinak se jedná jen o nepovedenou módní přehlídku, která se může líbit snad pouze obdivovatelům mužů v ženských šatech.

Saša reggae neboli Sunshine jede je velmi pohodová skladba, kterou nedokáže zprznit ani nejslavnější duo českých nepěvců. Ovšem klip se dvěma dementy ve zmijovkách, kteří se snaží simulovat práci automechaniků, vtipu příliš nepobral. A pohled na mimořádně hnusnou Sašu tomu taky moc nepřidal.

Pánové Pokorný s Ondráčkem dávají naději nám netalentovaným, neboť oni se svým falešným třítónovým rozsahem se dokázali stát hudebními hvězdami. Trošku mne mrzí, že je museli chválit druholigoví Springsteen, Iglesias, Sade, AC/DC nebo Metallica, kdežto jejich největší plagiátoři Boney M, Abba, Bee Gees, Pet Shop Boys nebo Lunetic se s poděkováním vůbec neobtěžovali, i když bez Pokondrů by proráželi jen těžko. Alespoň, že Gott uznal svou malost a Richci e Poveri si s nimi zanotovali. Takže si to shrňme - prý stačí mít sen, najít cestu, natočit hit, dělat grandiózní chyby a tak dále. Já jsem si však všiml, že stačí být skromný, mít styl, dostatečnou hlasovou podporu, nepříliš oděný sexy kompars na pódiu, nechat se objevit někým schopným a hlavně nechat za sebe zpívat Rudlu Kolomazníka a Bohdana Šindeláře.

V divadle Semafor vznikla spousta legendárních scének a neméně skvělých písniček, avšak tohle představení jimi nedisponuje. Snad jen závěrečná scénka dvou maminek s blbečkem, který nemá rád ostrá jídla (meče, žiletky), byla opravdu vtipná a kdyby Pavel Bobek nezapěl Vincenta, tak bych tentokrát neváhal hudební produkci označit za sotva průměrnou. Přesto však z jeviště sálala ta podivně pohodová atmosféra, jakou takřka vždy dokázal Semafor záhadně vytvořit a tak nebudu více hanět. Nicméně, kdybych představení Ze Soboty na Šimka neviděl, tak bych si obou pánů vážil o něco víc. Výjimkou je samozřejmě pan Nárožný, jehož nápověda, uvaděč i blbeček byli tradičně dokonalí.

Serge Gainsbourg to napsal, Isabelle Adjani to nazpívala, Luc Besson k tomu natočil klip a mně se mezi všemi těmi bazény, akvárii a rybami celkem líbilo. Zejména mne zaujala okamžik, kdy se oblečená Isabelle koupe ve vaně, sleduje přitom televizi a ještě harpunuje svého přítele. Já se prostě taky se chci koupat ve vaně a sledovat přitom televizi, ale nemám pro tyto příležitosti vhodně rozvrženou koupelnu.