Archeix

Téma mezilidských vztahů plných skryté agresivity, již zveřejňují jednou provždy sociální sítě, pěkně zvýrazňuje zápletka: duch mrtvé dívky nejenže oplácí všem jejich nepravosti stejně brutálně, ale nakonec všechny proviněné donutí potrestat sebe sama stejným způsobem. Odebrat z přátel tak není jen inovativním hororem, ale důrazem na realističnost zobrazení psychologickým filmem, který expresivně ukazuje základní rys společnosti. 100 %

90 %

Film o hledání vlastní identity rodové i osobní se odehrává v Polsku roku 1962. Novicka, které o světě za zdmi kláštera neřekl nikdo nic důležitého, se musí z rozhodnutí představené vydat za jediným žijícím členem své rodiny a poznat, jak jsou lidé událostmi 40. a 50. let poničení. Účinek příběhu zesiluje vystižení atmosféry doby a střídmost vyprávění připomínající Bergmana. 100 %

Dospívání od dětství po příchod na vysokou školu je jedním z nejtěžších témat, jaké si scénárista může vybrat. Místo oblouku příběhu a očekávané jednoty místa, času a děje musí vzít zavděk sledem epizod a výjevů navěšovaných na sebe jako korálky, jež diváka mohou strhnout jen působivou autentičností a dokonalým provedením. Tím, že kromě scén známých ze všedního života, zlomových momentů ve vývoji rodiny nebo vtipných pasáží bude obsahovat i ty zásadní životní pocity, které jsou podstatou našich nejlepších vzpomínek. Tohle všechno se tvůrcům podařilo, navíc podtržené skutečností, že 12 let života hrdinů bylo 12 let natáčeno, a všichni tak přirozeně stárnou a vyvíjejí se. 100 %

Film se snaží přesvědčit, že láska na celý život (kdy se oba skutečně milují) je možná, a ukazuje, jací lidé musí být, aby se to povedlo. Nejistotu při hledání takového partnera líčí téma osudové volby mezi dvěma skvělými muži, kdy hlavní hrdinka i na příkladu vlastní matky vidí, jak je téměř nemožné poznat, se kterým partnerem to bude opravdu na celý život a se kterým se ze vztahu stane jenom zvyk. (Škoda jen, že obraz hrdinky na konci života odpovídá spíše obrazu její matky než tomu, jaká byla.) 90 %

Do karikatury dnešní školy a gymnázia z června 1989 je zasazen neobvyklý milostný příběh třídní lásky: lásky studenta, který v 18 letech nedokázal svou lásku vyjevit a kterému bylo po dvaceti letech umožněno vrátit se v čase a vzít to za jiný konec. Neústrojnost milostného příběhu (s věrně podanou budoucí maturantkou) a prostředí zvýrazňují gagy, nadsázka nebo rezignace nad zákonitostmi cestování v čase; přitom téma možnosti využít životních zkušeností a jednat v době teenagerské zaslepenosti rozumněji nabízelo ohromné možnosti. 60 %

Obraz Hamburku jako města provázaného špionážními a teroristickými sítěmi postupně přerůstá v obraz komplikovaného světa demokracie, v němž se střetává odpovědnost jednotlivců za bezpečnější svět a v němž si kvůli této odpovědnosti nelze vzájemně věřit. To zvýrazňuje i neschematický postup vyprávění: o hrdinech a motivech jednání se dozvídáme jenom to, co si o sobě řeknou navzájem a co nám prozradí jejich chování. Jako v životě toneme v nejistotě, a proto ani při závěrečných titulcích nebude jasné, kdo z hrdinů vlastně postupoval nejrozumněji. 100 %

Příliš konstruovaný příběh o Američanech, kteří zas dobývají a zachraňují, s nešťastným přeháněním kvůli hollywoodsky budovanému napětí. Ale také trochu o červí a černé díře, dilataci času a přírodě, která přestala být vyvážená. 80 %

Život bez jakýchkoli perspektiv na chudém italském venkově je ukázán na osudu osamělé rodiny se čtyřmi dívkami, která se živí především výrobou medu. Všichni jdou od jedné práce k druhé, se sebezapřením se podřizují autoritativnímu umanutému otci a jediné, co je může potěšit, je objetí s mámou. Bezútěšnost monotónního života dokonale zvýrazňuje styl filmu: roztřesenost a bloudění záběrů ruční kamery, jakoby nahodilé usekávání scén, důraz na autentičnost včetně výběru herců. 90 %

Mrazivě holý příběh o životě vrcholové běžkyně před olympiádou v roce 1984 a zároveň o povaze režimu 80. let ukazuje způsob, jakým stát dosahoval mimořádných výkonů u sportovců (psychologický nátlak, dopink), a dilemata, kterým museli lidé vzpírající se režimu čelit. Vyprávění je rozvíjeno tak, aby ukázalo všechny důležité okolnosti (získané od pamětníků!) co nejpřesněji a nejjednodušeji, proto je obraz autoritativní společnosti působivý a vitální svět běžkyně uprostřed šedi normalizace zcela uvěřitelný. Takhle si sportování v minulém režimu pamatuju (přestože nebylo tak vrcholové). 90 %