Recenze (177)
Taboo (2017) (seriál)
One man show Toma Hardyho, kterému zdatně sekundují Oona Chaplin a Jonathan Pryce, v kulisách viktoriánského Londýna. Intriky koruny, východoindické společnosti a USA, prostředí podsvětí. To že se jedná o seriál z produkce HBO je vidět i slyšet na první dobrou, skvělá kamera, zajímavý scénář, úžasná hudba.
Egon Schiele (2016)
Maloměšťácky konzervativní, takový milý, pohodový filmeček o slavném malíři, který kromě pár nahotinek nepůsobí vůbec kontroverzně. Bylo to hezké, ale určitě by to šlo udělat i zajímavěji a Egon by si to rozhodně zasloužil.
Hlas pro římského krále (2016) (TV film)
Krásné historické reálie z českých luhů a hájů, občasné zajímavé záběry kameramana na ně (podobné jako u Husa) zvládnuté kostýmy i doplňky. A tím to asi tak končí. Největším neštěstím současných čestotelevizních historických filmů (Hus, Karel IV. ) jsou bratři Hádkové, zrzaví ňoumové s chlapeckou tváří. Snímek zcela zabíjel chaotický scénář a ještě chaotičtější režie neopatrně žonglující s dějovou linkou i mnoha postavami. Výsledkem bohužel není filmový nebo alespoň televizní zážitek, ale pár třeba i zajímavých scén, které se zcela ztrácejí v nepřehledné mase zbytku. Škoda zmarněné příležitosti, zajímavých životních osudů otce vlasti v roce jeho výročí, kdy zajisté byly příslušné veřejné fondy více než otevřené.
Sherlock: Přízračná nevěsta (2016) (TV film)
Pro mne jediným pravým Sherlockem Holmesem byl, je a navždy zůstane Jeremy Brett v legendární sérii od TV Granada. Byť mám Benedicta docela rád, jeho ztvárnění detektivní legendy mě příliš neuchvátilo, neboť jeho Sherlock je až moc naspídovaný, využívá své pozorovací a logické schopnosti až otravně (často) a prostě působí nepříjemně. Ani Dr. Watson se mi příliš nezamlouval, z válečného veterána, ragbisty, kriketisty a bouchače, vytvořili v tomto seriálu téměř nemohoucného válečného kripla, který působí vedle Benedicta jako věchýtek. Radši se vrátím ke staré dobré klasice.
Brána smrti (2015) (seriál)
Velmi zajímavý a v dnešní době bojící se a odsouvající poslední věci až na okraj a za něj nanejvýš potřebný dokument o smrti a umírání.
Sedmero krkavců (2015)
Krásná filmová pohádka a slovo filmová si zaslouží podtrhnout a zdůraznit. Po náložích Troškiád a podobných rádoby pohádek, skutečný balzám pro duši i oči. Nádherné lokace, cit pro záběr i kameru, zajimavé snímání, úžasná práce se zvířaty, krkavci. Klobou dolů před Marthou, i když ji moc nemusím, je to paní herečka a celý film, který na ní byl založen a asi i pro ní napsán bez problémů a zaváhání utáhla. Skvělá byla především v němé části filmu. Člověk se neubrání srovnání s legendární verzí se zlou královnou Ivanou Chýlkovou a "chrtem" Borisem Rösnerem, což je ale spíš horor než pohádka.
Obrovská žába (2014) (TV film)
Nádherný dokument o tajích a extrémech mezi obojživelníky - žábami. Vynikající originální hudba, která skvěle podtrhovala úžasné zpomalené záběry, vizuály. Přestože se jednalo o dokument o přírodě dosahoval skutečných filmových kvalit. Zážitek!
69. mezinárodní hudební festival Pražské jaro 2014 (2014) (koncert)
ÚŽASNÉ, až na tu příšernou sračku na závěr (Pavel Haas - II. smyčcový kvartet s bicími nástroji ad lib. "Z opičích hor" op. 7)
Krvavé zúčtování (2013)
Akční film o mafiánském bodyguardovi plný otřepaných klišé a stereotypů, který bohužel ničím nepřekvapil ani nevystoupil ze stínu svého žánru. Předvídatelně a až trapně působí závěrečný trik s neprůstřelnou vestou, ups sorry za spoiler. Velmi iritující byly z úst gangsterů kecy o tradicích, morálce, rodině...
Trans (2013)
Bezesporu největším přínosem světové kinematografii tohoto filmu je odhalená a vyholená *** R.D.,sličné představitelky jedné z hlavních rolí, manipulativní psychoterapeutky a hypnotičky. V hlavní dějové linii se díky několika úrovním hypnózy a různým manipulacím s hlavním hrdinou, celkem pěkně ztvárněným hercem J.MA. úředníčkem v aukční síni, na kterém vlastně celá loupež stojí, lehce ztratíte případně musíte úporně přemýšlet v jaké úrovni zhypnotizování se zrovna nachází a co mu bylo vsugerováno, či která část paměti a jaké vzpomínky mu byly vymazány. Na konci se Vám poskládá trošku krkolomná hlavní linie příběhu, která by vlastně bez těch hypnotických kejklí byla poměrně fádní. Určité momenty působí zajímavě, ale u těch zvratů jsem se občas neubránil pocitům jisté násilnosti.