Po dlouhé, dlouhé, opravdu dlouhé době nějaký americký film, který mě poměrně chytil. Pravda, nejsilnější stránkou je hudba, která je provázána celým filmem a nemá ani moc výkyvy, že by její kvalita šla rapidně nahoru a zase dolů, ale neustále se drží nad průměrem, pokud nevylítne extrémně vysoko. U filmu ale nezáleží na hudbě. Proto je škoda, že John Carney lépe nevyužil to, s čím začal. Časové mezery a smyčky na začátku byly skvělé a čekal jsem, kdy se zase něco podobného stane, ale tahle hra s časem úplně skončila, což si myslím, že je hoooodně velká škoda, protože by to film posunulo ještě o kus výš. I tak ale plný počet za skvělou hudbu i filmové osvěžení.
Odpočinkový film se skvělým hereckým obsazením, který pobaví a potěší. Je krásné vidět hrát tuto generaci herců se stálou lehkostí a grácií, jakou umí vytvořit jen oni. Jejich britský humor je vtipný, ale vůbec ne urážlivý nebo nevkusný, jako je se to bohužel stává v obdobných českých komediích zvykem. Také oceňuji skvělé zapojení slavných muzikantských hvězd a hudbu, která potěší.
Film, který popírá mezi všemi tak rozšířený názor, že Britové nemají smysl pro humor. Lehká komedie o vdově, která začne pěstovat drogy, aby zachránila svůj dům, je už sama o sobě slibným tématem. To je navíc velmi dobře okořeněno britským, inteligentním a jemným vtipem a skvělou hudbou.
K filmům, ve kterých se Češi vyrovnávají se svou minulostí, jsem vždy skeptický, ale tenhle mě rozhodně velmi mile překvapil, snad proto, že byl natočen v německo-rakouské koprodukci. Konečně film, který není černobílý a neukazuje, že na jedné straně jsou hodní a na druhé jsou zlí, ale že barvy se můžou vždy velmi snadno měnit a to i s tou největší krutostí, jaké jen jsou schopni. Sice to občas vypadalo, že děj bude lehce drhnout, ale vždy se zase rozjel a to především díky výborným hereckým výkonům. Škoda jen, že o filmu nebylo víc slyšet a byl více zastíněn očekáváním Lidic.
Jak bylo řečeno na začátek promítání na KVIFF: "Ve filmu najdete dialogy, které jste už někdy slyšeli nebo je i sami použili." Já bych dodal - nehledě na vaši orientaci. Opravdu povedený film o vztahu dvou lidí, i když trochu krátkodobém, který jako by režisér vzal a jednoduše vystřihl ze života dvou lidí. Velmi otevřené scény i dialogy o běžných problémech i radostech. Více takových filmů a časem snad vymizí i názor na gaye jako na devianty, protože leda takovýmto otevřeným dialogem, který nic neskrývá a nic nezahaluje, toho můžeme dosáhnout.
Skvělý výkon Marion Cotillard, pro kterou jako by byla role stvořena. Film nabitý nezapomenutelnými písněmi Edith Piaf a doplněný o velmi povedené kostýmy. Jediným mínusem filmu bych viděl to, že scény nešly chronologicky podle zpěvaččina života. Podle mě to mohlo vyvolat docela zmatek u těch, kteří její život blíže neznají. Na druhou stranu byl tak děj mnohem dynamičtější. Navíc byla úplně přeskočena jedna etapa jejího života a to její život a kariéra během 2. sv. v. To se tedy díky skákání z času do času docela elegantně skrylo. Nejvíc se mi ovšem líbilo, když se hned při první scéně kinem rozlétlo: "Pupp, to je Pupp!" :-)
Na to, že je to "pouze" TV film, tak je to jeden z nejlépe udělaných filmů vystihujících válku v Bosně. Nejen, že nestranně ukazuje hrůzy téhle války a válečné zločiny a zvěrstva, které páchaly všechny účastnící se strany, ale i slabost mandátu OSN. Hlavně zachycuje pocity samotných vojáků mise OSN, ať už během mise či po ní, kdy se u většiny projevil posttraumatický syndrom. Jediným světlým okamžikem ve filmu, kdy jsem si vydechnul, byl záběr na usmívající se a mávající holčičky do kamery, které vypadly z role, když britští vojáci procházejí mezi uprchlíky v jednom z domů ve Vitezu.
Pokud se vám líbil Faunův labyrint, určitě si zamilujete i The Shape of Water. Je to tak trochu jiná pohádka Kráska a zvíře nebo Malá mořská víla...jen místy trochu brutálnější. Filmu akorát ubírá to, že del Toro použil velice podobné schéma jako ve Faunově labyrintu, takže co by mělo být překvapením bohužel není.
Jestli čeští filmoví tvůrci něco umí, tak jsou to pohádky. Trochu jsem měl obavy z Červené karkulky, ale nakonec mě spíš znepokojilo 12 měsíčků a to ne tak ztvárněním, jako spíš hudebním doprovodem. Uhlíř a Svěrák jsou skvělá kombinace, ale přece jen to sem tam trochu ujelo. Myslím si, že směřování špatným směrem má za vinu především hlavní partner NOVA, z jejichž produkce nikdy nic moc dobrého nevzešlo. Ale i tak, dobrá práce. Jsem hlavně rád, že jsme se už konečně naučili používat moderní technologie a nevzniká nám matlanice jako Saxána a Lexikon kouzel.
Zajímavý příběh ještě zajímavější chůvy/fotografky, která nafotila extrémně úžasnou práci. Škoda, že dokument nešel víc do detailu a vždy utekl od tématu, když mezi některými pamětníky docházelo k neshodě a zvláště pak, když se začalo mluvit i o její "temnější" stránce. To přeci nevadí, že bere děti na jatka, hlavně že dělá skvělé fotografie.
Zprvu se dokument zdá být jen o jedné obyčejné ženě a její rodině. S uplývajícími minutami ale nakonec její srdceryvný příběh dostane každého, především pak každého rodiče. A ačkoliv je Joanna jen jedna z mnoha a její příběh není ojedinělý, je přeci jen svým způsobem jiná a výjimečná, jako každý.
Když řeknu o filmu, že byl zajímavý, znamená to, že nic moc. To ale není případ filmu La Sapienza. Zprvu sice působí dost stroze a nekomunikativně a připomíná spíš zvláštní divadelní hru, ale první spontánní reakce se po půl hodině divadla dostaví a celý film se atmosféra pomalu uvolňuje. Dialogy sice působí poněkud stroze a hudba se objeví jen ve 4 částech filmu při pohledu na jezero nebo na architekturu, ale barevnost a pestrost filmu rozhodně nechybí. Green báječně využívá hry světla a stínu a kulis barokní architektury. Záběry chodidel propojuje s pohledy do výšin barokních kupolí a v tom všem nachází "ztracenou" la sapienzu.
Film, který mi připomíná popis počátků kinematografie - snění v bdění. Ze začátku vás film naprosto ohromí svou barevností a hravostí, že si říkáte, že to musí být sen. Škoda jen, že ten krásný sen se pomalu mění v noční můru a vy z tohoto filmu odcházíte zcela vyčerpáni. Těžko říct, zda je to tímto přechodem nebo rychlým tempem, které film nasadí hned na začátku.
Existuje něco jako stockholmský syndrom u znásilnění? U tohoto filmu zřejmě ano. Hlavní hrdinku jsem tedy nepochopil, ale bylo na co koukat. Opravdu přirozená krása a elegance, která se v Rusku nenajde. Snad jen v tomhle filmu. Taky mezi ostatními víc než zářila. Místy film docela zamrazil, při scénách znásilňování, ale někdy zase pobavil, jako při objednávání v baru nebo při nahlašování ukradeného pasu na policejní stanici. Co víc dodat - Rusko!
Skvělý film založený na zvuku. A to jak příběh, ve kterém hlavní hrdinka sbírá nahrávky, tak i ve filmu samotném. Silný příběh na palčivé téma. Jediná škoda, že nebyly přeloženy všechny elegie, které byly ve filmu slyšet. Myslím si, že by film posunuly ještě o něco dále. Záběry, které byly možná trochu delší než bylo třeba, svou délku vynahrazovaly nádhernými záběry turecké krajiny.
Velmi příjemná road movie, která pobaví, ale nevyhne se ani vážným tématům. Velice přirození mladí herci, kteří provází celý děj. Divák až do konce čeká, co je pravda a co lež. Příběh je doprovázen i dobrou hudbou. Zajímavé kontrasty bulharských měst a vesnic a roztodivné typy řidičů, kteří oběma hrdinům zastavují.
Velice silný film s velmi zajímavým dějem. Kdo by to tušil, že nějaký loverboy vůbec existuje. Režisér i představitelka hlavní role studovali tyto lidi zhruba rok a to velmi zevrubně, což se také odrazilo ve filmu. Ten má díky tomu napůl dokumentární nádech, ale příběhu to nic neodebírá. Záběry rumunské krajiny s velmi dobrou kamerou vše doplňují. Jediné, co je poněkud znepokojující je závěrečný ostrý střih.
"Nechtěl jsem natočit film o něčem, co už všichni znají." To se režisérovi opravdu povedlo. Film plný zajímavých a nečekaných zvratů a humoru. Kde jinde uvidíte kardinály hrát volejbal? :-) Navíc výborné herecké výkony.
Opět se potvrzuje, že seriál se může přiblížit knižní předloze mnohem lépe než film. Herecký výkon Johna Malkoviche je prostě skvělý. Hraje Javerta tak, jak si ho jen čtenář může představit. Zatím nejzdařilejší adaptace románu, jakou jsem viděl. Na rozdíl od zpackané verze s Neesonem v hlavní roli.
Další nudný biografický film, který nepřináší nic nového ani zajímavého. Prostě to, na co jdete v neděli odpoledne do kina, protože už nudou absolutně nevíte co by a nechce se vám nad ničím myslet. Jediné, za co ten film stojí, je herecký výkon Judi Dench. Tahle role jí opravdu sedla.
Mohl to být krásný, milý a opravdu dojemný film, s krásným soundtrackem, ale ne. Museli ho prostě zkazit tak příšerně okatým product placementem, až se mi z toho udělalo zle. Opravdu si tvůrci filmu myslí, že přidají filmu na popularitě, když dají do pozadí zprávy o uprchlické krizi, vážně?!
Vizuálně velice podmanivý dokument se silným příběhem, který však bohužel zvýrazňuje některá klišé a silně zobecňuje některé skutečnosti - historický úvod o vykořisťování Afriky bílým mužem, zlá petrolejářská společnost sídlící ve Velké Británii, opět vlastněná bílým mužem, pouze evropská žurnalistka používající pokoutné nahrávací metody se snaží tento obraz zlepšit. Ale svět není jen černobílý, což by měl dokument zachycovat.
"Nová" verze Popelky z dílny Walta Disneyho bohužel nepřinesla nic moc nového. Byl jsem docela překvapen, že ačkoliv se jedná o pohádku, především pro děti nebo pro rodiny s dětmi, tak je v ní až příliš mnoho smrti. Ve většině verzí začíná Popelka tím, že je bez matky. Zde ale postupně ve filmu vidíme zemřít její matku, pak se vyrovnává se smrtí otce, a abychom zachovali magické pohádkové číslo tři, zemře i samotný král, což taky není zrovna obvyklé.
Poté, co se objevila na scéně macecha se svými dcerami, především pak Anastázií (Holliday Grainer), jsem se cítil, jako bych se ocitl v dalším dílu Downton Abbey, čemuž tak trochu nasvědčovalo i uspořádání kuchyně se systémem zvonků.
Poněkud zvláštní byly také kostýmy. Pokud si vzpomenu na Věčný příběh, měl jasnou stylizaci do období renesance, stejně tak naše klasická Popelka s Libuší Šafránkovou. Zde jsem ale nevěděl, jestli jsem v renesanci, baroku nebo podle šatů macechy už dokonce v předválečných letech 20. století. Tahle kolize působila poměrně rušivým dojmem, i když kostýmy jsou víc než nádherné včetně dekorací zámku i domu, kde PopElka žije, který je doveden do nejmenších detailů a najdete zvířecí motivy doslova všude, od lustrů, přes tapety až po soupravu na šití.
Jedno z velkých finálí je, když se objeví na scéně kouzelná víla kmotřička a začne čarovat. V té chvíli začíná i silná parketa dílny Walta Disneyho, který umí dělat zázraky na počkání. Bohužel je to pro Helen Bonham Carter jediná chvíle, kdy se ve filmu objeví a "odvede svou práci". Zdá se, že "starší" herečky jako je Helen Bonham Carter a Cate Blanchett se nedají srovnávat s mladou nastupující generací a i ve svých velmi krátkých chvílích dokážou zazářit mnohem víc než ostatní v celém filmu. Druhým velkým finálem je pak samozřejmě bál. Zámky, jaké tvoří Disney, jsou sice již klasikou, ale klasikou, která se snad nikdy neohraje a ani neokouká, včetně všeho blyštivého pozlátka a ohňostrojů okolo.
Jak jsem již ale začal, toto zpracování nepřináší do příběhu prakticky nic nového. Zdá se, že Disney se jen snaží vydolovat něco víc z již tak známé klasiky, jako je animovaná Popelka z roku 1950 a zvýšit tak tržby na merchandisingu. Čemuž by možná víc pomohlo, kdyby bylo ve filmu použito více písní a nebyly by ponechány až na závěrečné titulky, kdy stejně většina publika odchází. Nicméně tato verze sice zcela nenadchne, ale taky neurazí a připomíná mi, že na pohádky nebudu nikdy příliš starý.
Klasické téma - dva gayové opustí Írán, jinak budou zabiti a snaží se dojít do Francie, což se jim taky povede. Film doprovází pěkná francouzská hudba, která dělá celý film takovým poklidným a malebným. Jediné co nepochopím, jak může někdo někoho milovat, i když mu ten druhý hned dvakrát předvede, že když by šlo do tuhého, "hodí ho přes palubu".
Film, ve kterém jako by všichni pořád něco řešili, ale v podstatě nic neřeší a ani nevyřeší. Při filmu si vzpomenete akorát na Fritzla a čekáte, co z toho nakonec vyleze a ono ani nic nevyleze. Všichni jen zmateně pobíhají kolem, snaží se zjistit co ostatní a ostatní dělají to samé.
Téma náměsíčných - další, o kterém se u nás moc nemluví, natož pak točí filmy. Trochu ponurý film se spoustou prostoru pro diváka si domýšlet, co se opravdu stalo a co se děje v hlavě hlavní hrdinky. To by mě zajímalo o teď...
Tohle, že byl slabý odvar předlohy, která v reálu žije? To si teda fakt nedovedu představit. Zajímavý příběh na téma, o kterém se moc nemluví - mladá žena, která je "vězněm" svého dítěte a chce si užívat života plnými doušky. Zajímalo by mě jen, zda hlavní hrdinka je opravdu Polka, nebo má i příbuzenství z Ukrajiny, svým zevnějškem mezi ostatními velmi vynikala.
Typická lehká britská komedie, která neurazí, ale také zcela nenadchne. Zajímavý je jen nápad příběhu a je dobré, že je vše vysvětleno hned na začátku. Herecké typy jsou docela výrazné, ale myslím si, že jinde by moc nezazářily.
Film, který vystřílel své trumfy hned v prvních minutách dál již nenabídl nic moc zajímavého. Děj velmi slabý, písně ne příliš záživné ani chytlavé a chyb ve filmu jak máku. Člověk nemusel být ani žádný odborník, aby si jich všiml. Jeden z mála filmů. u kterých jsem měl nutkání se dívat na hodinky, i když jsem v kině. Celý film táhla jen Catherine Deneuve, která je opravdu i ve svých letech stále velmi svůdnou dámou. Tu mohl velice dobře doplnit Miloš Forman, který do filmu vnášel v kombinaci s Catherine Deneuve opravdovou zábavu a člověk by i uvěřil, že film je komedie. Ovšem k tomu mu nebyl dán příliš prostor. Jsem zvědav, jak se na film budou dívat mí přátelé Francouzi.
Moje komentáře
Love song (2013)
Po dlouhé, dlouhé, opravdu dlouhé době nějaký americký film, který mě poměrně chytil. Pravda, nejsilnější stránkou je hudba, která je provázána celým filmem a nemá ani moc výkyvy, že by její kvalita šla rapidně nahoru a zase dolů, ale neustále se drží nad průměrem, pokud nevylítne extrémně vysoko. U filmu ale nezáleží na hudbě. Proto je škoda, že John Carney lépe nevyužil to, s čím začal. Časové mezery a smyčky na začátku byly skvělé a čekal jsem, kdy se zase něco podobného stane, ale tahle hra s časem úplně skončila, což si myslím, že je hoooodně velká škoda, protože by to film posunulo ještě o kus výš. I tak ale plný počet za skvělou hudbu i filmové osvěžení.
Kvartet (2012)
Odpočinkový film se skvělým hereckým obsazením, který pobaví a potěší. Je krásné vidět hrát tuto generaci herců se stálou lehkostí a grácií, jakou umí vytvořit jen oni. Jejich britský humor je vtipný, ale vůbec ne urážlivý nebo nevkusný, jako je se to bohužel stává v obdobných českých komediích zvykem. Také oceňuji skvělé zapojení slavných muzikantských hvězd a hudbu, která potěší.
Pina (2011)
Úžasný film se skvělou choreografií a dynamickou hudbou a to vše ještě umocňuje 3D efekt. Opravdu dobře vzdaný hold.
Bílá vdova (2000)
Film, který popírá mezi všemi tak rozšířený názor, že Britové nemají smysl pro humor. Lehká komedie o vdově, která začne pěstovat drogy, aby zachránila svůj dům, je už sama o sobě slibným tématem. To je navíc velmi dobře okořeněno britským, inteligentním a jemným vtipem a skvělou hudbou.
Habermannův mlýn (2010)
K filmům, ve kterých se Češi vyrovnávají se svou minulostí, jsem vždy skeptický, ale tenhle mě rozhodně velmi mile překvapil, snad proto, že byl natočen v německo-rakouské koprodukci. Konečně film, který není černobílý a neukazuje, že na jedné straně jsou hodní a na druhé jsou zlí, ale že barvy se můžou vždy velmi snadno měnit a to i s tou největší krutostí, jaké jen jsou schopni. Sice to občas vypadalo, že děj bude lehce drhnout, ale vždy se zase rozjel a to především díky výborným hereckým výkonům. Škoda jen, že o filmu nebylo víc slyšet a byl více zastíněn očekáváním Lidic.
Víkend (2011)
Jak bylo řečeno na začátek promítání na KVIFF: "Ve filmu najdete dialogy, které jste už někdy slyšeli nebo je i sami použili." Já bych dodal - nehledě na vaši orientaci. Opravdu povedený film o vztahu dvou lidí, i když trochu krátkodobém, který jako by režisér vzal a jednoduše vystřihl ze života dvou lidí. Velmi otevřené scény i dialogy o běžných problémech i radostech. Více takových filmů a časem snad vymizí i názor na gaye jako na devianty, protože leda takovýmto otevřeným dialogem, který nic neskrývá a nic nezahaluje, toho můžeme dosáhnout.
Edith Piaf (2007)
Skvělý výkon Marion Cotillard, pro kterou jako by byla role stvořena. Film nabitý nezapomenutelnými písněmi Edith Piaf a doplněný o velmi povedené kostýmy. Jediným mínusem filmu bych viděl to, že scény nešly chronologicky podle zpěvaččina života. Podle mě to mohlo vyvolat docela zmatek u těch, kteří její život blíže neznají. Na druhou stranu byl tak děj mnohem dynamičtější. Navíc byla úplně přeskočena jedna etapa jejího života a to její život a kariéra během 2. sv. v. To se tedy díky skákání z času do času docela elegantně skrylo. Nejvíc se mi ovšem líbilo, když se hned při první scéně kinem rozlétlo: "Pupp, to je Pupp!" :-)
Válečníci (TV film) (1999)
Na to, že je to "pouze" TV film, tak je to jeden z nejlépe udělaných filmů vystihujících válku v Bosně. Nejen, že nestranně ukazuje hrůzy téhle války a válečné zločiny a zvěrstva, které páchaly všechny účastnící se strany, ale i slabost mandátu OSN. Hlavně zachycuje pocity samotných vojáků mise OSN, ať už během mise či po ní, kdy se u většiny projevil posttraumatický syndrom. Jediným světlým okamžikem ve filmu, kdy jsem si vydechnul, byl záběr na usmívající se a mávající holčičky do kamery, které vypadly z role, když britští vojáci procházejí mezi uprchlíky v jednom z domů ve Vitezu.
Tvář vody (2017)
Pokud se vám líbil Faunův labyrint, určitě si zamilujete i The Shape of Water. Je to tak trochu jiná pohádka Kráska a zvíře nebo Malá mořská víla...jen místy trochu brutálnější. Filmu akorát ubírá to, že del Toro použil velice podobné schéma jako ve Faunově labyrintu, takže co by mělo být překvapením bohužel není.
Tři bratři (2014)
Jestli čeští filmoví tvůrci něco umí, tak jsou to pohádky. Trochu jsem měl obavy z Červené karkulky, ale nakonec mě spíš znepokojilo 12 měsíčků a to ne tak ztvárněním, jako spíš hudebním doprovodem. Uhlíř a Svěrák jsou skvělá kombinace, ale přece jen to sem tam trochu ujelo. Myslím si, že směřování špatným směrem má za vinu především hlavní partner NOVA, z jejichž produkce nikdy nic moc dobrého nevzešlo. Ale i tak, dobrá práce. Jsem hlavně rád, že jsme se už konečně naučili používat moderní technologie a nevzniká nám matlanice jako Saxána a Lexikon kouzel.
Hledání Vivian Maier (2013)
Zajímavý příběh ještě zajímavější chůvy/fotografky, která nafotila extrémně úžasnou práci. Škoda, že dokument nešel víc do detailu a vždy utekl od tématu, když mezi některými pamětníky docházelo k neshodě a zvláště pak, když se začalo mluvit i o její "temnější" stránce. To přeci nevadí, že bere děti na jatka, hlavně že dělá skvělé fotografie.
Joanna (2013)
Zprvu se dokument zdá být jen o jedné obyčejné ženě a její rodině. S uplývajícími minutami ale nakonec její srdceryvný příběh dostane každého, především pak každého rodiče. A ačkoliv je Joanna jen jedna z mnoha a její příběh není ojedinělý, je přeci jen svým způsobem jiná a výjimečná, jako každý.
La Sapienza (2014)
Když řeknu o filmu, že byl zajímavý, znamená to, že nic moc. To ale není případ filmu La Sapienza. Zprvu sice působí dost stroze a nekomunikativně a připomíná spíš zvláštní divadelní hru, ale první spontánní reakce se po půl hodině divadla dostaví a celý film se atmosféra pomalu uvolňuje. Dialogy sice působí poněkud stroze a hudba se objeví jen ve 4 částech filmu při pohledu na jezero nebo na architekturu, ale barevnost a pestrost filmu rozhodně nechybí. Green báječně využívá hry světla a stínu a kulis barokní architektury. Záběry chodidel propojuje s pohledy do výšin barokních kupolí a v tom všem nachází "ztracenou" la sapienzu.
Pěna dní (2013)
Film, který mi připomíná popis počátků kinematografie - snění v bdění. Ze začátku vás film naprosto ohromí svou barevností a hravostí, že si říkáte, že to musí být sen. Škoda jen, že ten krásný sen se pomalu mění v noční můru a vy z tohoto filmu odcházíte zcela vyčerpáni. Těžko říct, zda je to tímto přechodem nebo rychlým tempem, které film nasadí hned na začátku.
Portrét v pološeru (2011)
Existuje něco jako stockholmský syndrom u znásilnění? U tohoto filmu zřejmě ano. Hlavní hrdinku jsem tedy nepochopil, ale bylo na co koukat. Opravdu přirozená krása a elegance, která se v Rusku nenajde. Snad jen v tomhle filmu. Taky mezi ostatními víc než zářila. Místy film docela zamrazil, při scénách znásilňování, ale někdy zase pobavil, jako při objednávání v baru nebo při nahlašování ukradeného pasu na policejní stanici. Co víc dodat - Rusko!
Budoucnost trvá věčně (2011)
Skvělý film založený na zvuku. A to jak příběh, ve kterém hlavní hrdinka sbírá nahrávky, tak i ve filmu samotném. Silný příběh na palčivé téma. Jediná škoda, že nebyly přeloženy všechny elegie, které byly ve filmu slyšet. Myslím si, že by film posunuly ještě o něco dále. Záběry, které byly možná trochu delší než bylo třeba, svou délku vynahrazovaly nádhernými záběry turecké krajiny.
Avé (2011)
Velmi příjemná road movie, která pobaví, ale nevyhne se ani vážným tématům. Velice přirození mladí herci, kteří provází celý děj. Divák až do konce čeká, co je pravda a co lež. Příběh je doprovázen i dobrou hudbou. Zajímavé kontrasty bulharských měst a vesnic a roztodivné typy řidičů, kteří oběma hrdinům zastavují.
Loverboy (2011)
Velice silný film s velmi zajímavým dějem. Kdo by to tušil, že nějaký loverboy vůbec existuje. Režisér i představitelka hlavní role studovali tyto lidi zhruba rok a to velmi zevrubně, což se také odrazilo ve filmu. Ten má díky tomu napůl dokumentární nádech, ale příběhu to nic neodebírá. Záběry rumunské krajiny s velmi dobrou kamerou vše doplňují. Jediné, co je poněkud znepokojující je závěrečný ostrý střih.
Máme papeže! (2011)
"Nechtěl jsem natočit film o něčem, co už všichni znají." To se režisérovi opravdu povedlo. Film plný zajímavých a nečekaných zvratů a humoru. Kde jinde uvidíte kardinály hrát volejbal? :-) Navíc výborné herecké výkony.
Bídníci (TV seriál) (2000)
Opět se potvrzuje, že seriál se může přiblížit knižní předloze mnohem lépe než film. Herecký výkon Johna Malkoviche je prostě skvělý. Hraje Javerta tak, jak si ho jen čtenář může představit. Zatím nejzdařilejší adaptace románu, jakou jsem viděl. Na rozdíl od zpackané verze s Neesonem v hlavní roli.
Viktorie a Abdul (2017)
Další nudný biografický film, který nepřináší nic nového ani zajímavého. Prostě to, na co jdete v neděli odpoledne do kina, protože už nudou absolutně nevíte co by a nechce se vám nad ničím myslet. Jediné, za co ten film stojí, je herecký výkon Judi Dench. Tahle role jí opravdu sedla.
Pohádky pro Emu (2016)
Mohl to být krásný, milý a opravdu dojemný film, s krásným soundtrackem, ale ne. Museli ho prostě zkazit tak příšerně okatým product placementem, až se mi z toho udělalo zle. Opravdu si tvůrci filmu myslí, že přidají filmu na popularitě, když dají do pozadí zprávy o uprchlické krizi, vážně?!
Virunga (2014)
Vizuálně velice podmanivý dokument se silným příběhem, který však bohužel zvýrazňuje některá klišé a silně zobecňuje některé skutečnosti - historický úvod o vykořisťování Afriky bílým mužem, zlá petrolejářská společnost sídlící ve Velké Británii, opět vlastněná bílým mužem, pouze evropská žurnalistka používající pokoutné nahrávací metody se snaží tento obraz zlepšit. Ale svět není jen černobílý, což by měl dokument zachycovat.
Popelka (2015)
"Nová" verze Popelky z dílny Walta Disneyho bohužel nepřinesla nic moc nového. Byl jsem docela překvapen, že ačkoliv se jedná o pohádku, především pro děti nebo pro rodiny s dětmi, tak je v ní až příliš mnoho smrti. Ve většině verzí začíná Popelka tím, že je bez matky. Zde ale postupně ve filmu vidíme zemřít její matku, pak se vyrovnává se smrtí otce, a abychom zachovali magické pohádkové číslo tři, zemře i samotný král, což taky není zrovna obvyklé. Poté, co se objevila na scéně macecha se svými dcerami, především pak Anastázií (Holliday Grainer), jsem se cítil, jako bych se ocitl v dalším dílu Downton Abbey, čemuž tak trochu nasvědčovalo i uspořádání kuchyně se systémem zvonků. Poněkud zvláštní byly také kostýmy. Pokud si vzpomenu na Věčný příběh, měl jasnou stylizaci do období renesance, stejně tak naše klasická Popelka s Libuší Šafránkovou. Zde jsem ale nevěděl, jestli jsem v renesanci, baroku nebo podle šatů macechy už dokonce v předválečných letech 20. století. Tahle kolize působila poměrně rušivým dojmem, i když kostýmy jsou víc než nádherné včetně dekorací zámku i domu, kde PopElka žije, který je doveden do nejmenších detailů a najdete zvířecí motivy doslova všude, od lustrů, přes tapety až po soupravu na šití. Jedno z velkých finálí je, když se objeví na scéně kouzelná víla kmotřička a začne čarovat. V té chvíli začíná i silná parketa dílny Walta Disneyho, který umí dělat zázraky na počkání. Bohužel je to pro Helen Bonham Carter jediná chvíle, kdy se ve filmu objeví a "odvede svou práci". Zdá se, že "starší" herečky jako je Helen Bonham Carter a Cate Blanchett se nedají srovnávat s mladou nastupující generací a i ve svých velmi krátkých chvílích dokážou zazářit mnohem víc než ostatní v celém filmu. Druhým velkým finálem je pak samozřejmě bál. Zámky, jaké tvoří Disney, jsou sice již klasikou, ale klasikou, která se snad nikdy neohraje a ani neokouká, včetně všeho blyštivého pozlátka a ohňostrojů okolo. Jak jsem již ale začal, toto zpracování nepřináší do příběhu prakticky nic nového. Zdá se, že Disney se jen snaží vydolovat něco víc z již tak známé klasiky, jako je animovaná Popelka z roku 1950 a zvýšit tak tržby na merchandisingu. Čemuž by možná víc pomohlo, kdyby bylo ve filmu použito více písní a nebyly by ponechány až na závěrečné titulky, kdy stejně většina publika odchází. Nicméně tato verze sice zcela nenadchne, ale taky neurazí a připomíná mi, že na pohádky nebudu nikdy příliš starý.
Několik dní klidu (2010)
Klasické téma - dva gayové opustí Írán, jinak budou zabiti a snaží se dojít do Francie, což se jim taky povede. Film doprovází pěkná francouzská hudba, která dělá celý film takovým poklidným a malebným. Jediné co nepochopím, jak může někdo někoho milovat, i když mu ten druhý hned dvakrát předvede, že když by šlo do tuhého, "hodí ho přes palubu".
Klidný život (2011)
Film, ve kterém jako by všichni pořád něco řešili, ale v podstatě nic neřeší a ani nevyřeší. Při filmu si vzpomenete akorát na Fritzla a čekáte, co z toho nakonec vyleze a ono ani nic nevyleze. Všichni jen zmateně pobíhají kolem, snaží se zjistit co ostatní a ostatní dělají to samé.
Odvrácená strana spánku (2011)
Téma náměsíčných - další, o kterém se u nás moc nemluví, natož pak točí filmy. Trochu ponurý film se spoustou prostoru pro diváka si domýšlet, co se opravdu stalo a co se děje v hlavě hlavní hrdinky. To by mě zajímalo o teď...
Jmenuji se Ki (2011)
Tohle, že byl slabý odvar předlohy, která v reálu žije? To si teda fakt nedovedu představit. Zajímavý příběh na téma, o kterém se moc nemluví - mladá žena, která je "vězněm" svého dítěte a chce si užívat života plnými doušky. Zajímalo by mě jen, zda hlavní hrdinka je opravdu Polka, nebo má i příbuzenství z Ukrajiny, svým zevnějškem mezi ostatními velmi vynikala.
Tam nahoře (2012)
Typická lehká britská komedie, která neurazí, ale také zcela nenadchne. Zajímavý je jen nápad příběhu a je dobré, že je vše vysvětleno hned na začátku. Herecké typy jsou docela výrazné, ale myslím si, že jinde by moc nezazářily.
Milovaní (2011)
Film, který vystřílel své trumfy hned v prvních minutách dál již nenabídl nic moc zajímavého. Děj velmi slabý, písně ne příliš záživné ani chytlavé a chyb ve filmu jak máku. Člověk nemusel být ani žádný odborník, aby si jich všiml. Jeden z mála filmů. u kterých jsem měl nutkání se dívat na hodinky, i když jsem v kině. Celý film táhla jen Catherine Deneuve, která je opravdu i ve svých letech stále velmi svůdnou dámou. Tu mohl velice dobře doplnit Miloš Forman, který do filmu vnášel v kombinaci s Catherine Deneuve opravdovou zábavu a člověk by i uvěřil, že film je komedie. Ovšem k tomu mu nebyl dán příliš prostor. Jsem zvědav, jak se na film budou dívat mí přátelé Francouzi.