EKLEKTIK

"Vím, že je to trochu, mimo vaše chápání." Tento film, jehož původní název nese jméno bonbónu a jehož žánr nejde přesně definovat, jelikož se zde jedná o takzvané, kouzlo nechtěného, mě v první řadě zaujal především stářím jeho protagonistek, představující dívky ve věku okolo osmnácti let a kterým bylo v době natáčení třiadvacet až osmadvacet, což na nich bylo hodně patrné. Ve druhé řadě mě také napadlo, že jestli čtveřice dívek jela autem na narozeninovou oslavu jedné z nich, jak to, že se nikdo nezabýval tím, co se s touto akcí odehrávalo poté, co oslavenkyně, ani její nejlepší kamarádky nedorazily? Ve třetí řadě, jsem si všiml, že se zde objevila herečka Pam Grier, známá především z Tarantinova filmu "Jackie Brownová" a v poslední řadě mi došlo, že tento snímek byl v USA distribuován ten samý rok, kdy došlo k masakru na americké střední škole Columbine.

"Srdečně zdravím, uctivý služebník. "Citlivý příběh z ostravského studia ČST, vyprávějící typickou příhodu autoritativního otce, naléhajícího na syna aby šel v jeho šlépějích, starostlivé maminky, zastávající se synova vlastního rozhodnutí, laskavého dědečka, tajně podporujícího svého vnuka a chápajícího profesora, domlouvajícího rodičům, aby syna nenutili do něčeho, co nechce.

"Nevšímejte si toho, prosím vás, jste dospělí lidé." Študácký příběh, částečně připomínající film "Marečku, podejte mi pero", byl natočený v ostravském studiu ČST a vypráví o manželích Brýdlových, kteří společně navštěvují dálkové studium gymnázia, sedí spolu v jedné lavici třídy 4.B, ale ke svému vzdělávání přistupují zcela odlišně. Manželka, kterou si její muž neustále dobírá, že má přesváhu, je snaživou a svědomitou žákyní, pravidelně se připravující na každou hodinu, zvládající pečovat i o jejich dvě děti Kubu a Petru. Zatímco manžel je typický příklad žáka, jehož učení nebaví, svůj volný čas nejraději tráví s Karáskem na pivu a při písemných zkouškách by od své ženy nejraději opisoval, což se jí pochopitelně nelíbí. Takže si na její žádost musí manžel přesednout k jinému spolužákovi, jehož lavici zdobí vyrytý nápis "Miluji tě, Eva", na který se rozhodne odpovědět "Já tě také, Jiří". Další den, pak v lavici najde ukrytý dopis se vzkazem, že by ho dívka ráda poznala, že má přijít zítra ve čtyři hodiny do Čedoku, že bude mít v ruce otevřenou učebnici chemie a on, že má mít květy. Když se tam ale Jiří s květy a "Květy" dostaví, s hrůzou zjistí, že se jednalo pouze o nejapný žert pubertálních gymnazistek a tak se večer navrací, ke své své ženě domů. V inscenaci dále hrají Nataša Kalousová s Janem Vlasákem a Zdeněk Žák, se v ní zmiňuje o filmu "Supi nad Aljaškou", což je dobrodružný western z roku 1973 natočený v koprodukci Německa a Jugoslávie.

"Takhle to přece nemůže zůstat, něco se musí stát." Od začátku, až do konce dojemný a silný příběh z televizního cyklu "Bakaláři", natočený podle zadaného tématu "Jak jsem poznal, co je domov", se skvělým Lukášem Bechem v roli sedmiletého Káji, který svou maminku, trvale ohluchlou po prodělaném zápalu mozkových blan, seznámí s technikou odezírání ze rtů a tím jí pomůže k návratu do normálního života. Všímavým divákům, bydlícím v pražských Dejvicích, jistě neuniklo, že se děj odehrává v jednom paneláku na sídlišti Červený vrch, blízko ulice Arabská.

"Taková vizitka, to je každýho vizitka." Neuvěřitelné, ale zároveň uvěřitelné. Obyčejné, ale zároveň neobyčejné pojednání o tom, že čeho je moc, toho je příliš, v podání herců, kteří si až na pár vyjímek zahráli i ve filmu "Na samotě u lesa", ze stejného roku 1976.

"Mám pocit, že to bude pěkná oslava." Laskavá komorní krimikomedie, inspirovaná žánrovými snímky ze sedmdesátých let, natočená režisérem, jenž je zároveň dokumentarista i producent, vypráví gangsterskou historku o tom, že už to není co bývalo, ale musí to stači a o dvou kamarádech, z nichž ten jeden, musí na rozkaz bezcitného bosse Claphandse, odstranit toho druhého, protože v jedné přestřelce, nechtěně zabil bossova syna. Než se ale tak stane, mají tito dva kumpáni dost času na to, aby si žašli do bordelu, na to, aby vyloupili lékárnu, protože se jim nechce platit doplatky za recepty a aby sehnali něco pro povzbuzení na to, aby si znovu zašli do bordelu, na to, aby si zatancovali, na to, aby ukradli auto, na to, aby z domova důchodců unesli svého třetího společníka, na to, aby si ještě jednou zašli do bordelu, na to, aby vrátlili důstojnost jedné dívce, kterou našli v kufru auta, na to, aby pohřbili, svého třetího společníka, který mezitím v autě zemřel, na to, aby se vyzpovídali v kostele, na to, aby odkázali dědictví, na to, aby si vybrali dobře padnoucí obleky, na to, aby se připravili na splnění rozkazu a na to, aby se rozhodli, pro zcela jiný způsob, jak se s tímto rozkazem vypořádat.

"Není to tak zlý, na to, že jsme na bráchově pohřbu." Na začátku trochu rozpačitá a nepřehledná "Blaxploitation" verze, britského originálu, ve které všechny komické dialogy a situace s takřka mechanickou přesností, postupně gradují a ze které jsem si odnesl dvě ponaučení. Zaprvé, nebrat si Valium v bytě dealera, studenta farmakologie a za druhé, existuje i lepší způsob, jak se zbavit vyděrače, než je jeho likvidace. P.S.: Při natáčení tohoto filmu, nebyl usmrcen žádný lilipután.

"A teď jdeme spát, i my." Docela zajímavý snímek, ošizený však produkcí, která zcela ignorovala fakt, že se jeho děj nejprve odvíjí na samém začátku devadesátých let a pokračuje, až o šestnáct roků později, takže jeho hlavní hrdinka, prakticky nezestárne a časový posun nelze dost dobře poznat, ani z kostýmů či rekvizit, v němž divák sleduje osud matky, která nikdy nedokázala přijmout zmizení své mladší dcery a tak do svého života přijmula cízí dívku, postrádající matku.

"Se dívám na ty vobrázky, zatim." Tento film, ve kterém Žilková vypadá hůř, než jako nemocná Marjánka ze Zapomenutého světla, by se dal rozdělit na dvě poloviny. První je celkem zábavná, postupně seznamuje diváka s obyvateli prokletého domu, se symbolickým číslem 2000 a jejich světem, který je někdy přízemní, až vypočítavý a jindy zas ušlechtilý, či šlechetný, ale každý se z něj chce dostat. Druhou polovinu, pak zajímavým způsobem otevírá černobílý sestřih, z průběhu života bývalého obyvatele domu, Ing. Trojana a jeho ženy, ale poté se už zábava pozvolna vytrácí a je nahrazována prázdnotou a sebelítostí, ale i smířením, s vlastním osudem.

"Čím větší hloupost, tím to myslí vážnějc." Rodinný příběh s groteskní zápletkou, natočený podle zadaného tématu "Takovou legraci jsem ještě nezažil", který pro jeho účastníky, zase tak legrační určitě nebyl, ale zcela jasně patří mezi ty nejlegračnější, které byly natočeny.