EKLEKTIK

"To se mi zdálo v pátek v noci." Bohužel, nic pro mě, ale inspektor Staniland mě svými vtipnými replikami docela bavil.

"Tenkrát, se ti to venku líbilo." Letní příběh, natočený podle zadaného tématu "Za hranice všedních dnů", připomínající známou agitku o jednom revizorovi pražských elektrických drah s nadpozemským jménem a vyprávějící historku ze společné rekreace, která se změnila v manželskou terapii.

"Ještě jsem neviděl, aby se sestry měly tak rády, že ani pro lásku k milému, na sebe nemohou zapomenout." Romantická televizní pohádka o další dívce, která také spotřebovává lískové ořechy, jako by neexistovaly třeba buráky, jejíž spotřeba však překonává tu Popelčinu a vyrovná se i spotřebě továrny na Nutellu. Ale jelikož mě v tomto tajemném příběhu žádná maska neděsila a loutky draků mě dokonce pobavily, tak musím uznat, že se mi tento film velice líbil, stejně jako charakter nevlastní sestry hlavní hrdinky, která aby ji vysvobodila ze zakletí, musela zavrhnout svou vlastní, pomstychtivou matku. Také bych rád zmínil, že mě na tomto vyprávění rovněž zaujala i jeho genderová vyváženost, kdy jedna dívka neváhá zachránit svého prince, zatímco jeden král neváhá zachránit svou dívku a když se ještě vrátím k té tolik kritizované masce, tak musím napsat, že Nikdo není dokonalý.

"Zajímavá sociální sonda." Ani ne tak komedie, jako spíš smutná až lyrická, ale místy úsměvná či zábavná, zároveň však hravá vzpomínka jedné malé holčičky, kterou napsala na psacím stroji své nejlepší kamarádky, pro povídací doktorku paní Treblu, ke které poprvé přišla se svou ustaranou maminkou, protože ve škole neměla žádné kamarádky a když měla holčička deváté narozeniny, tak na její oslavu ze všech pozvaných spolužaček, přišla jenom jedna, právě ta nejlepší kamarádka, aby potom obě dívenky společně prožily období plné dětských her a dobrodružství, ale i trápení a starostí, odehrávajících se na samém začátku osmdesátých let dvacátého století, za zvuků skvělého hudebního doprovodu, plného francouzských šansonů, ale i tehdejšího inteligentního disca.

"No fajn, takže to má jméno. Můžeme s tím pracovat." Jestli se na to dívají rodiče dospívajících dětí, ve věku hlavních hrdinek tohoto snímku, zjistí jak je baví pití alkoholických nápojů, kouření marihuany, pokusy o sebevraždu, pohlavní styk a nechtěné těhotenství. Jestli se na to dívají dospívající děti, ve věku hlavních hrdinek tohoto snímku, vědí jak je baví pití alkoholických nápojů, kouření marihuany, pokusy o sebevraždu, pohlavní styk a nechtěné těhotenství. A jestli se na to dívají mladší děti, které ještě nejsou ve věku hlavních hrdinek tohoto snímku, poznají jak je baví pití alkoholických nápojů, kouření marihuany, pokusy o sebevraždu, pohlavní styk a nechtěné těhotenství.

"Stačí pohled a už jsem zase napumpovanej." Rodinná komedie vyprávějící o dvou bratrech, společně toužících po nedosažitelné výhře, jejichž touhu náhle rozdělí zjištění, že každý z nich vlastně touží po něčem jiném. A je určitě dobře, že vytouženou cenu nevyhráli, jelikož byli dva, zatímco výhra byla jen jedna, a protože by pak ani tajemná dívka s ohonem nezískala to, po čem nejvíc toužila, stejně jako jeden z bratrů Pavel, který si svou touhu uvědomil až mnohem později. Nehledě na fakt, že kdyby bratři chtěli vyhrát koně a ne motokáru, chodili by se koukat do výlohy obchodního domu Kotva na vystaveného hřebce a film by se jmenoval "Neohlížej se, jede za námi motokára". Ve snímku, však hlavně excelují představitelé dětských rolí s jejich přesvědčivostí i přirozeností a je velká škoda, jak málo víme třeba o Petře Dvořákové v roli "Mihule", nebo o Zoře Vesecké, představitelky dívky s ohonem o které se ví jen to, že je z ní zubařka.

"Tak promiňte, nerad bych vám něco vnucoval." Tak bohužel, tato televizní pohádka si mě opravdu nezískala, ale všiml jsem si v ní, některých jejích hudebních motivů, jenž mi připomínaly melodii z inscenace Výtvarného divadla kolotoč s názvem "Bersi dejsi", z Vorlova filmu "Pražská pětka" a to pískání, mi zase připomínalo úvodní znělku k animovanému seriálu "Zahrada", od Břetislava Pojara.

"Co koukáte? Váš syn je taky pěkný kvítko." Jelikož nejsem Hugo Haas, tak mi Kokain nic neřiká. Musím však uznat, že první polovina filmu pro mě byla celkem strhující a líbilo se mi sledovat, jak jednoduché bylo tehdy pašování omamných látek v porovnání se současností, kdy se kolikrát podaří odhalit i rafinovaně ukrytou zásilku. Druhá polovina snímku už bohužel mou pozornost tolik nepřitahovala, ale zase mě na ní zaujala situace hlavního hrdiny z jehož manželky se pomalu vyklubala skoro stejná semetrika, jakou byla jeho matka toužící po bohatství i luxusu a kterou skvěle ztvárnila australská herečka Rachel Griffiths, jejíž tvář mi byla povědomá z komedie "Dohola" s původním názvem "Blow Dry", (došla vám ta podobnost původních názvů?) kde hrála lesbicky orientovanou kadeřnickou modelku s úplně odlišnou povahou.

"Pane doktor, děkuju. Balim, stěhuju se na Slovensko." Veselá a notoricky známá studiová pohádka, na jejíž oblíbenosti má bezesporu velkou zásluhu i charakteristická hudba od Otmara Máchy, stejně jako práce výtvarníka Ivo Houfa a jeho loutky medvídka, schovávajícího se za stromem nebo hopkajících zajíčků.

"Je neděle, lidi spěchaj na mši." Tak mi to celý nějak připadalo, jako taková dlouhá povídka z televizního cyklu "Bakaláři", natočená na téma "Jak jsme se seznámili", ale thriller tomu říkat vážně nemůžu.