Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Dokumentární
  • Komedie

Recenze (371)

plakát

Diabolik (1968) 

Naprostá pecka, polovinou místních naprosto nepochopená. Ona to přece má být tak trochu Spy parodie s komiksovým antihrdinou v hlavní roli. Ten film se podle mě nebere vůbec vážně a v tom je jeho síla. Opravdu jsem se celou stopáž výborně bavil. Je to vtipné, soundtrack je parádní, našlápnutý Morricone se svým šedesátkovým popíkem zní prakticky nonstop a nabízí skvělé songy i témata, dále mi tu hraje osudová Marisa Mell a vše to pro mě režíruje a snímá Mario Bava ve své nejlepší formě. Je tam trošku avangardy, trošku pop-artu, komiksu, Jamese Bonda i Fantomase, spousta akce a špatných triků, bez kterých by to zkrátka nebylo ono. Uznám akorát, že děj je opravdu řídký a naivní, ale kvůli žádnému intelektuálnímu zážitku jsem si film opravdu nepouštěl, věděl jsem do čeho jdu a chtěl jsem si při projekci hlavně odpočinout a zarelaxovat, což mi Diabolik splnil na výbornou.

plakát

Dítě z Manhattanu: Ďábel přichází (1982) 

Lucio Fulci mi někdy připomíná Davida Lynche, je úplně jak z jiného světa. S jeho filmy prožívám jedinečné pocity. Jsou jako nějaká alternativní realita, lidé se chovají divně, všude samá symbolika a sugestivní zneklidňující zvuky, strach, odpor, vzrušení. Spousta věcí se jeví až nepochopitelně chaoticky a Manhattan Baby je přímo takový kousek. K tomu má zvláštní zasněnou atmosféru a nechybí ani typické Fulčoviny jako jsou časté záběry na oči, silné krvavé scény, dobrá kamera a hudba. Ale... Všechno je to točené příliš na jistotu a s vidinou dalšího úspěchu to hrozně kopíruje geniální The Beyond (a tím nemyslím jen ten sebevykrádačský soundtrack Fabia Frizziho). Zkrátka několik rozličných hororových výjevů, poslepovaných nepříliš důležitou dějovou linkou. Jenže to není ani zdaleka tak špinavé, ohavné ani hrůzostrašné jako zmiňované režisérovo mistrovské dílo z roku 1981. Gore je méně propracované, efekty laciné a i všechno ostatní působí hodně levně a skoro až odbytě. Bohužel s Luciem to od tohoto filmu začalo jít z kopce a žádný opravdu památný horor už potom nenatočil.

plakát

Divoké ulice (1984) 

Prvních asi dvacet minut bylo super, osmdesátá léta jak vyšitá, rocková mládež, nahaté holky, hluchoněmá Linnea Quigley, ale pak se postupně můj nadšený úsměv změnil v lehce znuděný škleb. Něco tomu prostě chybělo, víc brutality a násilí rozhodně. A i ten hororový závěr byl podle mě dosti slabý. Linda Blair mě opět nepřesvědčila, kozy má dobré, ale to je tak vše. Přesto dávám 3*, protože sympatický dojem ze začátku byl opravdu silný.

plakát

Doktor Jekyll a sestra Hyde (1971) 

Nadčasový horor. I v dnešní době totiž dokáže přeměna muže na ženu leckoho pořádně vyděsit.

plakát

Dracula cerca sangue di vergine... e morì di sete!!! (1974) 

Tak to jsem nečekal, že se tak dobře zasměju. Udo je tu dokonalý, totálně mě odrovnal. Ty jeho hlášky, černý humor, přízvuk, výrazy tváře a fyzické herectví, neskutečné. Skvěle jsem se díky němu bavil. Nejlepší byla asi scéna s druhou sestrou, jak se neudržel a napil se, i když tušil, že to bude asi taky děvka. Z toho jeho následného záchvatu a blití krve jsem nemohl, skoro jsem brečel smíchy. Připomínalo mi to mě v době, když jsem měl problémy s alkoholem, úplně jsem se v tom viděl :D. No a pak samozřejmě ten splatter závěr, který je na jasných pět hvězd. Bohužel ve filmu se přece jen objeví pár vatových pasáží či nežádoucích záběrů na holý zadek Joeho Dallesandra a kdybych chtěl srovnávat s Flesh for Frankenstein, tak ten byl ještě o fous zvrácenější. Navíc Frankensteinovské téma je mi přece jenom bližší než Drákula. Hodnotit budu tedy oba filmy stejně - 4,5* s tím, že v budoucnu možná po druhém shlédnutí zaokrouhlím na 5*.

plakát

Dracula Daria Argenta (2012) 

Nedovedu si dost dobře představit, že se tenhle film bude líbit někomu jinému, něž milovníkům gotických, italských hororů z šedesátých let a skalním fanouškům Daria Argenta. Vlastně, možná se nebude líbit ani těm. Mě upíři moc neberou a myslím, že natáčet dalšího Drákulu je hrozná píčovina. A k tomu se nám starý Dario musel úplně pomátnout, protože přišel s 3D verzí plnou laciných digitálních efektů, a svým tvrzením, že tato technologie je budoucností filmu, plivl do tváře všem vyznavačům estetiky hororů 60-70tých let. Výsledek nakonec není až zas taková tragédie. To nejhorší z filmu už bylo viděno v tom legendárním traileru :) a gore je děláno stále postaru. Atmosféra je sice dost chabá, ale jako fanoušek jsem si to své našel. Podle mě se pár scén dokonce povedlo a postraší. Místy je to vizuálně dost zajímavé, některé obrazy opravdu připomenou Bavu, nebo Fredu, ale ten digitál to prostě kazí. Simonettiho soundtrack lehce nadprůměrný. A co se mi na filmu vlastně líbilo nejvíc? Luxusní ženské obsazení a Asia při koupeli :). P.S.: Ta kudlanka to zabila :D

plakát

Draculovy nevěsty (1960) 

Vynikající, klasická Hammerovka s Peterem Cushingem, krásnými kulisami a kouzelnou atmosférou, která vás dokonale vtáhne do děje.

plakát

Drákulovo znamení (1970) 

Pozdní gotický horor z výroby slavného britského studia Hammer s legendárním Christopherem Lee v hlavní roli. Tomuto žánru vždy nejvíce slušela šedesátá léta, v sedmdesátých se začalo hrát spíše na efekt, než na atmosféru a tento film je toho příkladem. Pomalých, mrazivých a atmosférických scén je tu pomálu, za to akce a krve je tu na svou dobu a žánr až až. Do toho pak papírové kulisy a noční scény točené za dne působí až směšně. Naštěstí zábavnost je zde pořád na vysoké úrovni a film jsem si tudíž dobře užil. Obzvláště posledních 20-30 minut bylo parádních a Leeho je fakt nádhera pozorovat, jako Dracula je dokonalý.

plakát

Duch Sodomy (1988) 

Fulci na zakázku. Nikomu ze štábu se do natáčení asi moc nechtělo, ale když je to vaše práce, osmdesátá léta pomalu končí a vám se nedaří, tak co vám asi tak zbývá. Na to, že Lucio už kolem sebe neměl svůj klasický tým, jsem výsledek čekal o něco horší, není to taková nuda jak se říká. Zpracováním a atmosférou jde o obyčejné až lehce podprůměrné dobové béčko, ale děj je dostatečně osobitý, aby si zkušený fanoušek film alespoň trochu užil. Stačí nečekat zázraky a vychutnat si třeba nahotu, náckovský fetiš a nebo obludně nechutný rozklad mrtvoly, který se opravdu povedl. Vůbec se ale nepovedl scénář, nebo spíš ani nebyla snaha aby se povedl a celkový potenciál solidního námětu tak zůstal flegmaticky nevyužit. A pak tu máme zajímavou scénku s kartami, která je špatná akorát v tom, že si nedovedu představit, že by někdo chtěl hrát ruskou ruletu, výměnou za sex s pomalu čtyřicetiletou Zorou Ullou Keslerovou. Náhodnému divákovi tento horor silně nedoporučuji. Nevhodné i pro Fulciho fanoušky - začátečníky.

plakát

Dům duchů (1988) 

Klasický Lenzi. Zdařilá, italská duchařina s dobrou muzikou a Larou Wendel v hlavní roli. Atmosféra strašidelného domu se tvůrcům povedla, stejně jako scény brutálních vražd. Nuda se dostavuje jen zřídka, po většinu času jde o dobrou zábavu 7/10.