symbiotic

Jedna hvezda za sexappeal R.R.

Každý, kdo se někdy snažil něco napsat, si určitě střihl své esejistické desatero. Povídková konverze je pak pro zručného dělníka filmu jakým Kieslowski je, jenom technickou záležitostí. Pro vkusnou adaptaci svých interních hlasů je ale zapotřebí víc než jenom obsah. Díkybohu, v tomto případě byla forma konstruktorem a ne destruktorem obsahu. Pro mě, jako realistu, ale film nenese poselství "nespôsobovať bolesť či dokonca tragédiu nešetrnosťou k druhým", jak text distributora anoncuje, ale spíš upozorňuje na rozdílnost potřeb lidí různých generací a s tím spojené riziko vztahové nekompatibility. Resultace podobného příběhu v patologickou situaci není podmínkou (tou je labilita jedince).

Film zákeřně podsouvá běžnému divákovi schizofrenii jako hlavní téma, ale pro hrstku obdařených jsou zajímavá hlavně nepatologická zákoutí Corkyho psyché. Je to jeden z počinů, kde k vyvrcholení dochází uprostřed aktu. Attenborough velice citlivě odhadl délku štěpné reakce prvku "hranice defektu", kde samotná schizofrenie a její důsledky jsou jenom štěpným odpadem.

Až na scénu s mostem a pár amerických heroických scén bezchybný počin.

Jedna z průměrných krimi s Delonem. Nevýrazné herecké výkony převyšuje jenom Richard Crenna. Velice mě potešila real-time, takřka dokumentární scéna ve vlaku. V dnešní době se produkce takhle neodváží mrhat stopáží a někdy je to škoda. Mnohdy bych rád viděl jak "hrdina" provedl ten, či onen loupežnícký majsterštyk, ale střih mi tehto požitek nedopřeje. V dnešním pragmatickém stylu režie postrádám dokumentární prvky.

Mike Nichols velice vhodně zvolil vzhledem k svým dosavadním dovednostem žánr pro úspěšný debut. Filmová inscenace je řemeslně nenáročná a Nichols se může soustředit na jedinou věc - udělat z divadla film... a kdo mu s tím může pomoct líp než skutečný manželský pár, který svými vztahovými symptomy jako kdyby byl předlohou díla? Pak už jenom zvolit vhodné sekundanty a... Snad jenom jediná výtka akademii: pokud měl někdo dostat Oscara, tak určitě Richard Burton.

Tento film díky svým paralelám na životy protagonistů je víc než jenom posledním filmem Clarka Gablea, protože z každého dialogu je cítit, že Arthur Miller měl potřebu sdělit víc než jenom fikci. Také díky průběhu natáčení a jeho dozvucích je toto dílo nezapomenutelným počinem party "alkohoholiků a narkomanů" a pokud se na něj koukáte po přečtení "předslovu"....je to velmi silný zážitek.

Tak tenhle film mě hodně překvapil. Je důkazem toho, že provedení, obsazení a skvělá režie dokáže i z klišé tématu udělat víc než příjemnou podívanou. Mimochodem, už rozumím knížeti Rainierovi, Grace byla nádherná...ale ke Carymu bych ji nepustil ani na 100 metrů. Byl to neuveřitelně charismatický chlap, všichni představitelé Bonda při něm vypadají jak Homo habilis.

Montgomery Clift hrál sice celý život role zádumčivých a citově rozervaných mužů, ale hrál je výborně a to přesto, že s jeho obličejem ani hrát umět nemusel. Bravurní Malden jako vždy (ten chlap je tak přirozený, až je to nadpřirozené). Pane režisére, posílám do záhrobí jeden zvednutý palec, opět.

Fantastické! Škoda plýtvání slovy.