atiratha

Premiéra v Cinema City. V první řadě veliký údiv vidět nejnovější bollywoodsky blockbuster v normálním kině. Ano, vím, že už je uvádějí minimálně přes rok (všiml jsem si Pathaana), ale i tak příjemné překvapení. Druhé překvapení bylo, že někoho chytrého napadlo, že bude stačit prohnat anglické titulky translatorem, a tak hlavní hrdina s volacím znakem Patti stráví v české verzi celý film jako žena. To, že raketa zasáhne letadlo a pilot zvolá: "Lýko!" už bylo nad mé chápání a lituji indické návštěvníky, kterým naše skupina kazila dojem, když celý srdcervoucí pohřeb doslova prohýkala. Film jako takový je prostě pecka, která nenudí ani na chvíli, hraje na nacionalistickou strunu a Hrithik i Deepika předvádějí slušné herecké výkony. Překvapivě a zcela proti aktuálním trendům film obsahuje hodně písniček. V tom se podobá Bollywoodu, jak ho známe (ne jako posledních patnáct let, dvě, tři písničky, z toho jedna u závěrečných titulků). Písničky ale nejsou rušivé a jsou dobře odvedené. Komu přijde přepjatý vlastenecký patos směšný, toho bych rád upozornil, že u amerických filmů nám přijde úplně normální.  Prostě, byla to jízda, veskrze moderní blockbuster a kdybyste chtěli nějaký Bollywood zkusit, můžu ho, spolu s Pathaanem, vřele doporučit.

Úplně skvělá část o únosu Tatary ve stylu reality show. Něco parodie na Youtubery a Chcete být milionářem.

Má to něco z Blackaddera a něco z Norsemen. Na polský seriál dokonce velmi odvážně zkoumá témata, která by v polské televizi neprošla. Člověk si až říká, jaká je škoda, že si takhle hezky neumíme udělat legraci ze sebe, naposledy snad Kosmo.  Velmi doporučuji pustit si v polštině s titulky. I když dabing není vysloveně špatný, nemá to prostě tu brizanci originálu.

Film vás z ponožek nevyndá, zvláště potom, co trailer vzbudil přehnaná očekávání, ale dostali jsme na české podmínky film, ze kterého mi není trapně. Vizuál na mezinárodní úrovni, herecké výkony se s ubíhajícím dějem zlepšují.  Nejsem fanda detektivek a občas jsem si říkal, proč jsem šel na Kriminálku Kotva 2041, ale to je moje vlastní preference. Hrozně moc doufám, že si Bod obnovy diváky najde a začne se u nás točit víc takových kousků, které i když české, snesou mezinárodní srovnání.

Tak co si dnes dáme dobrého? Vraž tam dvě kostky Švejka, dobře promíchej se Sám doma, rozetři na korpus Les Intouchables a jemně posypej nostalgií za devadesátkami. A máš překvapivě dobře stravitelnou, lehkou černou komedii, která se ale nezvrhává do frašky a umí zahrát na vážnější emoce, i rozesmát.  Jediné, co bych filmu vytknul, je nevyvážená hlasitost dialogů a hudby. Prostě někdy musím zesilovat a jindy zeslabovat, a to není optimální.

Pokud bych měl hodnotit film samotný, vysloveně mu ubližuje rozdělení příběhu do dvou filmů. První půlka famózně plyne, ale tam, kde by normálně příběh vrcholil najednou naběhne další mise, která je ale proti té první půlce v zásadě nezajímavá, což dohání přehnaností. A co bych vypíchl je naprosto zbytečný charakter Paris, kdy nevíme proč tam vlastně je a mění strany tak, jak je potřeba příběh posunout. Marnotratné použití jinak talentované Pom Klementieff.  Sekvence s padajícími vagóny už byla vysloveně agónie. Jeden, dva vagóny okej, je to sice klišé, ale připusťme, ale tady to nekončilo.  No nic, jdu si znovu pustit Pathaan, abych si připomněl, že akční film může být i zábava.

V šesté řadě jsme došli do fáze, kdy se z Black Mirror - antologického seriálu o tom, co nám současná i brzy budoucí technologie může vzít, dostáváme do Věřte, nevěřte nebo Krajních mezí. S výjimkou první epizody jsou všechny příběh stavěné tak, aby hrály na nostalgickou strunu. Proč se Beyond the Sea odehrává v jakési alternativní minulosti? Takový příběh by byl klidně možný i v blízké budoucnosti, ba uvěřitelnější. O Mazey Day už se toho napsalo hodně. Vlkodlačí plot twist, to do Black Mirror vážně nepatří. No a Demon 79 už vysloveně vplouvá do teritoria Twilight Zone. Joan is Awful možná není nejlepší epizodou BM, kterou jsme tu kdy měli, ale alespoň používá známé elementy - možnost diváka ztotožnit se se situací, kdy nás technologie přivede existenčně do úzkých. Nejedná se o vysloveně špatné nebo špatně natočené příběhy, ale převážně nejde o Black Mirror. Na šestou řadu jsme čekali dlouho, ale asi nastává čas už BM uložit k ledu.

První epizoda mě dostala do kolen. Seriál má potrhlou premisu a správnou míru absurdity. Umně míchá žánry, tropy, rádoby hlubší, ale ne hloupé otázky. V rámci sezóny vypráví uspokojivě uzavřený příběh, vodítka na další sérii by tam byla, ale neskončí to nějakým frustrujícím cliffhangerem.

Mám opravdu rád Brooksův film History of the World: Part I, Spaceballs jsou klasikou, stejně jako Producenti. Jasně, Brooks měl vždy poněkud ztřeštěný až kabaretní humor, ale tenhle počin prostě není zábavný. U první epizody jsem se ještě zasmál, u druhé ne a třetí jsem ani nedokončil. Je otázkou, kolik toho skutečně napsal Mel Brooks, a zda se pod tuto záležitost jen nepodepsal, nesbalil peníze, nenamluvil voiceovery, a pak prostě jen neodešel. Možná mi vadí model pokračujícího skeče (Noemova archa a ruská revoluce jsou vážně otravné). Jack Black se sice snaží, ale prostě to celé neutáhne a Nick Kroll je někde dobrý a někde mu to nejde. Celkově to působí spíš sterilně.

Mám pocit, že většině recenzentů unikla pointa celého filmu. Tohle neměla být Bondovka a jen šťastná náhoda tomu chtěla, že práva na bondovskou knihu Casino Royale byla k mání, takže u téhle žánrové parodie bylo možné použít původní jména charakterů. Ano, je to trochu mišmaš, ale film se také dá vnímat jako volně pospojovaný povídkový cyklus na téma různých tropů tohoto žánru.  Pocitově silně vnímám vliv raných komedií Woodyho Allena, včetně vlivu starých grotesek. Subverzivní humor Josepha Hellera a Terryho Southerna se projevuje v náznacích, které nebijí až tak do očí. Potěšily i odkazy zcela mimo žánr, jako expresionistické malované kulisy výcvikového centra na rozhraní Berlínské zdi, které jakoby vypadly z Langova filmu Kabinet Dr. Caligariho.  Celkově, pokud se na film dívám jako fanoušek Konec agenta W4C, Bláznivé střely nebo Allenových raných komedií, a nikoli Bonda jako takového, mám za sebou příjemně strávené dvě hodiny a televizi vypínám pobaven.