Epistemolog

Kdyby mi někdo před lety tvrdil, že zpěvák Rotten ze Sex Pistols je syn Daviese, tak bych tomu i věřil. Je podivuhodné, že ten klučina se zajímavým obličejem a talentem si už nikdy ve filmu nezahral, byť pravda později se věnoval režii a produkci seriálů. Snimek je nejvěrohodnejsi adapci knihy a přesně takhle jsem si při čtení knihy představoval špinavé londýnské ulice, surové nesympaticke postavy a tíživou atmosféru. Tady není co vytknout.

"I Bohu to dělá dobře. On to dělá pořád. Je ohromný. Minulou středu nechal spadnout střechu kostela na třicet svých vyznavačů v Texasu, když pěli chvalozpěv jeho majestátu."

Zajímavý kraťas o čtyřech dějstvích vyobrazí slavnou tanečnici a choreografku Reginu Chopinot a její kolegy na ponurém přehlídkovém molu, které hudebně a stylově doprovází legendární avantgarda The Residents. Nekonveční kostýmy vytvořil známý kreativní návrhář Gaultier, který s Chopinotovou spolupracoval celá 80. léta. Dva poslední snímky jsou zrychleny a pokud je mi známo - mělo jít o módní přehlídku, ne morální studii.

Počátkem 80.let hrál Probie v prestižní OHL, kde měl v součtu více než bod na zápas a tento standart si držel i na farmě Red Wings. Pátá nejtrestanější bestie NHL v sezóně 88, kdy nasbírala neuvěřitelných 398 trestných minut si dokonce zahrála v All star game, jelikož dala v tomto ročníku skoro 30 branek a přes 60 bodů, což není u vymahačů úplně běžné. Nutno připočíst i jeho 21 bodů v play off, což bylo nejvíce v týmu a s další horkou hlavou, která umí dávat góly Gerardem Gallantem fungoval několik let jako alternativní kapitán týmu. Legendární Steve Yzerman, kterému mu Bob dělal ochranku ho charakterizoval, jako člověka s obrovským srdcem, který by se rozdal a pro Wings by udělal cokoliv. Hrdlořez Bob se však potýkal s porušováním zákona, byl suspendován z NHL a seděl i v base. Roku 89 ho policie svlékla ze spodního prádla z kterého vypadlo 14 géček kokainu. O pár let později ožralý a nafetovaný boural na motorce, nebo se roku 2004 nacamraný porval s policisty, kteří museli použít taser. Viceprezident NHL Devellano řekl, že za svou kariéru s nikým nestrávil tolik času řešením problémů, tak jako s Probertem. Když prušvihář Probert předčasně zemřel na infarkt, během pohřbu ho vyprovodilo na 50 drsných motorkářů na hlučných mašinách. Náš bulvár tehdy napsal: ¨Řídil se vlastní spravedlností a podle ní soudil ostatní. Rval se, systematicky demoloval své tělo, ale také rozdával zadarmo lístky na zápasy malým dětem.¨ Jeho nejlepší přítel byl mimochodem spoluhráč a také jeden z největších bitkařů NHL Joe Kocur. S Kocurem se Bob serval, když hrál později za Chicago během hromadné bitky, ale v té chvíli a zmatku nevěděli kdo je kdo. Později se však párkrát vědomě střetli. Mezi jeho dlouholeté rivaly patřili dva bitkaři malého vzrůstu Tie Domi a Wendel Clark, ale také mačo Stu Grimson. Dlouhých 100 vteřin trval jeho souboj proti vražednému Marty McSorleymu. Líbí se mi také událost z roku 99, kdy ho výhružkama ctižádostivě vyzval dvoumetrový kolos Scott Parker z Colorada, nacož ho Bob vyřídil zlým pohledem a čtyřmi directy, aniž by odhodil rukavice. Pokud je mi známo, tak se Boba podařilo vypnout na ledě jen předčasně zesnulému Toddu Ewenovi, ale je fakt, že dost bitek měl taky nerozhodně. Má topka nejobávanějších bitkařů z 80. a 90. let bez pořadí za zajímavou a funkční techniku boje jsou bez debaty: Ray, Semenko a Nilan. Bitkaři jako takoví, co měli podivuhodnou výdrž a smrtící sílu byli také vejlupkové Grimson, Odjick, Hunter, McSorley a mlátička Twist.

Fakt, že Nilan po skončení kariéry měl průměr 300 trestných minut na přes 60 odehraných zápasů mluví samo za sebe. Dokument jasně přiblíží jeho agresivní povahu formovanou od dětství a upřímně dá nahlédnout na další nemalé osobní problémy hokejisty. V mládí byl jeho idol bostonský obránce Bobby Orr a snil o kariéře v Bostonu, což se mu později na chvíli splnilo. Zvláštní je, že první dvě univerzitní sezóny nebručel Nilan na trestné lavičce ani jednou. Ve třetí už ano, tam už měl průměr 3,5 min. trest na zápas, ale taky uměl zahrát víc než bod na zápas. Pak šel na 50 zápasů na farmu, kde si zahrál po boku budoucích spoluhráčů Actonem a Carbonneauem a vyfasoval svých prvních 300 minut. V sezóně 85 byl dokonce třetí nejlepší střelec týmu, což na maníka, který má problémy s chlastem a heroinem a má za manželku ex od mafiána Whitey Bulgera není špatný. V roce 87 na kanadském poháru v 5 zápasech dal 2 branky a roku 91 byl dokonce na popud fanoušků vybrán do All stars týmu, ale měl zrovna zlomený kotník. Má topka nejobávanějších bitkařů z 80. a 90. let bez pořadí za zajímavou a funkční techniku boje jsou bez debaty: Ray, Gillies, May, McRae a Nilan. Bitkaři jako takoví, co měli podivuhodnou výdrž a smrtící sílu byli rozhodně bestie Probert, Grimson, Odjick, McSorley, Kocur, Fotku, Churla a Twist.

Johnathan: ¨Já Ti nemůžu poděkovat, nemůžu. Vůbec nic o Tobě nevím. Kdo jsi?¨ Ripley: ¨Já jsem výtvor. Nadaný improvizátor. Postrádám svědomí a dřív mne to znepokojovalo, ale teď už ne. Nebojím se, že mne chytnou, protože nevěřím, že se někdo dívá.¨

Hlavní událost byl fajt mezi Kanem a Austinem, kde šlo o to, kdo prolije první krev. Akci uváděla krásná playmate a wrestlerka Sable. První krvácel údajně Kane, ale měl na sobě masku, takže jeho výhra je předmětem diskuzí. Všechny zápasy však smetla legendární bitva mezi obrovským Undertakerem a Mickem Foleyem, který několikrát upadl do bezvědomí. Foley chtěl překonat kultovní souboj z klece mezi Undertakerem a Shawn Michaelsem, což se mu podařilo. Co se týče kaskadérských kousků jde o nejlepší a nejbrutálnější zápas 90. let. Možná k tomu stačily jen ty dva sebevražedné pády z pěti metrů do té doby nevídaných a zápas je široce považován za nejslavnější všech dob. Odpověď k uživateli nevermore: souhlasím, že Hogan, Rock, Nash apod. byli spíše showmani, ale Foley dle mých měřítek nejlepší wrestler 90. let nebyl, ale mám ho v první pětce, to zase jo.

Lisa Harrow jako žalobce s neprůstřelnými argumenty servíruje všem fakt těžkou čočku. Díl by byl silný i sám o sobě, ale její role to zvedá opravdu vysoko nad průměr. Její naléhavý projev mne zaujal už dříve v povedém pokračování Omen 3.

Robert Smith o videoklipu řekl, že tam skupina vypadá velmi morálně a nezaujatě, protože se v té době tak cítili. Rovněž vzpomíná, že natáčení protrpěl v bolestech, jelikož si v té době zlomil palec, když vyměňoval pneumatiku. Smithův ovázaný levý palec lze spatřit i ve videu. Simon Gallup řekl, že jeho basa měla připomínat basáka z The Stranglers, jejíž basista Jean-Jacques Burnel měl na něj veliký vliv. Nahrávání a míchání písně trvalo sedm dnů. Píseň A Forest byla vydána jako singl z druhého alba skupiny Seventeen Seconds 8.dubna 1980. B-strana byl instrumentální song Another Journey by Train, což je remake The Cure - Jumping Someone Else's Train. Hudební videoklip, který vytvořil David Hiller zobrazuje kapelu během debutového vystoupení na BBC z 24.dubna 1980 v programu Top of the Pops a zároveň míchá záběry z lesa. Smithovi texty pro A Forest mají různá vysvětlení. Smith řekl, že texty byly založeny na snu, který měl jako dítě, když se ztratil v lese a nedokázal najít cestu zpět, ale později to popřel a prohlásil: Je to jen o lese.

Film byl obnoven a konečně zpřístupněn veřejnosti v roce 2015 promítáním na TCM Classic Film Festival. Filmový konzervátor Rick Schmidlin dohlížel na restaurování poté, když získal jediný zbývající celulojd od žongléra Larryho Weekse, který získal snímek při odchodu do důchodu z Houdiniho panství v roce 1947. Ve finální scéně, která končí vzdušným soubojem a srážkou dvou letadel, padá jeden ze strojů k zemi. Houdini po zveřejnění snímku prohlásil, že daruje 1000 dolarů tomu, kdo dokáže, že srážka nebyla autentická. Vysvětlil, že došlo ke skutečné nehodě a že herci byli zachráněni jen proto, že se stroje zrovna nacházely ve výšce větší než jeden kilometr a dokázali se vyrovnat dříve, než dopadli na zem. Osoba, která skočí za letu z jednoho letadla do druhého není Harry Houdini, ale kaskadér Robert Kennedy.