Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Krátkometrážní
  • Komedie
  • Horor

Recenze (462)

plakát

Shuang quan do (1973) 

Tuláka Sana si vyjímečně v hlavní roli zahrál stuntman Tang Chin Tang, který měl menší účasti v mnoha známých kung-fu snímcích. Tan San, pokud jsem dobře pochopil má být bratrancem Bruce Lee. Je v úvodu vyprovokován bezdomovcem, který také ovládá čínský box. Po solidním fajtu se spolu spřátelí a brzy na to jsou naverbování k místnímu bossovi (známý korejský herec Kim Ki Ju) jako pořádková síla, která krotí přístavní dělníky. Tan San brzy prozře a pochopí nekalé praktiky svého šéfa a přejde na stranu dělníků. Nekvalitní verzi kterou jsem zhlédnul zvedla obočí už v úvodu, kdy v titulcích zazáří u režie a akční choreografie jméno Bruce Lee. K přihlédnutí na jméno skutečného režiséra lze tohle vykořisťování pochopit a vysvětlit. Režisér Law Kei se v subžánru bruceploitation pohyboval často a po úmrtí Bruce šlo o jeho prvotinu. V průběhu filmu zazní i soundtracková pasáž z Enter The Dragon (1973) a miniprostřihy persony Bruce Lee. V obsazení poznáte mladého doktora Minga, kterého hrála dobře známá tvář všech brúsovek Tony Lau Wing. Z kaskadérů, kteří jsou u fandů známí se mihnou jen Wilson Tong, Hsu Hsia a Fat Chui, což filmu výrazně nepomůže, ale u bitek se budete méně nudit. Průměrnou choreografii povětšinou na holé ruce měl na starost klan Lau. Pobavil mne i německý dabing, který v průběhu snímku několikrát přeskočí do italské produkce. Němečtí distributoři tuto raritu vydali na VHS pod názvem Bruce Lee - Der brüllende Tiger.

plakát

Amon Düül II spielt Phallus Dei (1969) 

Vintage video je sice točeno pouze z jednoho úhlu, ale jde v podstatě o jedno z prvních hudebních psychedelických videí, které představuje krautrock. Nekvalitní obraz lze díky datu výroby pochopit. Bonusem je krátká chronologie kapely, která zobrazuje obaly alb a fotografie během videa.

plakát

Défilé, Le (1987) 

Zajímavý kraťas o čtyřech dějstvích vyobrazí slavnou tanečnici a choreografku Reginu Chopinot a její kolegy na ponurém přehlídkovém molu, které hudebně a stylově doprovází legendární avantgarda The Residents. Nekonveční kostýmy vytvořil známý kreativní návrhář Gaultier, který s Chopinotovou spolupracoval celá 80. léta. Dva poslední snímky jsou zrychleny a pokud je mi známo - mělo jít o módní přehlídku, ne morální studii.

plakát

Skin Too Few: The Days of Nick Drake, A (2000) 

Částečně dokumentární a částečně propagační snímek chronologicky studuje krátký a smutný život zpěváka a kytaristy Nicka Drakea (1948-1974). Jeho starší sestra Gabrielle (herečka), nám vypráví příběh od narození bratra v Barmě a o dětství ve Warwickshire, životě v Cambridge, Londýně a u rodičů v Tanworthu. Rodiče popíší jeho zvyky i osobnost, ale nějákou hlubokou studnu nových informací nečekejte. Vyjádří se i přátelé, producenti a spolupracovníci jeho tří alb. Průběžně zazní jedenáct Drakeových nahrávek, které doprovází záběry z Nickova pokoje, ve městě, nebo po krajině ve Warwickshire.

plakát

Tough Guy: The Bob Probert Story (2018) 

Počátkem 80.let hrál Probie v prestižní OHL, kde měl v součtu více než bod na zápas a tento standart si držel i na farmě Red Wings. Pátá nejtrestanější bestie NHL v sezóně 88, kdy nasbírala neuvěřitelných 398 trestných minut si dokonce zahrála v All star game, jelikož dala v tomto ročníku skoro 30 branek a přes 60 bodů, což není u vymahačů úplně běžné. Nutno připočíst i jeho 21 bodů v play off, což bylo nejvíce v týmu a s další horkou hlavou, která umí dávat góly Gerardem Gallantem fungoval několik let jako alternativní kapitán týmu. Legendární Steve Yzerman, kterému mu Bob dělal ochranku ho charakterizoval, jako člověka s obrovským srdcem, který by se rozdal a pro Wings by udělal cokoliv. Hrdlořez Bob se však potýkal s porušováním zákona, byl suspendován z NHL a seděl i v base. Roku 89 ho policie svlékla ze spodního prádla z kterého vypadlo 14 géček kokainu. O pár let později ožralý a nafetovaný boural na motorce, nebo se roku 2004 nacamraný porval s policisty, kteří museli použít taser. Viceprezident NHL Devellano řekl, že za svou kariéru s nikým nestrávil tolik času řešením problémů, tak jako s Probertem. Když prušvihář Probert předčasně zemřel na infarkt, během pohřbu ho vyprovodilo na 50 drsných motorkářů na hlučných mašinách. Náš bulvár tehdy napsal: ¨Řídil se vlastní spravedlností a podle ní soudil ostatní. Rval se, systematicky demoloval své tělo, ale také rozdával zadarmo lístky na zápasy malým dětem.¨ Jeho nejlepší přítel byl mimochodem spoluhráč a také jeden z největších bitkařů NHL Joe Kocur. S Kocurem se Bob serval, když hrál později za Chicago během hromadné bitky, ale v té chvíli a zmatku nevěděli kdo je kdo. Později se však párkrát vědomě střetli. Mezi jeho dlouholeté rivaly patřili dva bitkaři malého vzrůstu Tie Domi a Wendel Clark, ale také mačo Stu Grimson. Dlouhých 100 vteřin trval jeho souboj proti vražednému Marty McSorleymu. Líbí se mi také událost z roku 99, kdy ho výhružkama ctižádostivě vyzval dvoumetrový kolos Scott Parker z Colorada, nacož ho Bob vyřídil zlým pohledem a čtyřmi directy, aniž by odhodil rukavice. Pokud je mi známo, tak se Boba podařilo vypnout na ledě jen předčasně zesnulému Toddu Ewenovi, ale je fakt, že dost bitek měl taky nerozhodně. Má topka nejobávanějších bitkařů z 80. a 90. let bez pořadí za zajímavou a funkční techniku boje jsou bez debaty: Ray, Domi, Gillies, May, Semenko a Nilan. Bitkaři jako takoví, co měli podivuhodnou výdrž a smrtící sílu byli rozhodně vejlupkové Probert, Grimson, Odjick, Hunter, McSorley a Twist.

plakát

The Last Gladiators (2011) 

Fakt, že Nilan po skončení kariéry měl průměr 300 trestných minut na přes 60 odehraných zápasů mluví samo za sebe. Dokument jasně přiblíží jeho agresivní povahu formovanou od dětství a upřímně dá nahlédnout na další nemalé osobní problémy hokejisty. V mládí byl jeho idol bostonský obránce Bobby Orr a snil o kariéře v Bostonu, což se mu později na chvíli splnilo. Zvláštní je, že první dvě univerzitní sezóny nebručel Nilan na trestné lavičce ani jednou. Ve třetí už ano, tam už měl průměr 3,5 min. trest na zápas, ale taky uměl zahrát víc než bod na zápas. Pak šel na 50 zápasů na farmu, kde si zahrál po boku budoucích spoluhráčů Actonem a Carbonneauem a vyfasoval svých prvních 300 minut. V sezóně 85 byl dokonce třetí nejlepší střelec týmu, což na maníka, který má problémy s chlastem a heroinem a má za manželku ex od mafiána Whitey Bulgera není špatný. V roce 87 na kanadském poháru v 5 zápasech dal 2 branky a roku 91 byl dokonce na popud fanoušků vybrán do All stars týmu, ale měl zrovna zlomený kotník. Má topka nejobávanějších bitkařů z 80. a 90. let bez pořadí za zajímavou a funkční techniku boje jsou bez debaty: Ray, Domi, Gillies, May, Semenko a Nilan. Bitkaři jako takoví, co měli podivuhodnou výdrž a smrtící sílu byli rozhodně bestie Probert, Grimson, Odjick, Hunter, McSorley, Kocur a Twist.

plakát

Zóna A - Live VTV (1996) (koncert) 

Moderátor Greksa je nesympatický už svým srandovním účesem. Konýk se v jeho přítomnosti taky kroutí jak žižala a otáčí se od něj, dělal bych to samé. Věřím tomu, že za kamerou by s ním pozametal studio. Ty jeho blbé kecy, narážky a urážky bych osobně neustál.

plakát

Laibach: Wirtschaft ist tot (1992) (hudební videoklip) 

Strojovna ve studených barvách připomíná estetiku Kraftwerku i Metropolis. Název klipu naráží na tíživou ekonomickou situaci ve Slovinsku v té době, která byla nazývána jako mrtvá. Video lze chápat jako ilustraci nevědomé nesvobody, monotónních pracovních postupů a utopie. Okřídlené přilby ve skutečnosti symbolizují řeckého boha Mercuria a lze je také spojovat se severskými Bohy.

plakát

Rod Stewart & Faces & Keith Richards (1977) 

Kapela hraje spíše průměr před nevkusným pozadím, které je složeno z květináčů. V roce 1969 založilo několik členů ze skupiny Small Faces spinoffovou skupinu Faces, která rekrutovala primadonku Stewarta a charismatického kytaristu Wooda od Jeffa Becků. Stewart se v té době pokoušel o sólo kariéru, čímž byla zaseta semínka destrukce zvučných Faces. Koncert byl natočen během konce turné roku 1974. Stewart tráví většinu času zády k publiku, kterému předhazuje svůj rýsovaný zadek. Kytarista Wood nedlouho na to odchází do Rolling stones a bubeník k The Who.

plakát

The Bear (1984) 

Biodrama popisuje Bryantův mladistvý zápas s medvědem, fotbalovou kariéru, svatbu s Marií, tréninkové působení v Marylandu a Kentucky a jeho roky plné slávy v čele texaských A&M a poté alabamských fotbalových týmů. Talentovaný Busey je obzvláště dobrý, jak v ztvárnění medvědího veselého přátelství, tak zloby trenéra (zejména v reakci na obvinění v Saturday Evening Post). Buseyho filozofii a barvité představení rozhodně stojí za to vidět. Doporučuji přečíst si tragickou biografii herce Jon-Erik Hexuma.

Reklama

Reklama